Kolportáž

Chlapec pracující jako kamelot v roce 1910

Kolportáž (z francouzského colportage) je pouliční prodej nebo distribuce tiskovin podle toho, jestli je realizována na bázi komerční, nebo nekomerční.[1] Osoba, která takovou profesi vykonává se označuje jako kolportér.[2] V současnosti je kolportáž de facto nahrazena knihkupectvími, knihovnami a internetem. Nicméně roznáška literatury skrze kolportéry byla osvědčeným způsobem, jak mezi obyvatelstvo dostat, mnohdy i cenzurované, tiskoviny. Ve vzdálených vesnicích a těžko dostupných oblastech se navíc kolportáž často jevila jako jediná pravidelná forma distribuce.

Pod pojmem kolportér se někdy chybně rozumí pouliční prodavač novin, který se však správně nazývá kamelot.[3] Kameloti prodávali noviny na rušných ulicích, kde vyvolávali nejzajímavější zprávy a nabízeli noviny kolemjdoucím.

Historie

Rakousko-Uhersko

Během 19. století se na území Rakouska-Uherska kolportáž využívala hlavně pro šíření tiskovin politických stran, které stály vůči monarchii v opozici. Jedním z takových kolportážně šířených periodik byl například časopis Slovan Karla Havlíčka Borovského nebo radikální časopis mladých antimilitaristů zvaný Mladé proudy. Na začátku 20. století se rakousko-uherské úřady politické opozice silně obávaly, a proto se kolportáž v Předlitavsku výrazně omezila.[4] Další rána pro kolportéry přišla s vyhlášením první světové války, kdy se přistoupilo k cenzuře celkem šestačtyřiceti periodik, především sociálně demokratického a národně sociálního tisku, mezi které patřily mj. i Mladé proudy, České slovo nebo Volná myšlenka. Rozsáhlé rušení tisku bylo podloženo přijetím zákona o zrušení tiskové svobody, což z omezení kolportáže přerostlo až k jejímu zákazu.[5]

Mimo politickou kolportáž lze zmínit i náboženskou. Náboženské kolportáže umožnilo šířit koncem 19. století postupné uvolňování občanských a náboženských svobod v Rakousku-Uhersku. Především ze Spojených států amerických, jež byly založeny na principu náboženské svobody, začali do střední Evropy přijíždět zástupci různých protestantských menšin — adventisté, baptisté anebo mormoni, kteří započali mezi místními kolportovat svoji konfesní literaturu v podobě traktátů, brožur, knih i periodik, které v této oblasti byly poměrně neznámé.

První republika

Po pádu monarchie a vzniku První republiky byl policejně potírán radikální levicový a pravicový tisk. Komunistické a fašistické, potažmo sudetoněmecké, tiskoviny byly považovány za protistátní a prodej takového tisku v novinových stáncích byl znemožněn, vydavatelům pak za porušení hrozily vysoké pokuty, což vedlo k kolportáži. Nicméně roku 1933 byl přijat Malý tiskový zákon, který situaci komunistické kolportáže zhoršil a nebyla ve většině případů tolerována. Také byla zakázána distribuce komunistických letáků pro mládež.[6]

Protektorát Čechy a Morava

Za období německé okupace Československa se kolportážním centrem stal časopis V boj, který byl distribuován až v 10 000 kusech. O jeho kolportáž se zasloužil grafik a ilustrátor Vojtěch Preissig, který byl za tuto činnost později zadržen gestapem a poslán do koncentračního tábora Dachau, kde roku 1944 zemřel.[4] Na kolportáži se podíleli i komunisté, kteří na Ústecku působili v odbojové skupině Herty Lindnerové, někdy známá i jako Lípoví bratři. Jejich odbojová činnost spočívala ve spolupráci s německou antifašistickou skupinou Rudí horolezci. Společně se podíleli na kolportáži ilegálních tiskovin a finanční podpoře rodinám postižených válkou. Na podzim 1941 byla skupina Herty Lindnerové zatčena a po soudním procesu většina jejích členů v roce 1943 popravena v Berlíně.[7]

Kolportéři

Vzhledem k tomu, že motivace k šíření tiskovin a cíle se u každého kolportéra lišily, tudíž je nutné jednotlivé kolportéry či kolportérské skupiny diferencovat. Obecně by se daly shrnout do následujících kategorií:[8]

  • Knižní evangelisté; šířili mezi veřejnost zpravidla nekomerční cestou náboženské texty a jejich motivací byla touha informovat své okolí, přičemž samotní kolportéři většinou byli stoupenci některé církve. Jako příklad lze uvést Jana Husa nebo Petra Chelčického, kteří se mnohdy uchylovali i ke psaní evangelizačních dopisů, které následně jejich příznivci kolportovali dál.
  • Političtí a národní agitátoři; formou osobní distribuce propagovali své národní nebo politické myšlenky.
  • Cestující knihkupci; ti usilovali zejména o finanční profit.

Reference

  1. ↑ Definice slova cenzura, kolportáž, kolportér, sekta a dalších. www.kolportaz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-24. 
  2. ↑ Význam slova kolportáž, kolportér. www.langsoft.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-09. 
  3. ↑ kamelot - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Kolportování politických tiskovin a ilegální šíření politických letáků. www.kolportaz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-18. 
  5. ↑ PETR, Bednařík; JAN, Jirák; BARBARA, Köpplová. Dějiny českých médií: Od počátku do současnosti, 2., upravené a doplněné vydání. [s.l.]: Grada Publishing, a.s. 457 s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-1144-2. Google-Books-ID: ZvUOEAAAQBAJ. 
  6. ↑ KOLÁŘOVÁ, Markéta. Cenzura v českém tisku od Habsburků do roku 1939. e-Polis.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ DĚJINY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM. www.usti-nad-labem.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Základní informace o výzkumném projektu Kolportáž.cz. www.kolportaz.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-24. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce