Konstantin Babickij

Konstantin Babickij rusky Бабицкий, Константин Иосифович (* 15. září 1929, Moskva - 14. září 1993, Moskva) byl ruský disident a lingvista, účastník demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968 proti okupaci Československa.

Narodil se v Moskvě. V roce 1953 vystudoval Ústav sdělovací techniky v Moskvě (dnes Moskevská technická univerzita komunikace a informatiky - Московский технический университет связи и информатики) a poté žil několik let Urale. Poté se vrátil zpět do Mosky a začal studovat filologii na Lomonosovově univerzitě, když svá studia dokončil v roce 1960. Po studiích pracoval jako vědec v Ústavu ruského jazyka Akademie věd.^[1] Při své práci kombinoval své technické a humanitní vzdělání, když se zabýval teoritickou a aplikovanou lingvistikou, konkrétně pak matematickou lingvistikou, když se zabýval transformací a srovnáváním syntaxe německého jazyka a ruského jazyka, zejména ve formálním modelování častí řeči.^[2] Politicky se příliš neangažoval, mezi přáteli však měl několik disidentů (mj. Larisu Bogorazovou a Pavla Litvinova, pro které překládal z češtiny a polštiny texty pro samizdat. 22. srpna 1968 na pracovišti rozhodně odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která ho velmi pobouřila, a rozhodl se tedy zúčastnit demonstrace na Rudém náměstí proti okupaci Československa, která se konala 25. srpna 1968. Na demonstraci se dostavil s česky psaným transparentem Ať žije svobodné a nezávislé Československo. Příslušníci KGB mu transparent vytrhli a zabavili, když však začali napadat sedícího spoludemonstranta Viktora Fajnberga, snažil se jej bránit vlastním tělem.^[1]

Za účast na demonstraci byl odsouzen ke třem letem vyhnanství, odvezen byl do vesničky Krasnyj Zaton nedaleko Syktyvkaru. Tam pracoval jako truhlář v továrně. Byl také propuštěn z Akademie věd. V polovině 70. let mu KGB nabídla návrat do akademického prostředí, pokud by se zavázal neprotestovat proti politice Sovětského svazu. Tuto nabídku odmítl.^[1]

Do konce života se živil restaurováním nábytku a řezbářstvím, ve volném čase překládal do ruštiny básně východoevropských autorů. Zemřel v roce 1993 v Moskvě.^[1]

V 1990 mu bylo uděleno čestné občanství hlavního města Prahy.^[2] V roce 2014 byl Poslaneckou sněmovnou spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 navržen na české státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, český prezident Miloš Zeman však vyznamenal pouze Natalju Gorbaněvskou.^[3] Spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 dostal v roce 2018 in memoriam ocenění Gratias Agit ministra zahraničí České republiky.^[4][5]

Reference