Kominictví

Kominictví je řemeslo, jehož náplní je čištění, kontrola a oprava komínů a zařízení pro odvod zplodin spalování, spalovacích zařízení a dalších souvisejících zařízení.^[1] Osoba vykonávající toto řemeslo se nazývá kominík (moravsky kominář^[2]). Živnost se zpravidla vykonává ve vyšších výškách (na střechách budov). Není vhodné pro lidi, kteří mají různé pohybové vady a problémy s koordinací pohybů, nebo pro osoby, které trpí záchvaty (např. epilepsii).^[1] V České republice je podle zákona č. 455/1991 Sb. kominictví živností řemeslnou, k výkonu je potřeba vlastnit příslušné živnostenské oprávnění.

Náplň kominické živnosti

Čištění, kontrola a zkoušení spalinových cest a vydávání zpráv o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty. Provádění revizí spalinových cest a vydávání zpráv o revizi spalinové cesty. Čištění a kontroly spotřebičů na paliva pevná, kapalná a plynná; čištění a kontroly technologických spotřebičů - pekařských, cukrářských a jiných průmyslových pecí, včetně parních a kremačních. Čištění a kontroly kouřových kanálů, provádění technických prohlídek topenišť a zjišťování závad topných zařízení v průmyslových objektech. Provádění prohlídek bezpečnostních zařízení a dalších příslušenství a komponentů spalinových cest. Montáž, opravy a kontroly zařízení sloužících pro regulaci a optimalizaci komínového tahu.

V rámci živnosti lze dále provádět drobné opravy topných zařízení na pevná paliva a opravy kouřovodů a komínů. Montáž a opravy komínových lávek a stupadel. Základní šamotářské práce při opravách spotřebičů. Vložkování komínů. Montáž, demontáž a úpravy kouřovodů, systémových komínů, svislých kouřovodů s funkcí komínů a vzducho-spalinových systémů. Měření účinnosti spalování (komínové ztráty), měření a výpočty obsahu a skladby spalin, měření prachových částic, komínového tahu, vlhkosti paliva, tlakové ztráty přívodu spalovacího vzduchu a provádění analýzy popela. Tepelně technické výpočty spalinových cest..

Kominické vzdělání dle národní kvalifikace

• Kominík (kód: 36-56-H/01)^[3]
• Kominík - Kontrola a čištění spalinových cest (kód: 36-025-H)^[4]
• Kominík - Montáž komínů a komínových vložek (kód: 36-017-H)^[5]
• Kominík - Měření spalin (kód: 36-023-H)^[6]
• Kominík - Revizní technik spalinových cest (kód: 36-024-H)^[7]

Společenstva kominíků v ČR

• Společenstvo kominiků ČR^[8]
• Moravské kominické společenstvo^[9]
• Zemské společenstvo mistrů kominických^[10]

Vybavení

Mezi základní vybavení, které kominíci používají patří různé typy štětek, analyzátor oxidu uhelnatého, inspekční kamera, průtlačné kartáče, čisticí zařízení pro spouštění do komína, diferenční tlakoměr, zednické nářadí a vybavení pro práci s plechy.^[1] Během vymetání se mechanickým pohybem odstraňují usazené saze v komínech a v kouřovodech, které znesnadňují proudění zplodin komínem od místa hoření do volné atmosféry.

Stejnokroj

V roce 1589 udělil císař Rudolf II. Matějovi De Martini titul „předního mistra komináře při dvoře císařském“. Součástí tohoto privilegia bylo i stanovení slavnostního šatu, jehož autorem byl Tadeáš Hájek z Hájku, císařův osobní lékař. Byl popsán takto: „kytle řemeslná z černého aksamitu do kolen jdoucí, kukle z kmentu bílého, punčoch bílých a nízké škorně s přazkami stříbřitými a krajkou, k tomu pás široký s naším erbem říše římské“.^[11] Až na pár změn se v této podobě udržel kominický stejnokroj dodnes.

Historie

Ve středověku i na počátku novověku si komíny vymetali sami majitelé domů. K ustavení kominictví jako odborné profese došlo až v 16. století, v souvislosti s rozvojem renesančního stavitelství. Do Čech tehdy přes Německo začali přicházet tzv. „mestkomináři“ původem z Itálie. Mezi nimi byl například Tomáš Moniga z Lucernu, který získal monopol na vymetání všech komínů v Praze. S sebou si přivedl své příbuzné Bartoloměje a Matěje De Martini. Zvláště Matěj De Martini se pak proslavil a získal privilegia od císaře Rudolfa II. (podle pověsti díky tomu, že císaři tajně opatřoval zvláštní saze, které potřebovali císařovi alchymisté k pokusům). S migrací italských kominíků souvisí i vznik tuzemské větve rodu Benoni. Její členové se kominického řemesla v některých případech drželi až do poloviny 20. století. Kominictví se tedy v rodě Benoni drželo přinejmenším 250 let.^[12]

Cech kominíků pražských musel existovat již před rokem 1748 – z té doby máme dochovánu cechovní pokladnu (dnes v Muzeu hl. m. Prahy). V roce 1868 vznikla Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře v Praze. Na celostátní úrovni existovalo od roku 1896 Zemské společenstvo mistrů kominických v království Českém.^[13]

Po spojení pražské a mistrovské organizace vznikla Jednota kominíků, která fungovala až do 50. let 20. století, kdy byly zrušeny živnosti. Činnost nakrátko obnovila znovu v 60. a 70. letech, ale v roce 1981 byla zakázána. K opětovnému rozvoji mohlo dojít až 90. letech 20. století.

Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce. V současnosti, v době nárůstu ústředního vytápění, je jich stále méně.

Patronem kominíků je sv. Florián.

Pověry kolem kominíků

Česko

V českém lidovém povědomí přetrvává pověst, že kominíci přinášejí štěstí. Když je někdo uvidí, musí se držet za knoflík, nebo si na kominíka sáhnout.

Velká Británie

V některých částech Velké Británie je pro nevěstu štěstí vidět kominíka na svůj svatební den. Mnoho kominíků této pověry využívá a vymetá komíny ve známých rodinách, kde je svatba, zrovna v tento den, aby nevěstě přinesli štěstí.

Kominík v literatuře

Hans Christian Andersen napsal pohádku Pastýřka a kominíček, která je součástí jeho knihy Pohádky, případně vydávána samostatně.^[14]

Odkazy

Reference

Literatura

• BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153. 

Související články

• Rod Benoni

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kominík na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo kominík ve Wikislovníku
• Společenstvo kominíků ČR
• Moravské kominické společenstvo
• Zemské společenstvo mistrů kominických
• Národní kvalifikace