Komandérie

Komandérie ťün (čínsky pchin-jinem jùn, znaky 郡) byly historické správní celky v Číně. Vznikly v období Jar a podzimů, přetrvaly až do zrušení po zániku říše Tchang.

Historie

V období Jar a podzimů byla území získaná soupeřícími čínskými státy na úkor sousedů organizována do okresů sien (縣), postupem doby v pohraničních územích, méně osídlených, ale se silnou vojenskou přítomností, vznikaly komandérie ťün. V období válčících států komandérie získaly na velikosti a dělily se na okresy.

V říši Čchin byly komandérie ťün nejvyššími útvary regionální správy. Skládaly se z okresů. Při založení císařství roku 221 př. n. l. byla říše rozdělena na 36 komandérií, později, po připojení nových území, byl jejich počet zvýšen na 42. V čele komandérií stál guvernér šou (守). Vojenským jednotkám umístěným v komandérii velel, nezávisle na guvernérovi, velitel komandérie wej (尉).[1]

Říše Chan zachovala dělení na komandérie a okresy, přičemž na úrovni komandérií stála autonomní království, později knížectví (王國, wang-kuo). Během doby bylo několik komandérií sdruženo v kontrolní oblasti pu (部), později přejmenované na čou (州), které se koncem chanského období vyvinuly v regulérní správní útvary, kraje čou. Komandérie tím klesly na pozici druhé nejvyšší jednotky.[2]

V čele komandérií stál guvernér šou (守), případně ťün-šou (郡守), za císaře Ťing-tiho (vládl 157–141 př. n. l.) přejmenovaný na tchaj-šou (太守). V okrajových oblastech říše komandérie vedl guvernér pohraniční komandérie čang-š’ (長史). Vojskům v komandérii velel velitel wej (尉), za Ťing-tiho přejmenovaný na tu-wej (都尉).[2] Podle počtu obyvatel byly komandérie rozřazeny do devíti kategorií.[3]

Třístupňový správní systém kraj–komandérie–okres zůstal zachován i v následujících staletích. Výrazně však vzrostlo množství správních jednotek i úředníků, od konce Chanů do počátku říše Suej počet komandérií vzrostl šestapůlkrát, počet krajů dvaadvacetkrát.[4] Wen-ti (vládl 581–604), první císaře říše Suej, proto komandérie (v počtu přes 500 v severní Číně) zrušil a zavedl dvoustupňový systém kraj–okres. Přičemž počet krajů čou omezil na 190; podléhalo jim 1255 okresů.[4] O jedno a půl století později tchangský císař Süan-cung (vládl 712–756) roku 742 kraje čou přejmenoval na komandérie ťün (přičemž změnil i jejich jména) a krajské zástupce na guvernéry tchaj-šou. Roku 758 však byly změny vráceny zpět a místo komandérií opět zaujaly kraje (se jmény které nesly do roku 742).[5]

Říše Sung, vzniklá roku 960, se vrátila ke krajům. Pojem komandérie se však v dalších stoletích (až po říši Čching) udržel jako neoficiální označení krajů a/nebo prefektur fu. Přetrval i jako část některých aristokratických titulů, jako např. kníže komandérie ťün-wang (郡王), nebo vévoda komandérie ťün-kung (郡公).

Odkazy

Reference

  1. ↑ XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 20. 
  2. ↑ a b Xu, Olivová, s. 32.
  3. ↑ HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 200. (anglicky) [Dále jen Hucker (1985)]. 
  4. ↑ a b WRIGHT, Arthur F. The Sui dynasty (581-617). In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China : Volume 3. Sui and T'ang China, 589-906 AD, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 48–149, na s. 89. (anglicky)
  5. ↑ TWITCHETT, Denis. The Writing of Official History under the Tang. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0521522935. S. 225. (anglicky) 

Literatura

  • XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5.