Konrád Zikmund ze Starhembergu

Konrád Zikmund
hrabě ze Starhembergu
Konrád Zikmund; hrabě ze Starhembergu
	Erb rodu Starhembergů
Císařský velvyslanec ve Velké Británii
	Ve funkci:; 1722 – 1726
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Otto Christoph Volckra
Nástupce	Filip Josef Kinský
Tajný rada
	Ve funkci:; 1722 – 18. září 1727
Panovník	Karel VI.
Císařský vyslanec u říšského sněmu v Řezně
	Ve funkci:; 1717 – 1720
Panovník	Karel VI.
Říšský dvorní rada
	Ve funkci:; 1715 – ?
Panovník	Karel VI.
Císařský komorník
Narození	5. února 1689 ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	18. září 1727 (ve věku 38 let) ; Matzen ; Habsburská monarchie
Choť	(1710) Marie Leopoldina z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu (1689–1763)
Rodiče	František Otakar ze Starhembergu (1662–1699) a Marie Cecílie Klára z Rindsmaulu (1664–1737)
Děti	1. Maximilián (1711–1716) ; 2. Marie Leopoldina Terezie (1712–1800) ; 3. Filipína (1713–1719) ; 4. Gundakar (1714–1718) ; 5. syn (1715–1715) ; 6. Jan Arnošt Josef (1716–1786) ; 7. Marie Vilemína (1718–1722) ; 8. Marie Guida Josefa (1719–1724) ; 9. Dominik (1720–1724) ; 10. Bernardina (1720–1724) ; 11. Marie Sofie Terezie (1722–1773) ; 12. Jiří Adam I. (1724-1807) ; 13. Alžběta Josefa (1725–1778) ; 14. Marie Antonie Posthuma (1727–1732)
Příbuzní	vnuk: Ludvík ze Starhembergu (1762–1833) ; zeť: František Filip ze Šternberka (1708–1786) ; zeť: Karel Pálffy (1697–1774) ; strýc: Gundakar Tomáš ze Starhembergu (1663–1745)
Zaměstnání	diplomat
Profese	velvyslanec
Náboženství	římskokatolické
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád Zikmund Antonín hrabě ze Starhembergu (německy Konrad Sigmund Anton Graf von Starhemberg; 5. února 1689^{[pozn. 1]}^[1] Vídeň – 18. září 1727 Matzen, Dolní Rakousy) byl rakouský šlechtic a diplomat. Od mládí působil ve službách Habsburků a v letech 1722–1726 byl císařským velvyslancem ve Velké Británii. Jeho syn Jiří Adam (1724–1807) byl též diplomatem a v roce 1765 získal pro rodinu knížecí titul.

Životopis

Pocházel z rakouského šlechtického rodu Starhembergů^[2], narodil se jako nejstarší syn diplomata Františka Otakara ze Starhembergu (1662–1699). Dětství strávil ve Švédsku, kde byl jeho otec vyslancem. Po otcově předčasné smrti převzal Konrádovu výchovu strýc, prezident dvorské komory Gundakar Tomáš ze Starhembergu. Po nabytí pečlivého vzdělání absolvoval čtyřletou kavalírskou cestu po Evropě, po návratu převzal rozsáhlé rodové statky v Horních Rakousích a zároveň vstoupil do císařských služeb. Byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1715 se stal říšským dvorním radou. V letech 1717–1720 byl císařským vyslancem u říšského sněmu v Řezně. V roce 1720 pobýval několik měsíců jako vyslanec v Londýně, kde se dostal do sporu s jinými diplomaty ohledně otázky přednosti u dvora (především se jednalo o konflikt s francouzským velvyslancem markýzem de Senneterre). V roce 1722 odjel do Anglie znovu, tentokrát již s titulem velvyslance, zároveň byl jmenován tajným radou. V Londýně strávil čtyři roky a jako diplomat se osvědčil, takže s ním bylo počítáno pro funkci místokrále v Neapoli. Zemřel však náhle krátce po návratu z Anglie. I když jako diplomat pobíral plat od dvorské komory, z vlastních zdrojů za reprezentaci v zahraničí utratil 200 000 zlatých.

Rodina

V roce 1710 se v bavorském poutním místě Altötting oženil s princeznou Marií Leopoldinou z Löwenstein-Wertheimu (1689–1763), díky níž získal příbuzenské vazby na říšské německé rody.^[3] Z jejich manželství pocházelo čtrnáct dětí, z nichž devět zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili následující pokračovatelé rodu:

Marie Leopoldina (26. 8. 1712 Vídeň – 22. 3. 1800 tamtéž), manž. 1731 hrabě František Filip ze Šternberka (21. 8. 1708 Praha – 9. 1. 1786 Vídeň), vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně 1745–1748, rakouský velvyslanec v Polsku a Sasku 1749–1763, nejvyšší hofmistr císařovny Marie Terezie 1765–1780
Jan Arnošt (17. 9. 1716 Řezno – 14. 12. 1786 Vídeň), manž. 1743 Marie Isabela Ungnadová z Weissenwolffu (17. 11. 1721 – 29. 4. 1780)
Marie Žofie (28. 10. 1722 Londýn – 12. 12. 1773 Štrasburk), I. manž. 1740 kníže Vilém Hyacint Nasavsko-Siegenský (1666–1743), II. manž. 1745 lankrabě Konstantin Hesensko-Rotenburský (24. 5. 1716 Rotenburg – 30. 12. 1778 Wildeck, Hesensko)
Jiří Adam (10. 8. 1724 Londýn – 19. 4. 1807 Vídeň), rakouský vyslanec v Portugalsku 1750–1751, Španělsku 1751–1752, Francii 1753–1765, nejvyšší hofmistr císařského dvora 1783–1807, roku 1765 získal knížecí titul, I. manž. 1747 Marie Terezie ze Starhembergu (2. 2. 1727 – 12. 10. 1749), II. manž. 1761 Marie Františka Salm-Salm (28. 10. 1731 – 5. 9. 1806, Vídeň)
Alžběta Josefa (12. 10. 1725 – 27. 6. 1778), manž. 1749 hrabě Karel Pálffy z Erdödu (28. 10. 1697 – 14. 9. 1774 Prešpurk), polní maršál

Odkazy

Poznámky

↑ Většina zdrojů uvádí jako místo a datum narození Vídeň 1689, ale podle nejnovějších archivních výzkumů se narodil v roce 1691 ve Stockholmu.

Reference

↑ BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Nakladatelství Academia, Praha, 2020; s. 112, 114 ISBN 978-80-200-3040-5
↑ Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
↑ Rodokmen Starhembergů dostupné online

Literatura

KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1

Externí odkazy

[1] Většina zdrojů uvádí jako místo a datum narození Vídeň 1689, ale podle nejnovějších archivních výzkumů se narodil v roce 1691 ve Stockholmu.

[2] BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Nakladatelství Academia, Praha, 2020; s. 112, 114 ISBN 978-80-200-3040-5

[3] Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8

[4] Rodokmen Starhembergů dostupné online

[pozn. 1]

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály