Komenský (časopis)
| Komenský | |
|---|---|
| časopis pro učitele základní školy | |
| Jazyk | čeština a mnoho jazyků |
| Periodicita | každý 3. měsíc |
| Země původu |  Česko |
| Klíčové osoby | |
| Vydavatel | Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity a Masarykova univerzita |
| Odkazy | |
| ISSN | 0323-0449 a 2695-0162 |
| Číslo ČNB | cnb000356379 |
| Web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Komenský je nejstarším pravidelně vydávaným pedagogickým časopisem v České republice. Roku 1992 se Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně stala jeho vydavatelem. Periodikum je určeno jednak učitelům základních škol, studentům učitelství, sociální a speciální pedagogiky, ale i široké veřejnosti se zájmem o problematiku vzdělávání. Obsahuje odborné články, náměty a zkušenosti z praxe, glosy, reportáže ze školního prostředí a recenze odborné literatury či zahraničních článků. Orientuje se na moderní výchovně-vzdělávací trendy, inovativní přístupy ve školní praxi, alternativní školy, problematiku integrativní pedagogiky[pozn. 1] s ohledem na evropské tendence v těchto oblastech.[1] Vytváří platformu pro diskusi široké veřejnosti k současným problémům české školy.
Historie
Časopis Komenský založil roku 1873 v Olomouci moravský středoškolský učitel, etnograf a spisovatel Jan Havelka.[2] Články byly cenné v kruhu moravských učitelů zejména pro poučnost a národní uvědomění. Zakladatel přispíval množstvím vlastních mezioborových textů, například z oblasti pedagogiky, historie, archeologie a zeměpisu. Publikoval taktéž pod pseudonymy Lomnický, Hrubý, Hájenský či Loštický.[3]
Od roku 1992 je vydavatelem tohoto časopisu Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Kompletní řadu periodik Komenský archivují v Muzeu Komenského v Přerově, kde se nacházejí i další významné pedagogické časopisy: Přítel mládeže (1823–1848), Posel z Budče (1848–1851, 1870–1909), Škola života (1855–1889), Učitelské listy (1867–1888) a Učitelské noviny (od 1893).
Inspirační zdroj J. A. Komenský
Jan Amos Komenský (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670) coby významný spisovatel pobělohorské emigrace, filosof a poslední biskup Jednoty bratrské je klíčovým inspiračním zdrojem časopisu. Jelikož se jedná o autora mnoha pedagogických spisů, z nichž všeobecně známé jsou Velká didaktika (1657), Informatorium školy mateřské (1630), Brána jazyků otevřená (1631), Svět v obrazech (1658), Divadlo světa, Škola hrou (1654), Sebrané pedagogické spisy (1657–1658), vychází časopis dodnes z jeho filozofie a tradice. [4]
Tematický a obsahový vývoj časopisu
Témata reflektující problémy dané doby se dají identifikovat napříč historií časopisu. S tím souvisejí i jazykové a grafické proměny od černobílých nákresů po fotografie. V počátcích periodika apelují články na morální výchovu žáků. Od padesátých let lze vysledovat značnou ideologickou stopu a současný trend koresponduje se synkrezí kurikulárních témat. Setkáváme se zde s texty zaměřenými na environmentální výchovu, recyklování, rozvoj čtenářské gramotnosti apod.
Jádro časopisu je stálé – klade důraz na rozvoj osobnosti učitele a zkvalitňování a zefektivnění výuky. Zároveň aktuálně reaguje na potřeby dané doby. V proměnách času nejvíce prostoru věnoval pedagogickým a didaktickým tématům. Docházelo povětšinou pouze ke změnám v názvu rubrik.
Formát časopisu a jeho vydávání
Formát časopisu se od jeho založení nezměnil, jedná se o formát B. Variabilní proměnnou je však titulní strana. Od roku 1925 neobsahuje jméno vydavatele. Periodické vydávání se měnilo v průběhu let od týdeníku (1895), přes měsíčník k současnému čtvrtletníku (od roku 2012).
Odkazy
Poznámky
- ↑ Integrativní školní (speciální) pedagogikou se rozumí společná výchova a vyučování dětí a mládeže s postižením a bez postižení v běžné škole (Myschker, N., Ortmann, M., 1999, s. 1).
Reference
- ↑ Vítková, M.: Integrativní školní (speciální) pedagogika Základy, teorie, praxe, Brno, 2004. ISBN 80-86633-22-5.
- ↑ Jan Havelka. Světozor. 1883-06-28, roč. 17, čís. 27, s. 318.
- ↑ Jech, O.: Analýza časopisů pro učitele, bakalářská práce, Univerzita Palackého, Olomouc, 2014.
- ↑ Šnajdárková, M.: Problematika dějin školství a pedagogiky na stránkách odborných pedagogických časopisů, bakalářská diplomová práce, Masarykova Univerzita, Brno, 2014.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“