Komi-jazvanština

Komi-jazvanština (Коми-Ёдз кыв)
RozšířeníRusko (Permský kraj)
Počet mluvčíchasi 2000
Klasifikace
PísmoCyrilice
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3koi
Ethnologuekoi
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komi-jazvanština (Коми-Ёдз кыв, Komi-Jodz kyv; neboli také jazvanština či východní permjačtina) je mluvená podoba komijského jazyka z persmké větve ugrofinských jazyků, která se v závislosti na úhlu pohledu zařazuje buď jako nářečí komi-permjačtiny,[1] nebo jako jeden ze tří komijských jazyků.[2] Vyskytuje se v severovýchodní části Permského kraje v Rusku, převážně ve Krasnovišerském rajónu v povodí řeky Jazvy. V roce 1950 byl počet mluvčích odhadován na 4000, na počátku 90. let však tento odhad klesl na 2000.[3] Jazyk se od jiných dialektů liší hlavně svými jedinečnými samohláskami a slovním přízvukem.

V roce 2003 byl s podporou Permského kraje vydán první jazvanský slabikář, jehož autorkou byla učitelka Paršakovské střední školy, Anna Paršakova. Tento slabikář je zároveň první tištěnou knihou v komi-jazvanštině.[4]

Abeceda

А аБ бВ вГ гД дЕ еЁ ёЖ ж
З зИ иЙ йК кЛ лМ мН нО о
Ө өӦ ӧП пР рС сТ тУ уӰ ӱ
Ф фХ хЦ цЧ чШ шЩ щЪ ъЫ ы
Ь ьЭ эЮ юЯ я

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jazvan komi na finské Wikipedii.

  1. Jazyki Rossijskoi Federatsii i sosednih gosudarstv. Tom II. Moskva: Nauka, 2001. ISBN 5-02-011268-2. S. 427. 
  2. Bartens, Raija. Permiläisten kielten rakenne ja kehitys. Helsinki: Suomalais-Ugrilainen Seura, 2000. ISBN 952-5150-55-0. S. 32, 349. 
  3. Šabajev, Ju.P. Komi-permjatskaja diaspora. Syktyvkar: Komi nautšnyi tsentr UrO Rossijskoi akademii nauk, 1994. S. 7. 
  4. BATALINA, Julija. Vsjak suštši v njom jazyk [online]. Novyi kompanjon, 9.9.2003 [cit. 2009-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (rusky) 

Související články