Konipas luční

Konipas luční
	Samec (ssp. flava)
	(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0 Samice (ssp. flava)Hlas konipase lučního
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	konipasovití (Motacillidae);
Rod	konipas (Motacilla);
Binomické jméno
	Motacilla flava; Linnaeus, 1758
	(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0Rozšíření konipasa lučního Rozšíření konipasa lučního hnízdiště celoroční výskyt migrace zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konipas luční (Motacilla flava) je malý zpěvný pták z čeledi konipasovitých.

Taxonomie

Značně zeměpisně proměnlivý druh, variabilní zejména ve zbarvení hlavy samců. Některé z popsaných poddruhů jsou dnes mnoha autory považovány za samostatné druhy (hlavně konipas luční anglický, M. f. flavissima a konipas luční východoruský, M. f. lutea), navíc byly popsány poddruhy, které jsou hybridy v přechodných zónách mezi validními poddruhy. Z poddruhů vyskytujících se v Evropě má konipas luční středoevropský (M. f. flava), konipas luční španělský (M. f. ibariae), konipas luční italský (M. f. cinereocapilla) a konipas luční západosibiřský (M. f. beema) hlavu světlou s bílým nadočním proužkem, konipas luční severoevropský (M. f. thunbergi) tmavou bez bílého nadočního proužku a konipas luční předoasijský (M. f. feldegg) zcela černou. Dalších 6 poddruhů obývá asijskou část areálu, kde má 5 poddruhů hlavu tmavou bez nadočního proužku a 1 černou.^[2]

Popis

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 15–16 cm). Samec má žlutou spodinu těla, šedozelený hřbet a hnědavě šedá křídla s výraznými, ale úzkými světlými křídelními páskami; samice je méně výrazně zbarvená. Nohy jsou ve všech šatech černé.^[3]

Podobný konipas horský (Motacilla cinerea) se liší delším ocasem, kratšíma světlýma nohama, odlišným hlasem i prostředím.

Rozšíření

Druh s palearktickým typem rozšíření, proniknuvší i do Severní Ameriky. V Evropě jako hnízdič chybí pouze v Irsku a v severní části Velké Británie. Převážně tažný, se zimovišti v tropické Africe a Asii.^[2]^[4] Evropská populace v posledních letech mírně klesá, její velikost je odhadována na 7 900 000–14 000 000 párů.^[5]

Výskyt v Česku

Na území ČR pravidelně, avšak nepříliš hojně hnízdí, hlavně v nižších polohách, ale místy až do 720 m n. m. (výskyty v hnízdním období však bývají zaznamenávány i značně výše, např. v 1430 m n. m. v Krkonoších nebo v 1050 m n. m. na Šumavě). Hlavními hnízdními oblastmi jsou Podkrušnohoří, Plzeňsko až jihočeské rybniční pánve a jižní Morava. Po znatelném úbytku od 60. let 20. století se jeho početnost v posledních letech opět zvyšuje; v letech 1985–89 byla celková populace odhadnuta na 600–1200 párů, v letech 2001–2003 na 800–1600 párů.^[2]^[6]

V Česku hnízdí převážně konipas luční středoevropský (M. f. flava), ale hnízdění je možné také u konipase lučního severoevropského (M. f. thunbergi) a konipase lučního předoasijského (M. f. feldegg). Dále byli na českém území zaznamenáni jedinci vykazující znaky konipase lučního italského (M. f. cinereocapilla), konipase lučního západosibiřského (M. f. beema) a konipase lučního východoruského (M. f. lutea).^[4]

Přílet probíhá hlavně během dubna, odlet od srpna do konce září.^[2]

Hnízdí na podmáčených pastvinách, zaplavených loukách, poblíž jezer a nádrží.^[3]

Potrava

Potravu tvoří téměř výhradně hmyz, v malé míře i pavouci, červi a měkkýši. Sbírá ji hlavně na zemi, ale i na rostlinách nebo za letu.^[2]

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště přilétají nejprve samci, po 1–2 týdnech následováni samicemi. Hnízdo je na zemi, dobře skryté ve vegetaci, vystlané rostlinným materiálem, chlupy a žíněmi; staví samotná samice, zpočátku nosí stavební materiál v malé míře také samec. Hnízdí většinou 1×, méně i 2× ročně od května do července. Ve snůšce bývá 5–6 (3–7) šedavých, smetanově nažloutlých, hustě jemně skvrnitých vajec o rozměrech 18,8 × 14,4 mm. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí převážně samice, během dne krátce střídaná samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 11–12 dnů. Vzletnosti dosahují ve stáří 14–16 dnů a pohlavně dospělá jsou na konci prvního roku života.^[2]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ ^a ^b SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ ^a ^b CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ Yellow Wagtail Motacilla flava [online]. BirdLife International [cit. 2013-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.

Video

Jarmila Kačírková: Konipas luční (Motacilla flava) Maďarsko, 3.5.2019

https://youtu.be/mQqbZQDd-CQ

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu konipas luční na Wikimedia Commons
Galerie konipas luční na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo konipas luční ve Wikislovníku
Taxon Motacilla flava ve Wikidruzích

[ca951ba0dbbce9d2e061cc0edf554e18f99f8ab6-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[hudec-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.

[svensson-3] SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.

[atlasmigrace-4] CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.

[5] Yellow Wagtail Motacilla flava [online]. BirdLife International [cit. 2013-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.

[CR_atlas-6] ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály