Konec srpna v hotelu Ozon

Konec srpna v hotelu Ozon
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka78 min
Žánrsci-fi
NámětPavel Juráček
ScénářPavel Juráček
Jan Schmidt (spolupráce)
RežieJan Schmidt
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleBeta Poničanová
Hana Vítková
Magda Seidlerová
Ondrej Jariabek
Jana Nováková
Vanda Kalinová
Natálie Maslovová
ProdukceČeskoslovenský armádní film
HudbaJan Klusák
KameraJiří Macák
Výroba a distribuce
Premiéra1967
Konec srpna v hotelu Ozon na FP, ČSFD, Kinoboxu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konec srpna v hotelu Ozon je český černobílý postkatastrofický a značně pochmurný sci-fi film natočený režisérem Janem Schmidtem v roce 1966 podle povídky Pavla Juráčka uveřejněné 24. září 1965 v 38. čísle časopisu Mladý svět, ročník VII (text povídky však vznikl již na jaře roku 1958). Premiéru měl o rok později. Část filmu byla natočena v troskách města Doupov.[1]

Obsah filmu

Řadu let po zničující světové válce (příběh neupřesňuje, o jakou válku šlo) je svět téměř liduprázdný. Příroda není předchozí válkou postižená, vzduch se dá dýchat, voda pít, zvířata pojídat. Příběh sleduje cestu osmi dívek vedených starou ženou krajinou a zpustlými městy při jejich hledání dalších lidí – především mužů, neboť stará žena chce, aby dívky měly děti, které by v budoucnu znovu zalidnily pustou planetu. Dívky si nic z předválečné doby nepamatují; muž mezi nimi není, neboť jediného chlapečka ze skupiny před lety roztrhali vlci. Při svém putování nacházejí jen osamělého starce Huberta u polorozpadlého hotelu Ozon, střežícího svůj "poklad" – hromadu zrezivělých konzerv. Nejstarší z žen Stará, vlastním jménem Dagmar Hubertusová, pamětnice předválečných časů, zde umírá vyčerpáním a beznadějí, protože stařec pro svůj vysoký věk již není schopen její naději naplnit. Mladé ženy se znovu chystají na cestu, před odchodem však chladnokrevně zastřelí nejdříve psa a pak i starce, protože jim odmítl vydat starý gramofon (stařec je pro ně stejně bezcenný jako pes), a vydávají se samy na další pouť.[2]

Výroba

Snímek vznikl v produkci Československého armádního filmu jako dobová reakce na studenou válku.

Citát

„Padesát let uplynulo od chvíle, co na Zem dopadla poslední vodíková bomba. Není nic. Nejsou skály, nejsou města, nejsou lidé. Ale přece! Krajinou jde dvanáct žen. Jde už mnoho let a vede je stařena, která pamatuje válku. Ty ženy, které jdou za ní, jsou dětmi těch, kteří to přežili… Ale lidí v té době byl jen hlouček, žili divoce na zbytcích světa a rychle vymírali na bělokrevnost a jiné následky války.“
— Pavel Juráček – Deníky

Obsazení

Beta PoničanováStará žena, vůdkyně skupiny
Ondrej Jariabekstařec Hubert
Hana Vítkovádívka ve skupině
Magda Seidlerovádívka ve skupině
Jana Novákovádívka ve skupině
Vanda Kalinovádívka ve skupině
Irena Lžičařovádívka ve skupině
Jitka Hořejšídívka ve skupině
Alena Lippertovádívka ve skupině
Natálie Maslovovádívka ve skupině

Odkazy

Reference

  1. ↑ MOHYLOVÁ, Lea. Konec srpna v hotelu Ozon: společensko-politický předobraz filmu a jeho alegorické ztvárnění – Revue. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů, s. 84. 

Literatura

  • FRYŠ Josef, Pavel Juráček - Černé svědomí moci. Petr Prášil - BARON, 2023, 256 s. ISBN 978-80-88121-82-4.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“