Komplementarita

Komplementarita (z lat. complementum, doplněk) označuje dvojici postojů, pohledů nebo pojmů, které se navzájem podmiňují a doplňují, ale zároveň též vylučují.

Biologie

Vztah vzájemné doplňkovosti (např. purinových a pyrimidinových bází v nukleových kyselinách). Znamená to, že místo adeninu je uracil (nebo thymin v DNA), místo uracilu či thyminu adenin, místo guaninu cytosin a místo cytosinu guanin. Například k řetězci „AGUCAUG“ je komplementární řetězec „UCAGUAC“.

Pokud jsou báze v pořadí zrcadlovém, označují se jako inverted repeats (např. GACTGC….GCAGTC).

Filosofie

Dva aspekty obrazu světa (užito Williamem Jamesem). Například subjektivní a objektivní pohled na tutéž skutečnost může člověk vystřídat, ne však zaujímat současně.

„… na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i o té opačné“ (B. Pascal, Myšlenky, zl. 567)

Komplementarita se stává rovněž i prostředkem humoru. Za tímto účele vznikl na sociální síti Facebook Spolek pro lexikálně-sémantickou komplementaritu a zájemci o tento druh humoru přispívají na stránku Sandbox Spolku pro lexikálně-sémantickou komplementaritu, kam občas někdo ze správců stránky nahlédne a sdílí pak takovéto jazykové objevy.

Fyzika

Komplementarita je charakteristická vlastnost kvantové mechaniky, podle které je možné popisovat dynamické vlastnosti systému alternativními a vzájemně se vylučujícími způsoby. V mikrosvětě je totiž projev elementárních útvarů (např. elementárních částic) závislý na způsobu jejich zkoumání. Útvar se jednou projeví jako částice, podruhé jako vlna. Ovšem nikdy se tyto částicové a vlnové projevy mikrosystémů neprojeví současně (tzv. dualismus).

V důsledku této komplementarity není možné utvořit konečný závěr o stavu mikrosystému z jednoho pozorování, a proto komplementarita pravděpodobně vytváří přirozené hranice lidského poznání přírody.

Pojem komplementarita ve fyzice zavedl dánský fyzik Niels Bohr.

Odkazy

Související články

• Kvantová mechanika
• Relace neurčitosti (někdy též Heisenbergovy relace neurčitosti)

Literatura

• F. Grygar, Komplementární myšlení Nielse Bohra v kontextu fyziky, filosofie a biologie & Šest vybraných textů N. Bohra k otázkám biologie. Červený Kostelec, Pavel Mervart, 2014, 432 s. Viz http://nielsbohr.webnode.cz/#obalka-jpg
• F. Grygar, Komplementarita kalkulující a kvalitativní deskripce. In: Teorie vědy, Vol. 33, No. 2, Praha 2011, s. 271–297. http://teorievedy.flu.cas.cz/index.php/tv/issue/view/11 
• F. Grygar, Možnosti Bohrova komplementárního rámce myšlení ve výuce. In: Pedagogika, Vol. LXII, No. 3, Praha 2012, s. 305–316. Viz http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/files/2013/10/P_3_2012_05_Moznosti_Bohrova_305_316.pdf