Konstantin Fedin

Konstantin Fedin
Narození12.jul. / 24. února 1892greg.
Saratov
Úmrtí15. července 1977 (ve věku 85 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníbásník, spisovatel, politik a novinář
Alma materLiterární institut Maxima Gorkého
Žánrromán a novela
Významná dílaMěsta a roky (1924), Bratři (1928)
OceněníStalinova cena
Řád rudého praporu práce
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Řád hvězdy přátelství národů
Zlatý vlastenecký záslužný řád
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Alexandrovič Fedin (Константи́н Алекса́ндрович Фе́дин, 12. únorajul./ 24. února 1892greg., Saratov – 27. ledna 1977 Moskva)[1] byl ruský spisovatel a funkcionář sovětského režimu.

Byl synem majitele papírnictví v Saratově, od roku 1911 studoval hospodářskou školu v Moskvě a od roku 1913 psal pro časopis Nový Satirikon. Pak odešel na studie do Německa, kde byl za první světové války internován jako občan nepřátelského státu. Po návratu do Ruska pracoval v lidovém komisariátu osvěty, byl hercem a novinářem, v občanské válce se postavil na stranu bolševiků,[2] ale členem komunistické strany se nestal.

V roce 1921 byl zakládajícím členem petrohradské avantgardní literární skupiny Serapionovi bratři. V roce 1924 vydal své nejznámější dílo Města a roky, v němž vycházel ze svých válečných zážitků a vytvořil první velký román sovětské literatury, ukazující různé reakce intelektuálů na revoluci (knihu v roce 1973 zfilmoval Alexandr Zarchi).[3] Vydal také historický román Bratři, humornou novelu Kronika kláštera Narovčatského, satiry na kapitalistickou společnost Únos Evropy a Sanatorium Arktur, kroniku druhé světové války Oheň, soubor črt z literárního zákulisí Utrpení starého Werthera a životopisnou studii Gorkij mezi námi. Na počátku roku 1943 začal pracovat na trilogii První radosti,[1] Neobyčejné léto[1] a Oheň,[1] jehož druhá část zůstala nedokončena. V roce 1949 mu byla udělena Stalinova cena[1].

V roce 1958 se stal členem Akademie věd SSSR a v roce 1959 stanul v čele Svazu spisovatelů SSSR.[4] Byl poslancem Nejvyššího sovětu, čtyřikrát obdržel Leninův řád (1962, 1967, 1972, 1975) a v roce 1967 byl poctěn titulem Hrdina socialistické práce.[1] V roce 1968 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Podílel se na perzekuci Borise Leonidoviče Pasternaka[1] a v roce 1973 byl jedním ze signatářů prohlášení sovětských spisovatelů odsuzujících opoziční aktivity Alexandra Isajeviče Solženicyna[1] a Andreje Dmitrijeviče Sacharova.

V Saratově bylo v roce 1981 otevřeno Fedinovo muzeum.

Téměř celé jeho dílo bylo přeloženo do češtiny.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-20]. Heslo ФЕ́ДИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-10. (rusky) 
  2. ↑ Spartacus International Dostupné online
  3. ↑ Sovlit Dostupné online
  4. ↑ Encyclopædia Britannica Dostupné online

Literatura

  • MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl. 1, A-L. Praha: Odeon, 1989. 475 s. ISBN 80-207-0004-8. Heslo „Fedin, K. A.: Bratři" (autorka Marie Mravcová), s. 258–259. 
  • ZAHRÁDKA, Miroslav. Literatura a Říjen: Revoluce a občanská válka v porevoluční sovětské próze. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. 251 s. cnb000163053. Kapitola „Fedinova Města a roky", s. 190–197. 
  • ZAHRÁDKA, Miroslav. O chudožestvennom stile romanov Konstantina Fedina. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 119 s. (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica; 11. Philologica; 7). cnb000731725. (rusky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Konstantin Fedin.jpg
Soviet writer Konstantin Fedin