Konrád z Vechty

Vysoce důstojný a osvícený Konrád z Vechty
7. arcibiskup pražský
Konrád z Vechty (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Sídlo	Praha
Jmenování	1413
Emeritura	1421 dán do klatby 1425 oficiálně zbaven úřadu
Předchůdce	Albík z Uničova
Nástupce	sedisvakance (papežem neuznaný Jan Rokycana) Antonín Brus z Mohelnice (až roku 1561)
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	verdenský biskup (1400–1402) biskup olomoucký (1408–1413) administrátor pražské arcidiecéze (1412–1413)
Osobní údaje
Datum narození	1370
Místo narození	Vechta?, Brémy?, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí	24. prosince 1431 (ve věku 60–61 let)
Místo úmrtí	Helfenburk u Úštěka, České království
Místo pohřbení	hradní kaple, Helfenburk u Úštěka
Národnost	německá
Povolání	katolický kněz, teolog a katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád z Vechty (asi 1364 – 26. prosinec 1431, Helfenburk u Úštěka) byl verdenským a olomouckým biskupem a pražským arcibiskupem, který se po vypuknutí husitské revoluce přihlásil ke čtyřem pražským artikulům a světil husitské kněze, kterým záleželo na dodržení apoštolské posloupnosti.

Narodil se v měšťanské rodině ve vestfálském hrabství Vechta. Stal se knězem a protože byl schopný finančník, dostal se do služeb krále Václava IV. V letech 1398–1400 byl členem královské rady. Roku 1401 se stal na přímluvu Václava IV. biskupem v dolnosaském Verdenu, ale biskupem nebyl potvrzen. Proto byl jmenován mincmistrem království českého, pak zemským podkomořím. Od roku 1404 do dubna 1410 byl proboštem mělnické kapituly.^[1] V roce 1408 se dostal na olomoucký biskupský stolec jako Konrád II. V roce 1412 se stal administrátorem pražské arcidiecéze a 10. února 1413 byl papežem potvrzen jako metropolita pražský.

Roku 1416 se kostnický koncil zamýšlel, že jej povede k zodpovědnosti za nečinnost v souvislosti se situací v Čechách. Pražské arcibiskupství zápasilo s hospodářskými těžkostmi a Konrád byl nucen prodat řadu majetků. Po smrti krále Václava IV. korunoval Zikmunda Lucemburského českým králem. Ke králi však nepřimknul a 21. dubna 1421 se veřejně přihlásil ke Čtyřem artikulům pražským. Husité tím totiž konečně získali možnost světit nové kněze, kterých se zoufale nedostávalo. Přistoupením k artikulům souhlasil Konrád zároveň se sekularizací majetku pražského arcibiskupství, a tak vlastně jen zůstal duchovní hlavou církve v Čechách, které měli podléhat všichni kněží. Poslušnost mu odřekl olomoucký biskup Jan XII. Železný i litomyšlský biskup Aleš z Březí a na arcibiskupa Konráda byla papežem uvalena klatba. Zřekla se ho svatovítská kapitula i kněžstvo věrné katolické církvi. V letech 1423–1425 zastupoval stranu podobojí při jednání s katolíky.

V závěru svého života lavíroval mezi husity a katolíky. Dne 21. prosince 1425 byl papežem s konečnou platností zbaven úřadu.

Odebral se nejprve do Roudnice nad Labem a potom na hrad Helfenburk (u Úštěka, okr. Litoměřice), kde 26. prosince 1431 zemřel. Byl pohřben patrně v tamější hradní kapli.

• BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Logik s.r.o. Praha, 2000

Předchůdce: Mikuláš Semenec

23. probošt mělnické kapituly 1404–1410

Nástupce: Konstantin z Vechty

Předchůdce: Lacek z Kravař

biskup olomoucký 1408–1412

Nástupce: Václav Králík z Buřenic

Předchůdce: Albík z Uničova

7. arcibiskup pražský 1413–1421

Nástupce: sedisvakance, poté od roku 1561 Antonín Brus z Mohelnice