Komunitou podporované zemědělství

Komunitou podporované zemědělství (zkratka KPZ) je socioekonomický koncept zemědělství a distribuce jídla. Typicky je tento model tvořen komunitou konzumentů a zemědělci, kteří poskytují konzumentům své produkty (ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, maso) přímo, tedy bez mezičlánků jako jsou obchody, tržiště apod. Pěstitelé a konzumenti si tak poskytují navzájem podporu a sdílí spolu jak rizika, tak i výhody tohoto modelu. Konzumenti se tak stávají z pasivních příjemců potravin aktivními podílníky potravinového systému.

Historie

Komunitou podporované zemědělství (u nás často chybně označované za tzv. "bedýnkování") má kořeny na počátku 70. let 20. století v Německu, Švýcarsku a Japonsku jako reakce na obavy ohledně bezpečnosti potravin a urbanizaci zemědělských ploch. V Evropě bylo mnoho zemědělských statků inspirováno ekonomickými myšlenkami Rudolfa Steinera. Roku 1965 byly v Japonsku v souvislosti se zvýšeným importem jídla a ztrátou orné půdy zahájeny první projekty podobného typu - teikei (提携) - avšak velmi pravděpodobně nesouvisející s těmi evropskými.

Ve Spojených státech amerických se myšlenka komunitou podporovaného zemědělství ujala roku 1984, kdy Jan Vander Tuin přinesl tento koncept z Evropy. Vander Tuin spoluzaložil projekt komunitou podporovaného zemědělství pod jménem Topinambur. Nyní je v Severní Americe minimálně 1300 KPZ farem, odhady ale hovoří až o 3000.

KPZ v České republice

České iniciativy KPZ jsou zakládány od roku 2009 a první impulz přišel z Francie.^[1] V roce 2019 existovalo v Česku už 40 komunit se zhruba 600 členy a členkami. Nejvýraznějším aktérem v českém systému KPZ he Svobodný statek na soutoku v Českých Kopistech, který v roce 2020 měl zhruba 500 odběratelů a odběratelek.^[2]

V České republice vznikají KPZ především v reakci na ovládnutí produkce a distribuce potravin několika velkými korporacemi, jež sledují hlavně svůj zisk, provozují zamědělství závislé na mechanizaci, fosilním palivu, hybridním osivu a levné pracovní síle migrantů a migrantek. Taková forma zemědělství nevratně ničí půdu, přispívá ke snižování biologické rozmanitosti, produkuje často nekvalitní výrobky a podporuje neetické zacházení se zvířaty. KPZ spolupracují s drobními místními zemědělci, především z ekologických statků. Díky tomu prospívají jak životnímu prostředí, tak zdraví konzumentů a zároveň zajišťují drobným zemědělcům férový výdělek.^[3]

Struktura

Ve své nejformálnější podobě se komunitou podporované zemědělství zaměřuje na:

• transparentní a celosezónní rozpočet k produkci specificky široké nabídky produktů po předem daný počet týdnů v roce
• společnou cenotvorbu kde mezi pěstiteli a podílníky probíhá diskuse a demokratické hlasování o přijetí navrhovaného rozpočtu
• souhlas ve ‘sdílení rizik a přínosů’ zemědělského hospodaření, např. že podílníci odebírají to, co hospodář vypěstuje s ohledem na sezónu s tím, že v případě neúrody spotřebitelé nechávají zemědělci prostředky (či jejich část), kterou před sezonou zaplatili.

Tudíž, jednotlivci, rodiny nebo skupiny neplatí jednotlivé potraviny, ale za hospodaření, které je šetrné a společensky odpovědné. Nedostávají také x kilogramů produktů, ale přijímají každý týden to, co je zrovna v dané sezóně zralé. Tento přístup eliminuje marketingová rizika a náklady na čas a lidské zdroje, a umožňuje se zemědělcům zaměřit na kvalitu půdy, úrody, zvířat - a na službu zákazníkům.

Typicky se jedná o malá, nezávislá a rodinná hospodářství. Nejčastěji se obchoduje s ovocem a zeleninou. Mnoho těchto statků praktikuje ekologické a biodynamické zemědělství, vyhýbající se pesticidům, anorganickým hnojivům a geneticky modifikovaným plodinám. Cena je většinou porovnatelná s konvenčně (průmyslově) produkovanými potravinami, protože je snížena o tu část výrobního procesu, která stojí mezi zemědělcem a koncovým zákazníkem (velkoodběratel, supermarket, dopravce, …).

Distribuce

• Podíly si buď konzumenti u pěstitele vyzvedávají sami nebo pěstitel zabezpečuje rozvoz. Toto se děje většinou v periodě jednoho nebo dvou týdnů.
• Platba je prováděna buď pokaždé při předání podílů nebo předem - měsíčně, čtvrtletně až ročně.

Ve světě

Ve světě existuje mnoho variací komunitou podporovaného zemědělství:

• Association pour le maintien de l’agriculture paysanne (AMAP) ve Francii
• Agriculture soutenue par la communauté (ASC) v kanadské provincii Québec
• Teikei (提携) v Japonsku
• Reciproco v Portugalsku
• Landwirtschaftsgemeinschaftshof nebo Solidarische Landwirtschaft v Německu
• Gemainsamlandwirtschaften v Rakousku
• Community Supported Agriculture ve Spojených státech a Velké Británii
• GASAP v Belgii
• Gruppi di Acquisto Solidale (GAS) v Itálii

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Community-supported agriculture na anglické Wikipedii.

Literatura

• (anglicky)kolektiv autorů Madison Area Community Supported Agriculture Coalition: From Asparagus to Zucchini: A guide to cooking farm-fresh seasonal produce Third Edition. Jones Books, 2004. ISBN 978-0-9721217-8-1, zejména strany 2-16
• (anglicky)kolektiv autorů A share in the harvest: An Action manual for community supported agriculture Soil Association, Bristol
• KOLÁŘOVÁ, Marta. V souladu s přírodou: Politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2021. 254 s. ISBN 978-80-246-4993-1.

Související články

• Locavore
• Ekologické zemědělství
• Permakultura
• Kibuc

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Komunitou podporované zemědělství na Wikimedia Commons
• Webové stránky věnované komunitou podporovanému zemědělství v ČR
• Informace o KPZ v Brně a okolí
• (anglicky)agriculture Informační databáze o CSA ve Velké Británii^{[nedostupný zdroj]}
• (anglicky)Mezinárodní síť pro partnerství sedláků a spotřebitelů
• Adresář farmářů a zemědělců s nákupem ze dvora
• Adresář bedýnkujících zemědělců
• Jak úspěšně vytvořit a provozovat systém „biobedýnek“
• Bedýnky - Jak na to?
• (anglicky)Historie CSA
• Komunitou podporované zemědělství, krátký dokument