Komotovka

Komotovka
Základní informace
Další majitelé	Alois Stuchlík
Poloha
Adresa	původní č.p. 32, Praha 3 - Žižkov, Česko Česko
Souřadnice	50°5′10,17″ s. š., 14°26′25,09″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komotovka je bývalá usedlost a hostinec v Praze 3 – Žižkově. Stála na stejnojmenném návrší původně zvaném Šibeniční vrch, které se nachází mezi ulicemi Husitská a Seifertova v jejich dolní, západní části.^[1]

Historie

Od středověku se na Šibeničním vrchu mezi Novou branou a kopcem Vítkov nacházelo popravní místo pro Staré a Nové Město pražské. Koncem 18. století byly obě šibenice a další doprovodné stavby zlikvidovány a pozemky prodány. Na nich byly poté založeny sady, zahrady, pastviny a vinice. Hostinec zde vznikl zřejmě na místě viničního domku a kromě něj se v těchto místech nacházela ještě cihlářská pec a několik menších hospodářských staveb.

Komotovku koupil 31. března roku 1871 zasilatel Alois Stuchlík (1832–1894) za 72 000 zlatých a do 25. července roku 1873 ji po částech rozprodal.^[2]

Aréna Na Komotovce

Roku 1872 si na vrchu Komotovce pronajal divadelník Jaroslav Hof od Aloise Stuchlíka část parcely č. 900 (ohyb ulice Řehořova), aby zde postavil divadelní arénu. Žádost o stavební povolení podal 16. dubna 1872, prohlídka stavebního pozemku se konala již 20. dubna a týž den bylo povolení vydáno. „Nová česká aréna staví se na návrší v prodloužené Hyberňácké ulici pražské za neratovickým cestovodem (viaduktem) vlevo, od něhož vede silnice přímo k vysočině divadelní na vinici Komotovské na rozhraní obce pražské, vinohradské a karlínské položené.“ (deník Pokrok, 16. dubna 1872).^[2]

Aréna, dřevěná stavba na kruhovém půdorysu, byla postavena a otevřena 1. června téhož roku pod vedením tesařského mistra Kutiny. Stála na nezastavěném návrší téměř na jeho nejvyšším místě, dobře viditelná z hradeb a od Nové brány, vedle hojně navštěvovaného hostince. Když byla při divadelním představení scéna vzadu otevřená, „…jest pohled na jeviště romantický, neboť vidíme v pozadí skálu posetou tu a tam travinami.“ (časopis Besedník, č. 8, 15. června 1872)^[2] Zmíněná skála se nachází ve vnitrobloku domů mezi ulicemi Seifertova, Příběnická a Řehořova.

Hofova divadelní společnost ale nebyla úspěšná. Hlavní příčinou byla malá návštěvnost her, druhou pak blízkost cihelny, ze které se valil kouř a hustý dým na jeviště i do hlediště a dráždil ke kašli. Společnost se na konci září 1872 rozpadla a aréna zůstala Josefovi Mikuláši Boleslavskému, společníku Hofa. Ještě nějaký čas v ní hrály další divadelní společnosti (Elišky Zöllnerové, Kramuelova a Švandova).^[2]

Stavba sama byla po technické stránce v dobrém stavu, ale stálý neúspěch divadelních představení vedl Josefa Mikuláše k prodeji arény „na dříví“ – karlínskému staviteli Šlechtovi, který dal stavbu ve 2. polovině listopadu 1874 zbořit. Toho roku se na západním a severním úpatí Komotovky začala stavět další železniční trať a do konce 19. století bylo celé návrší zastavěno činžovními domy.^[2]

Komotovka v literatuře

Vladimír Neff (vnuk Jana Neffa, v románu Jana Borna) o příchodu a životě na Komotovce psal v prvním (Sňatky z rozumu – 1957) a druhém díle (Císařské fialky – 1958) pětidílného rodového cyklu o životě podnikatelských rodin Nedobylů a Bornů. Literárně usedlost popsal jako rozsáhlé, napůl dřevěné a napůl zděné přízemní stavení, kde za vraty u domu byl dvůr s hospodářskými stavbami a stájemi přistavěnými ke svislému skalnímu úpatí jednoho z mnoha výběžků ovocného sadu.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 152.

Související články

• Seznam pražských usedlostí

Externí odkazy

• Archivní mapy (Královské Vinohrady) na webu ČÚZK [cit. 2022-11-10]