Kolyma
| Kolyma | |
|---|---|
 Řeka u Děbina | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2 129 km |
| Plocha povodí | 643 000 km² |
| Průměrný průtok | 3 900 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Kulu, Ajan-Jurjach 62°17′35″ s. š., 147°43′57″ v. d. | |
| Ústí | |
| Kolymský záliv 69°37′46″ s. š., 161°29′27″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Magadanská oblast, Sacha) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, Východosibiřské moře | |
 Povodí | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kolyma (rusky Колыма, jakutsky Халыма) je řeka v severovýchodní části Sibiře. Protéká Magadanskou oblastí a Jakutskou republikou v Rusku. Je dlouhá 2 129 km. Povodí řeky je 643 000 km² a zasahuje také na území Čukotského autonomního okruhu.
Průběh toku
Vzniká soutokem zdrojnic Ajan-Jurjach a Kulu v Magadanské oblasti. Zdrojnice pramení na svazích Chalkanského hřbetu. Na horním toku nad ústím Bachapči teče v úzké a hluboké dolině pohořím Čerského. V tomto úseku se v korytě vyskytují peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich jsou Prižimajuščij a Dlinnyj porog nad ústím Bachapči. Na středním toku je dolina široká. Na dolním toku v délce 1150 km protéká Kolymskou nížinou, kde je levý břeh nízký a pravý místy hornatý. Koryto je velmi členité a rozděluje se na mnoho ramen. Ústí do Kolymského zálivu do Východosibiřského moře třemi hlavními rameny, z nichž Kolymskaja (také zvané Kamennaja) umožňuje vodní dopravu. Další dvě jsou Pochodskaja a Čukočja. Délka delty je 110 km a rozloha 3 000 km²
Přítoky
- horní tok
- zprava – Kulu (zdrojnice), Bachapča, Dětrin.
- zleva – Ajan-Jurjach (zdrojnice).
- střední tok
- dolní tok
Vodní režim
Zdrojem vody jsou sněhové (47 %) a dešťové (42 %) srážky a podzemní voda (11 %). Průměrný roční průtok vody u Sredněkolymsku ve vzdálenosti 641 km od ústí činí 2250 m³/s, maximální průtok dosahuje 25 100 m³/s v červnu a minimální 23,5 m³/s v dubnu). Průtok v ústí činí 3900 m³/s, což představuje roční odtok 123 km³. Ročně unáší 5,5 Mt pevných usazenin. Zamrzá v polovině října zřídka už na konci září. Před úplným zamrznutím po dva dny až měsíc unáší kry a ledovou tříšť, která se může v některých místech hromadit. V zimě se vytvářejí náledí. Rozmrzá ve druhé polovině května až na začátku června a opět po 2 až 18 dní unáší led a ten může vytvářet zátarasy. Od poloviny května do září dosahuje nejvyšších stavů. Rozsah kolísání hladiny činí až 14 m.
Využití
.jpg)
Vodní doprava je možná od ústí řeky Bachapča, pravidelná pak od Usť-Sredněkana po dobu 3 až 3,5 měsíce. Hlavní přístavy jsou Usť-Sredněkan, Zyrjanka a v ústí Čerskij, Zeljonyj Mys a Kraj Lesov. Nad ústím Děbinu byla vybudována Kolymská vodní elektrárna. Na dolním toku je rozvinutý rybí průmysl (síh malý, muksun, síh severní, nelma obecná, síh omul).
V povodí řeky jsou naleziště zlata. První zlato zde našel za první světové války Tatar Safi Šafigulin, který dezertoval z ruské armády.[1] V průběhu druhé světové války na kolymském zlatu závisela výroba sovětských tanků, letadel, děl, válečných lodí a nákup potravin.[2] Zlato v povodí Kolymy během Stalinovy hrůzovlády těžili vězni z gulagů a miliony[zdroj?] jich zde zahynuly. Silnice Kolyma je dodnes zvaná Cesta kostí podle mnoha vězňů, kteří jsou v ní pohřbeni; protože je silnice postavena na permafrostu, bylo praktičtější zakopávat mrtvé přímo do silnice, než vedle ní kopat nové hroby.
Odkazy
Reference
Literatura
- (rusky) Davydov L. K. Hydrografie SSSR. č. 2. Leningrad : [s.n.], 1955. (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
- (rusky) Zalogin B. S., Rodionov N. A. Oblasti ústí řek v SSSR. Moskva : [s.n.], 1969. (Залогин Б. С., Родионов Н. А., Устьевые области рек СССР, М., 1969)
- (rusky) Zdroje povrchových vod v SSSR. 19. díl – severovýchod. Leningrad : [s.n.], 1969. (Ресурсы поверхностных вод СССР, т. 19- Северо-Восток, Л., 1969)
- (rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I. Řeky a jezera Sovětského svazu. Leningrad : [s.n.], 1971. (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Колыма“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolyma na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Kolyma v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (rusky) Řeka na ruském Státním vodním registru
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: en:User:Oxonhutch, Licence: CC BY 2.5
The town-type settlement Debin, Yagodninsky District, Magadan Oblast viewed through the morning mist over the Kolyma River.
For about eight months of the year, the Kolyma River is frozen to depths of several meters. But every June, the river thaws and carries vast amounts of suspended sediment and organic material into the Arctic Ocean. That surge of fresh, soil-ridden waters colors the Kolyma Gulf (Kolymskiy Zaliv) dark brown and black.
This image from the Operational Land Imager on the Landsat 8 satellite shows the “blackwater” stream on June 16, 2019. Note that the East Siberian Sea remains covered with ice.
The Kolyma is the largest river system underlain with continuous permafrost. It is primarily fed by spring snowmelt and summer rainfall. The largest discharges usually occur in June, after the snow and ice start to thaw. The river has a mean annual discharge of about 136 cubic kilometers of water per year—making it one of the six largest rivers to drain into the Arctic Ocean.
Discharge levels and streamflow can be influenced by variations in climate but also human impacts. After the addition of a dam in 1986, researchers noted fluctuations in discharge in different sections of the river, which can affect vegetation patterns, ocean salinity, and Arctic sea ice formation.
Researchers have also examined the concentration and composition of dissolved organic matter in the Kolyma River and found humic substances—organic compounds that make up the major organic component of soil—during the spring thaw. They also collected samples from two of Kolyma’s tributaries and found carbon-rich permafrost as old as the Pleistocene era. Locally known as yedoma, this permafrost contains large concentrations of organic matter. Permafrost degradation caused by climate change could expose more ancient organic matter to the river system.
The Kolyma region has a long history of human activity. Under Joseph Stalin’s rule in the mid-1900s, Kolyma was a notorious Gulag labor camp for gold mining, road building, lumbering, and construction. In the much deeper past, more than 10,000 years ago, the land was occupied by ancestors of Native Americans, according to geneticists and archaeologists.