Konkávní (architektura)

Příklad použití konkávní křivky v architektuře – nároží kostela svatého Františka Serafinského v Praze jsou konkávně probrána

Slovo Konkávní (lat. concavus – vydutý z lat. cavus – dutý) označuje plochy či křivky prohnuté směrem dovnitř, resp. od pozorovatele. Je-li na průčelí užito konkávní probrání, působí na pozorovatele dojmem určité útulnosti, malebnosti. Do konkávního probrání může být vloženo okno či vstupní portál. Barokní teoretikové architektury v této souvislosti mluvili o dojmu „otevřené náruče“. Někdy mohou mít budovy také konkávně skrojená nároží.

Konkávní vydutí stěny či dalších architektonických konstrukcí bylo časté především ve vrcholném a pozdním baroku, mnohdy jako součást konvexně-konkávní křivky.

Metodická poznámka

Na rozdíl od běžného užití pojmu konvexní a konkávní je při popisu architektury vždy nutné vztahovat konvexnost a konkávnost k pozorovateli. Tatáž křivka obvodové stěny bude v interiéru chápána jako konvexní, zatímco na exteriéru stavby jako konkávní a naopak!

Související články

Média použitá na této stránce

Mathey01.jpg
(c) I, Sandik, CC BY 2.5
Kostel svatého Františka serafinského, Praha, Staré město, J. B. Mathey 1679 – 1689