Komonice

Jak číst taxoboxKomonice
alternativní popis obrázku chybí
Komonice lékařská (Melilotus officinalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusTrifolieae
Rodkomonice (Melilotus)
Mill., 1754
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komonice (Melilotus) je rod rostlin z čeledi bobovitých, zahrnující asi 20 druhů rozšířených v Evropě, Asii a severní Africe. Komonice jsou přímé byliny s trojčetnými listy a žlutými nebo bílými květy v hroznovitých květenstvích. V České republice se vyskytují celkem 4 původní druhy, z nichž nejběžnější je komonice lékařská a komonice bílá.

Popis

Komonice jsou jednoleté nebo dvouleté byliny se silným dlouhým kořenem a přímou nebo vystoupavou rozvětvenou lodyhou. Listy jsou trojčetné, s pilovitými (výjimečně téměř celokrajnými) lístky a téměř nebo zcela celokrajnými palisty. Postranní lístky jsou téměř přisedlé, koncový je zřetelně řapíčkatý. Květy jsou bílé nebo žluté, drobné, uspořádané v prodloužených úžlabních hroznech. Koruna je opadavá, s podlouhle obvejčitou a na vrcholu uťatou až mírně vykrojenou pavézou, úzkými křídly a srpovitým tupým člunkem. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, se 2 až 8 vajíčky a nitkovitou prohnutou a často vytrvalou čnělkou zakončenou drobnou bliznou. Lusky jsou kulovité až obvejčité nebo vřetenovité, na povrchu se síťovitým vzorem, částečně vyčnívající z vytrvalého kalichu. Obsahují 1 až 2 vejcovitá semena.[1][2]

Rozšíření

Komonice se vyskytují v počtu asi 20 druhů v mírných až subtropických oblastech v Evropě, Africe a Asii. Některé druhy byly zavlečeny do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.[1][2] V české květeně je rod komonice zastoupen celkem 4 původními druhy. Zdaleka nejhojnější je komonice bílá (M. albus a komonice lékařská (M. officinalis), vyskytující se na většině území od nížin do podhůří. Komonice zubatá (M. dentatus) a komonice nejvyšší (M. altissimus) jsou méně běžné. Zřídka jsou k nám zavlékány komonice indická (M. indicus) a komonice povolžská (M. wolgicus) a velmi vzácně i komonice sicilská (M. messanensis) a komonice brázditá (M. sulcatus).[1][3]

Z celé Evropy je udáváno 17 druhů. Nejvíce je jich rozšířeno ve Středomoří (M. elegans, M. indica, M. infesta, M. italica, M. messanensis, M. neapolitana, M. segetalis a M. sulcata, v Turecku endemická M. physocarpa), další pak v Rumunsku a východní Evropě (M. arenaria, M. taurica, M. polonica a M. wolgica).[4] Nejvíce na sever (místy až za polární kruh) z evropských druhů proniká komonice bílá.[1] V evropských horách pronikají komonice max. do montánního, výjimečně i subalpínského stupně (v ČR do výšky asi 800 metrů).[1][5][6]

Taxonomie

V taxonomii některých druhů komonic panují nejasnosti, zejména v okruhu Melilotus dentatus a M. altissimus. V Klíči ke Květeně ČR je uveden název Melilotus macrorrhizus Pers jako synonymum pro M. dentatus Pers a v díle Květena ČR je tento taxon dokonce uveden pod názvem M. macrorrhizus Pers. V zahraničních zdrojích se většinou uvádí název M. macrorrhizus Pers jako synonymum pro M. altissimus Thuill. Nejednotné je také přechylování (např. Melilotus albus versus M. alba).[1][3][4][7]

Zástupci

Význam

Komonice lékařská je podobně jako komonice nejvyšší používána v lékařství a lidovém léčitelství. Některé druhy komonic, zejména komonice bílá a komonice lékařská, jsou v ČR zřídka vysévány jako pícnina a zelené hnojení.[1] V indické medicíně jsou využívány druhy komonice lékařská a komonice indická.[8]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3. 
  2. ↑ a b ZHI, Wei; VINCENT, M.A. Flora of China: Melilotus [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  4. ↑ a b Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. ↑ AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0. 
  6. ↑ VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca: [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6. 
  7. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Melilotus April 2010-1.jpg
Autor: Alvesgaspar, Licence: CC BY-SA 3.0
Melilot (Melilotus cf. officinalis)