Kolohousenka
| Kolohousenka | |
|---|---|
 Lehký tank KH-50 s 37mm dělem | |
| Typ vozidla | lehký tank |
| Země původu |  Československo |
| Historie | |
| Výrobce | Škoda |
| Návrh | 1923 |
| Období výroby | 1924 - 1930 |
| Vyrobeno kusů | 9 |
| Ve službě | do roku 1930 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 muži (velitel/střelec, řidič) |
| Délka | 4,5 m (KH-50) 4,5 m (KH-60) 5,4 m (KH-70) |
| Šířka | 2,39 m |
| Výška | 2,53 m |
| Hmotnost | 7,9 t (KH-50) 8,5 t (KH-60) 9 t (KH-70) |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 6 - 14 mm |
| Hlavní zbraň | 37mm kanón Škoda L/27 (KH-50) 2x Těžký kulomet vz. 24 (KH-60) 47mm rychlopalný kanón (KH-70) |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | zážehový vodou chlazený čtyřválec Škoda WD-70 37,29 kW (KH-50) 44,74 kW (KH-60) 52,2 kW (KH-70) |
| Max. rychlost | 35 km/h (kola), 15 km/h (pásy)(KH-50) 45 km/h (kola), 18 km/h (pásy)(KH-60) 60 km/h (kola), 18 km/h (pásy) (KH-70) |
Kolohousenka byl první československý tank. Firma Škoda jej vyráběla v polovině dvacátých let 20. století ve třech variantách. Tank byl vyvezen i do zahraničí a ve službě byl do roku 1930.
Vývoj
V roce 1923 Československo zakoupilo plány od německého designéra ing. Heinricha Vollmera, který ve svém systému kombinoval kolový podvozek s pásovým. Kolový podvozek mohl být spouštěn a zvedán, což mělo zaručit vozidlu optimální výkon při pohybech na silničních komunikacích, tak v terénu. Pásy pocházely z traktoru Hanomag WD-50. Vozidlo potřebovalo na přechod z kolového pohonu na pásový asi 15 minut. Odborná literatura označuje tuto koncepci za slepou cestu vývoje.[1]
Práva na výrobu získaly tři společnosti a brzy byly vyrobeny první dva prototypy řady Kolohousenka pod označením KH-50. Stroje byly zpočátku koncipovány jako samohybná děla, avšak zkoušky nebyly uspokojivé. U prototypů brzy docházelo k poruchám a proto byly upraveny a vybaveny otočnou věží s kanónem ráže 37 mm. Později byla vyvinuta nová varianta se dvěma těžkými kulomety, kterou dostala Československá armáda pod označením KH-60. Tyto stroje byly vyvezeny i do Sovětského svazu a Itálie. Existovaly i plány na vybavení stroje kanónem ráže 75 mm. Poslední verzí byl KH-70 vybavený 47mm rychlopalným kanónem. Kolohousenky následně sloužily v armádě až do roku 1930, kdy byly vyřazeny.
V pražské ČKD na jejich konstrukci spolupracoval Alexej Surin,[2] nejúspěšnější československý konstruktér bojových obrněných vozidel.
Varianty
- KH-50 – první prototypy původně dělostřeleckých tahačů. Byly vyrobeny dva kusy, z čehož jeden byl předělán do tankové podoby s 37mm kanónem.
- KH-60 – varianta z roku 1927, osazená dvojicí těžkých kulometů vz. 24, které existovalo 5 kusů. Poprvé byl také tento typ přijat armádou. 3 kusy byly určené pro export, z toho dva kusy do Sovětského svazu.
- KH-70 – poslední varianta vyzbrojená 47mm rychlopalným kanónem. Vyrobily se dva stroje, z toho jeden byl exportován do Itálie.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kolohousenka na slovenské Wikipedii.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Československá těžká vojenská technika. Praha, 2009. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jana Čechurová. s. 44. Dostupné online.
- ↑ „Zapomenutý“ tank z ČKD. Neozbrojený prototyp přišel Němce draho. iDNES.cz [online]. 2019-06-09 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“