Koncesionářský poplatek

Koncesionářský poplatek (poplatek z přijímače) je poplatek, který v řadě zemí slouží k úplnému nebo částečnému financování televizního či rozhlasového vysílání (veřejnoprávních médií) a je vybírán za příjem televizního a rozhlasového signálu nebo za vlastnictví takového přijímače.

V evropských státech se v roce 2016 pohybovala roční cena poplatků mezi 9 a 420 eury.^[1] Cena v České republice je 2160 Kč ročně za platbu obou médií.

Koncesionářský poplatek původně sloužil jako povolení k provozování rozhlasových a televizních přijímačů, nikoli k odběru obsahu, jak je tomu nyní. Příjmy z poplatků následně sloužily k budování a provozování sítě vysílačů. Následně koncese jako povolenky k provozování přijímače skončily a začalo se platit plošně za vlastnictví přijímače, změnila se tedy podstata původního poplatku.^[2]

V Česku je koncesionářský poplatek stanoven zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.^[3] Fyzická osoba má v České republice povinnost platit měsíční paušální poplatek za možnost příjmu televizního a rozhlasového vysílání, podnikatel pak platí za každý přístroj použitý k podnikání zvlášť. Právnické osoby hradí poplatek za veškeré přijímače každé čtvrtletí. Pokud domácnost využívá i další místo k pobývání jako chatu či chalupu, částku odvede pouze jednou. Povinnost odvádět koncesionářský poplatek má i podnájemce využívající televizor nebo rádio. Z poplatků je financován provoz a rozvoj České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) jako provozovatelů tzv. veřejné služby.

V Evropě se financování veřejných médií různí. Některé země upřednostňují placení prostřednictvím koncesionářských poplatků, jiné přímé financování ze státního rozpočtu. Často je do příjmů zmíněných médií zařazen i příjem z reklamy.

Tím, že je financování odděleno od vlivu státního rozpočtu, je koncesionářský poplatek považován za garanci nezávislosti médií.^[4] Jako státní médium je oproti veřejnoprávnímu médiu považováno takové masové médium, které je financováno ze státních financí, tedy z příjmů státu. Někdy bývá pojem státní médium spojován i s přímým ovládáním obsahu ze strany politiků či vládců.^[5]

Existují názory, které se snaží toto vnímání poplatků změnit. K nezávislosti veřejnoprávních médií je kladena otázka, zda nejsou i přes financování nezávislém na státu spíše státní, když jsou to politici, kteří určují, jaké výše příjmů budou mít tato média. A jelikož stát rozhoduje o výši výběru financí na jejich provoz od občanů, jedná se spíše o formu daně, než o koncesionářský poplatek.^[2]

V roce 2023 byl proto například koncesionářský poplatek zrušen na Slovensku, kde RTVS přešlo na financování ze státního rozpočtu,^[6] nebo v roce 2022 ve Francii.^[7] V Česku se proti koncesionářským poplatkům vyslovil například Tomio Okamura^[8] nebo Svobodní, kteří navrhli jejich dobrovolnost.^[9]