Konference 7000 osob

Konference 7000 osob (čínsky 七千人大会, pinyin qīqiānrén dàhuì) se konala od 11. ledna do 7. února 1962 v Pekingu. Během konference kritizoval Liou Šao-čchi Velký skok vpřed. O rok dříve v květnu 1961 se Liou se svoji ženou vrátil do své rodné provincie Chu-nan, aby lépe porozuměl neúspěchu lidových komun.[1] Během konference svoji zprávu přednesl Stálému výboru, kdy navrhoval přehodnocení ekonomických plánů a ohlédnutí za předchozími roky. Požadoval okamžité ukončení projektů, u kterých se neočekávaly žádné ekonomické výsledky a navrhoval uzavření podniků, které nevynášely žádný zisk. Zároveň navrhoval aplikování volného trhu a zvýšení cen za produkci v zemědělství.[2] V neposlední řadě požadoval, aby se zastavilo hladovění rolníků.[3] Kromě toho slíbil, že provede rehabilitaci těch, kteří utrpěli během kampaně proti pravičákům z roku 1959-60.[4] I když měl podporu většiny stranické elity, zároveň byl opatrný, aby nekritizoval přímo Mao Ce-tunga.

Mao následně provedl sebekritiku[5], ale i přesto tvrdil, že 70 % hladomoru bylo způsobeno přírodními katastrofami a pouze 30 % lidskými chybami. Liou Šao-čchi ihned tvrdil, že čísla byla naopak.[6] Lin Piao a Teng Siao-pching vyjádřili podporu Maovi.

Během konference byl zbaven svých funkcí Ceng Si-šeng, který byl tajemníkem Komunistické strany Číny v provincii An-chuej.[7] Ceng byl kritizován za přílišnou podporu k Velkému skoku vpřed a za následná extrémní opatření po skončení Velkého skoku.[8]

Mao po konferenci odjel do Wu-chanu. Za jeho nepřítomnosti v Pekingu se snažili Čou En-laj a Čchen Jün obnovit některé ekonomické myšlenky z 1. pětiletky z roku 1953. Chtěli zmírnit národní deficit, zavést zemědělské reformy a navrhnout plány pro těžký průmysl.[9]

Reference

  1. ↑ KNAPP, Ronald G. Chinese Houses: The Architectural Heritage of a Nation. [s.l.]: Tuttle Publishing, 2012. ISBN 9781462906680. 
  2. ↑ DITTMER, Lowell. Liu Shaoqi and the Chinese Cultural Revolution. [s.l.]: Routledge, 2015. 400 s. ISBN 9781317466017. 
  3. ↑ DANNER, Fred. Adventures of the Ping-Pong Diplomats: Volume 1: the U.S.-China Friendship Matches Change World History. [s.l.]: Xlibris Corporation, 2012. 238 s. ISBN 9781465392305. 
  4. ↑ HE, Henry. Dictionary of the Political Thought of the People's Republic of China. [s.l.]: Routledge, 2016. 750 s. ISBN 9781315500430. 
  5. ↑ RADCHENKO, Sergey. Two Suns in the Heavens: The Sino-Soviet Struggle for Supremacy, 1962-1967. [s.l.]: Woodrow Wilson Center Press, 2009. 315 s. ISBN 9780804758796. 
  6. ↑ CHANG, Jung. Wild Swans: Three Daughters of China. [s.l.]: Simon and Schuster, 2008. 544 s. ISBN 9781439106495. 
  7. ↑ YANG, Dali L. Calamity and Reform in China: State, Rural Society, and Institutional Change Since the Great Leap Famine. [s.l.]: Stanford University Press, 1998. 351 s. ISBN 9780804734707. 
  8. ↑ FEWSMITH, Joseph. Dilemmas of Reform in China: Political Conflict and Economic Debate: Political Conflict and Economic Debate. [s.l.]: Routledge, 2016. 352 s. ISBN 9781315287157. 
  9. ↑ LÜTHI, Lorenz M. The Sino-Soviet Split: Cold War in the Communist World. [s.l.]: Princeton University Press, 2008. 375 s. ISBN 9780691135908.