Koncentrační tábor Kraków-Płaszów

Koncentrační tábor Kraków-Płaszów
Poloha
Adresa	Krakov, Polsko Polsko
Souřadnice	50°1′51″ s. š., 19°58′3″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koncentrační tábor Kraków-Płaszów byl nacistický koncentrační tábor, který fungoval od podzimu 1942 jako pracovní tábor (něm. Zwangsarbeitslager Plaszow bei Krakau des SS und Polizeiführers im Distrikt Krakau) a v období od 11. ledna 1944 do 15. ledna 1945 jako koncentrační tábor (něm. Konzentrationslager in Plaszow bei Krakau). Byl jedním ze tří "židovských pracovních táborů" (něm. Judenarbeitslager) založených v okolí Krakova s označením Julag I (Julag II byl vytvořen ve čtvrti Prokocim a Julag III ve čtvrti Bieżanów).

Založení tábora

Byl vystavěn na jižním předměstí Krakova na území obcí Płaszów, Podgórze a Wola Duchacka (dnes všechny součástí Krakova). Výstavba začala na podzim 1942 na území dvou židovských hřbitovů z let 1887 a 1932, které se nacházely u ulic Abrahama (nový hřbitov) a Jeruzalémské (starý hřbitov) – náhrobky z těchto dvou hřbitovů byly později použity k vydláždění cest v táboře. Zpočátku měl tábor rozlohu přibližně 5 ha, později se rozrostl až na 80 ha. Položen byl v blízkosti vlakového nádraží Kraków-Płaszów, což umožňovalo dobré napojení na mezinárodní železniční síť (zejména na trať do podkarpatské oblasti, trať do Osvětimi i na tratě vedoucí z Maďarska).

Zpočátku měl Płaszów fungovat pouze jako sběrný tábor (Stammellager), v němž měli být shromažďováni Židé před deportací na východ. Ke konci roku 1942 však byla v souvislosti se změnami nacistických plánů, které počítali s co největším využitím židovské pracovní síly, zahájena intenzívnější výstavba pracovního tábora (Zwangsarbeitslager). Velitelem tábora se v té době stal SS-Oberscharführer Müller, který za účelem rychlejší výstavby zřídil v krakovském ghettu speciální oddíl (tzv. Barrackenbau), který byl každý den vysílán do Płaszowa a pracoval tam na výstavbě tábora.

Tábor byl obehnán dvěma ploty z ostnatého drátu, mezi nimiž byl hluboký příkop naplněný vodou. V několikasetmetrových odstupech byly rozmístěny strážní věže (celkem 13) vybavené reflektory a kulomety. Na území tábora se nacházelo 9 rybníků a 2 kamenolomy. V vězeňské části tábora (Schutzhaftlager) byly budovy pro vězně, sprchy, kuchyň a místo pro konání apelů. Oddělen od této části byl tzv. Wachblock(ve východní části tábora) , v němž byly kanceláře a kasárna SS, vila velitele tábora, sklady, nemocnice SS. Celkem měl tábor kolem 180 budov.

Vstupní brána do tábora vedla od ulice Jeruzalémské v severovýchodní části tábora. Hned u ní byla strážnice, budova velitelství a dům s telefonní centrálou (před jejím zřízením zde bydlel Amon Göth, než se přestěhoval do vily asi o 300 m jižněji). V zimě na přelomu let 1943-1944 byla do tábora prodloužena železniční trať. Končila kousek za vstupní bránou, přímo před budovou velitelství. V tomto období byla zahájena také výstavba plynových komor a krematorií, které však nebyly nikdy dokončeny.

Od léta 1943 se Płaszów stal pobočným táborem KL Lublin-Majdanek a od dubna 1944 se stal samostatným koncentračním táborem.

Velitelé tábora

Veliteli tábora byli:

• SS-Unterscharführer Horst Pilarczyk
• SS-Oberscharführer Franz Josef Müller – do 13. února 1943
• SS-Untersturmführer Amon Göth – 13. února 1943 – 13. září 1944
• SS-Hauptscharführer Kurt Schupke – 13. září 1944 – 15. ledna 1945

Vězni

V prvním období existence tábora do něj byli přiváděni převážně obyvatelé blízkých ghett (Poláci židovského původu). V únoru 1943 bylo v Płaszowie asi 2 000 vězňů, po likvidaci krakovského ghetta v březnu téhož roku, se jejich stav zvýšil na 10 000.^[1] V době svého největšího rozmachu měl tábor kapacitu pro přibližně 25 000 vězňů.^[2]

V červenci 1943 vznikl samostatný tábor pro Poláky, kteří byli pochytáni během razií nebo sem byli přemístěni ze zrušených pracovních táborů. Zpočátku jich v táboře bylo kolem 1 000, v pozdější době až 6 000.^[1]

Když se v roce 1944 stal Płaszów samostatným koncentračním táborem, zvýšila podstatným způsobem i migrace jeho vězňů. Začaly přicházet transporty z likvidovaných ghett a menších pracovních táborů. Z Płaszowa naopak byly vypravovány transporty do jiných koncentračních táborů.

Likvidace tábora

S tím, jak se blížila od východu Rudá armáda, zvyšoval se počet transportů vysílaných do Říše.

V září 1944 již byl počet vězňů v Płaszowě pouze kolem 5 000 a ke konci roku pobývala v táboře už pouze skupina asi 600 osob, jejichž hlavním úkolem bylo zahladit stopy po existenci tábora – rozebírali budovy a různá táborová zařízení, vykopávali těla z masových hrobů a pálili je.

Poslední skupina vězňů opustila tábor pěšky 15. ledna 1945, 3 dny před příchodem Rudé armády.

Počet obětí

Odhaduje se, že táborem v Płaszowě prošlo asi 150 000 lidí, převážně z Polska, ale také z Rumunska, Maďarska, Slovenska a z okupovaných území SSSR. Asi 80 000 z nich se nedožilo konce války.^[3]

Na území tábora byly dvě místa, na nichž byli vězni popravováni (za tímto účelem sem byly přiváženy i osoby z jiných nacistických věznic v Malopolsku, zejména z věznice Montelupich v Krakově). Šlo o pozůstatky někdejšího rakousko-uherského opevnění:

• tzv. Lipowy Dołek (též C-Dołek) – místo, kde se dnes nachází památník zavražděným
• tzv. Chujowa Górka (též H-Górka) – popravení na tomto místě byli v roce 1944 exhumováni a spáleni.

Dalším místem, kde se nacházely masové hroby byl starý židovský hřbitov (zde byly pohřbeny těla zabitých lidí z krakovského ghetta).

Reference

Související články

• Seznam německých koncentračních táborů
• Oskar Schindler

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koncentrační tábor Kraków-Płaszów na Wikimedia Commons
• KL Płaszów (polský článek)