Kongresové centrum Praha

Kongresové centrum Praha (původně Palác kultury)
Základní informace
Sloh	Neofunkcionalismus
Architekti	Jaroslav Mayer a Antonín Vaněk
Výstavba	1976–1981 (jako Palác kultury)
Přestavba	1998–2000
Materiály	Zdivo, sklo, beton
Současný majitel	Kongresové centrum Praha
Poloha
Adresa	5. května 1640/65, 5. května 1640/65 Praha 4, Nusle 140 00 Praha 4, Česko Česko
Ulice	5. května
Souřadnice	50°3′43,52″ s. š., 14°25′42,9″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	53823/1-2052 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kongresové centrum Praha (zkratka KCP; původně Palác kultury, v dobové zkratce nazývaný „Pakul“, lidmi přezdívaný „Lidojem“^[1] a „Moby Dick“^[2] nebo „briketa“^[3]) je rozsáhlá neofunkcionalistická^[4] budova v Praze 4-Nuslích. Nachází se na adrese 5. května 1640/65, poblíž stanice linky metra C Vyšehrad.

I díky Kongresovému centru se Praha stala v roce 2017 osmou nejpopulárnější konferenční destinací světa a v roce 2022 se dostala do TOP 5 nejlepších míst světa pro setkávání dle asociace International Congress and Convention Association (ICCA).

Budova se nachází na hraně Nuselského údolí a Pankrácké pláně mezi Nuselským mostem a Pankráckým náměstím u zmíněné stanice metra C Vyšehrad. Tato poloha umožňuje velkolepý výhled na část Nuselského údolí a panorama Prahy.

Jedná se o největší kongresové centrum v Česku.^[5] K budově přiléhá také hotel Holiday Inn, Business Centrum Vyšehrad. Hlavním majitelem je v současnosti Česká republika s podílem 55 % a dále Hlavní město Praha s podílem 45 %.^[6]

Podlahová plocha objektu má rozlohu 35 000 m^2[7]

K dispozici je až 70 různě velkých sálů s kapacitou celkem 9300 osob; největší z nich, Kongresový sál (též Velký sál), pojme 2 764 lidí. Malý sál má kapacitu 440 osob. Dále zde byla postavena restaurace s kapacitou 1700 osob, pro jednání předsednický salonek (dnes Jednací sál II), který je dochován v původní podobě a dále prezidentský salonek (Jednací sál I).

Akustika Kongresového sálu patří podle odborníků k nejlepším na světě (13. v pořadí).^[8] Běžně se zde konají koncerty, plesy, zasedání a další kulturní události. Velké varhany v Kongresovém sále byly v letech 1989 až 1999 využívány pro pořádání pravidelných dopoledních nedělních varhanních matiné.

Na střeše kongresového centra je umístěna solární elektrárna s rozlohou 7000 m².^[9] Pokryje svým výkonem 10 % spotřeby elektrické energie kongresového centra.^[10]

Uvnitř objektu se nachází řada uměleckých děl ať už malířů, sklářů nebo jiných umělců.^[11][3] Celkem jich jsou zhruba dvě stovky.^[4]

Je zde např. skleněná plastika Strom a další od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové,^[3] stejní autoři, kteří připravili skleněný plášť budovy Nové scény Národního divadla. Umělecky pojaté jsou i lustry, např. Slunce od Vladimíra Procházky apod. Nachází se zde také reliéf Mírová slavnost od Kláry Patakiové.

Dále se zde nachází ručně tkané gobelíny, tapiserie stěny jsou obložené dekorativními kameny^[7] apod. Jsou zde i pro svoji dobu typické mozaiky z keramických dlaždic. Nápadná jsou rovněž pásová okna a kouřová barva skel.^[7]

Pro palác byl připraven rovněž i designový nábytek.

Již Územní plán Prahy z roku 1971 předpokládal, že na jižní hraně Pankrácké pláně vznikne při Severojižní magistrále centrum služeb. K tomu lokalitu předurčovalo vynikající dopravní spojení (dálnice, metro a případné zaústění dalších komunikací ZÁKOSu, např. druhého vyšehradského tunelu.

Projektová příprava budovy byla vypracována ve Vojenském projektovém útvaru na Praze 6, za vedení inženýra architekta Vladimíra Conka, CSc.^[zdroj?] Výběr projektu byl nesnadný. V prvním kole soutěže, která byla vypsána již v roce 1972, návrh VPÚ vybrán nebyl^[1] a výběrová komise dala přednost projektu, který vypracoval Projektový ústav hlavního města Prahy.^[1] V dalších kolech byl projekt VPÚ přepracováván, nakonec odstoupil předseda výběrové komise. Návrh VPÚ byl nakonec odmítnut s odůvodněním, že je z hmotového hlediska příliš masivní, ačkoliv bylo poznamenáno, že vhodným způsobem dotváří panorama města. Další z komplikací soutěže byla původně zamýšlená cena ve výši 1,2 miliardy Kčs, kterou nedokázal nikdo z přihlášených dodržet a vybraný projekt nakonec byl uskutečněna za sumu dvojnásobnou.

Realizovaný návrh vznikl s výzaným přihlédnutím (dle kritiků se jedná o prostou kopii) kongresového centra v Hamburku.^[1] Jeho architekty byli Jaroslav Mayer a Antonín Vaněk.

Československá vláda rozhodla o výstavbě objektu dle předloženého projektu v únoru roku 1975.^[1]

Výstavba budovy byla zahájena v roce 1976 na místě hřiště Nuselského SK a dokončena roku 1981. Nosné ocelové konstrukce budovy byly vyrobeny v letech 1975 až 1979 v provoze MOSTÁRNA, v tehdejším státním podniku Vítkovické železárny Klementa Gottwalda v Ostravě. Panely pro výstavbu dodávala Prefa Přeštice, která se nachází nedaleko Plzně Po několika změnách byl v závěrečné fázi pověřen vedením výstavby doc. ing. Josef Šnejdar, CSc., který za její včasné dokončení obdržel Řád práce. V závěru roku 1980 byl uskutečněn zkušební provoz sjezdového paláce.

Při zahájení stavby bylo o budově referováno jako o Sjezdovém paláci, neboť byla určena též pro konání stranických sjezdů, které KSČ do té doby pořádala v přejmenovaném Průmyslovém paláci v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (nyní Výstaviště Praha).

V souvislosti s výstavbou Paláce kultury bylo rozhodnuto u Národního divadla přepracovat původní projekt Nové scény tak, aby z něj byl odstraněn velký společenský sál, neboť se předpokládalo, že akce tohoto charakteru se budou moci konat právě v novém sjezdovém paláci. Vzhledem k povinnosti tehdejších projektantů investovat určité procento z celkové ceny na umělecká díla byl pořízen pro objekt jejich nemalý počet.^[4]

Teprve od počátku roku 1981 byla budova známa pod názvem Palác kultury. Budova přiléhala k veřejnému prostranství s brutalistní dekorativní zdí u stanice metra Vyšehrad, prostranství bylo v souvislosti s výstavbou paláce přestavěno a doplněno o nová umělecká díla.

Ke slavnostnímu otevření došlo 2. dubna za účasti prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Budova nikdy nebyla příliš oblíbena veřejností.^[5][1] Náklady na výstavbu dosahovaly ve své době 2,5 miliardy Kčs.^[12][11] Tehdejší komunistický režim se o ní nicméně vyjadřoval v superlativech.^[1] Byla přirovnávána i svým umístěním k pražskému hradu a bývalý předseda pražské organiazce KSČ při slavnostním otevření tvrdil, že se jedná o objekt, jichž je „málo ve světě i v Evropě“.^[1]

Prohlédnout si nově dokončenou budovu v rámci dne otevřených dveří si nechalo okolo sta tisíc Pražanů.^[1]

V roce 1981 byla odhalena před Palácem kultury směrem k centru na kamenném podstavci bronzová socha s názvem „Radostný den“ od sochaře Jana Hány (1927–1994). Šlo o sochu matky s dcerou, které se s květy v rukou radují ze života. Po sametové revoluci byla tato socha odstraněna, přestože neměla žádný politický podtext a dodnes zde po ní zbyl jen podstavec.

V roce 1987 se zde uskutečnil festival rockových kapel s názvem Rockfest.^[3]

K paláci byl později přibudován jako ubytovací zařízení hotel Forum (později Corinthia Tower).

V prosinci 1989 zde proběhla jednání o složení první polistopadové vlády Československa.

Palác, který byl dokončen roku 1981, byl na základě rozhodnutí odboru kultury NVP z 31. května 1982 čj. kult/5-1420/81 vzápětí zapsán jako kulturní památka. Památková ochrana byla zrušena k 6. květnu 1991.

Přestože objekt byl vybudován pro pořádání sjezdů KSČ v moderním prostředí a za přítomnosti co největšího počtu svých zástupců, s politickými změnami ztratil svůj význam. Nové politické strany z důvodu spjatosti budovy s předchozím režimem odmítaly objekt využívat pro vlastní kongresy a sjezdy.^[zdroj?] Vyvstala tak otázka, co s tak velkou budovou a jak ji využít.^[1] Objevovaly se názory, že by palác měl být zbourán.^[11] Jako možné se stalo pořádání celosvětově významných akcí. Palác byl jako subjekt nicméně dlouhodobě v červených číslech.

Budova byla v roce 1995 přejmenována na Kongresové centrum. V letech 1998–2000 proběhla generální rekonstrukce a dostavba. Její cena dosahovala tří milionů korun.^[1] Konala se také kvůli chystanému 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které se uskutečnílo v září 2000.^[6]

V roce 2014 odkoupil český stát 55 % KCP, čímž se stal většinovým vlastníkem, zbavil tím také budovu dluhu více než 2 miliard Kč z rekonstrukce z let 1998 až 2000.^[6] Předtím vlastnila KCP pouze Praha, která také mezi roky kvůli rekonstrukci a odstranění vnitřního dluhu navýšila základní jmění firmy o 800 milionů korun.

Pořádaly se zde také prezidentské debaty před prezidentskými volbami v roce 2018.

V letech 2016 až 2017 proběhla rekonstrukce tentokrát interiérů budovy.^[6] Byly např. také položeny nové koberce, postaveny nové záchody a kongresové centrum získalo novou vizuální identitu. V témže roce se stalo osmým světově nejoblíbenějším centrem svého typu na světě.^[11] V souvislosti s chystanými přestavbami se začaly objevovat hlasy, vyzývající k ochraně původního vyznění stavby, a to jak zvenku, tak i zevnitř.^[13]

V prosinci 2016 vypsalo Kongresové centrum Praha architektonickou soutěž na dostavbu a rozšíření výstavní ploch,^[6] rekonstrukci přilehlého Pankráckého náměstí. Důvodem byla skutečnost, že pro pořádání těch největších akcí světového významu kapacita i tak velkého objektu v řadě směrů nedostačuje.^[14] Výsledky byly představeny na podzim 2017, soutěž vyhrál španělský architektonický ateliér OCA, celkem bylo k dispozici 76 návrhů. Kongresové centrum získá menší konferenční i výstavní prostory, mělo se rekonstruovat také prostranství jižně od KCP. Snížit se měla také značná energetická náročnost budovy a vyměnit se měla celá řada zastaralých technologií z doby, kdy byl objekt postaven.^[14] Dostavba se předpokládala v ceně 300 až 600 milionů korun, k zahájení výstavby mělo podle původního plánu dojít kolem roku 2020.^[15]

V roce 2023 byla výstavba nové multifunkční haly při budově Kongresového centra připravená a zbývala jen dohoda mezi hlavním městem Prahou a Ministerstvem financí České republiky.^[16] Diskutována byla rovněž i směna majetkových podílů mezi oběma subjekty.^[12]

• dva sjezdy Komunistické strany Československa – XVI. (1981) a XVII. (1986)
• 1984 – Koncert Eltona Johna
• 1995 – Koncert Boba Dylana
• září 2000 – 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky^[17]
• 2002 – summit Severoatlantické aliance (NATO)
• Astronomický kongres 2006 – padlo zde, mimo jiné, rozhodnutí, že Pluto již nadále nesplňuje definici planety
• 16. 12. 2010 – Koncert Bonnie Tyler
• 18. 2. 2012 – Sting BACK TO BASS TOUR koncert
• 23.-26. 3. 2017 – West side story – nejslavnější muzikál všech dob
• 10. 6. 2017 – Koncert The Beach Boys
• 25. 10. 2017 a 10.-11. 12. 2023 – Koncert Mireille Mathieu
• 2018: Kongres FEBS
• Neformální zasedání Rad EU při příležitosti předsednictví České republiky v Radě^[18]
• 2023: 20. mezinárodní kongres Fonetické vědy (ICPhS)
• 27. 1. 2024 – International Festival Ballet – největší LABUTÍ JEZERO na světě
• 27. 6. 2024 – Dance World Cup

Kromě využití pro kongresové akce místní prostory využívají také ať už domácí, či zahraniční filmové štáby. Natáčely se zde např. záběry, které se měly odehrávat v letištní hale, neboť některé části paláce s takovým objektem mají jistou podobnost.^[19] Oblíbené je využití jednacích sálů pro scény, kde se dělají politická nebo vojenská rozhodnutí v akčních a dramatických filmech. Byly využit např. v seriálu Whiskey Cavalier,

• Lávky u Kongresového centra
• Corintihia Hotel Prague
• Nusle

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kongresové centrum Praha na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Od kotelny po střechu: Pakul slaví třicetiny (fotogalerie) Aktuálně.cz
• Vzpomínky hlavního inženýra výstavby Kongresového centra Josefa Šnejdara v autobiografii Bůh, osud a já (ISBN 978-80-7453-780-6)