Koloniální mezioceánské stezky v Panamě

Koloniální mezioceánské stezky v Panamě byly v minulosti využívány pro transport zboží mezi Tichým oceánem a Karibským mořem. Využívali ji španělští kolonizátoři, když byla Panama španělskou kolonií. Stříbro, zlato a další zboží, které putovalo z jihoamerických kolonií do Španělska, bývalo přiváženo na lodích do Ciudad de Panamá, kde bylo překládano na muly a převáženo přes Panamskou šíji na pobřeží Karibiku. Tam bylo následně opětovně naloženo na lodě a vysláno do evropského Španělska.

V průběhu dějin vzniklo několik tras, všechny měly jako výchozí bod na pacifickém pobřeží město Ciudad de Panamá. Nejstarší z nich je Camino real de Nombre de Dios, která se zformovala už v roce 1519. Od roku 1597 se začal využívat karibský přístav Portobelo a doprava byla odkloněna do tohoto města (Camino real de Portobelo). Druhou používanou trasou byla Camino real de Cruzes, která spojovala Ciudad de Panamá s lokalitou Venta de Cruzes na břehu řeky Chagres. Zde byl náklad z mul přeložen na lodě, které po řece dopluly na karibské pobřeží. Tam se náklad opětovně přeložil na další lodě, které jej dopravily do Portobela. Cesty byly využívány především mezi 16. a 19. stoletím, před zbudování želežničního spojení mezi městy Panama a Colón a později Panamského průplavu.

Jak karibské, tak pacifické přístavy bývaly terčem útoků pirátů. Dochované pevnosti v Portobelu a San Lorenzo (při ústí Chagres do moře) jsou součástí světového kulturního dědictví, stejně jako historická část města Panama.

• 
  Camino real de Portobelo
• 
  Camino real de Cruzes