Konstantin Trauttenberg

Konstantin svobodný pán von Trauttenberg
Erb rodu Trauttenbergů
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku
Ve funkci: 1888 – 1899
Předchůdce	Karl Franckenstein
Nástupce	Christoph Wydenbruck
Rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku
Ve funkci: 1887 – 1888
Předchůdce	Moritz Ottenfels-Gschwind
Nástupce	Alois Seiller
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci: 1883 – 1887
Předchůdce	Nikolaus Wrede
Nástupce	Gustav Kosjek
Narození	17. září 1841 Opava
Úmrtí	26. dubna 1914 (ve věku 72 let) Řím
Titul	svobodný pán
Profese	diplomat
Ocenění	Řád železné koruny, Řád Spasitele, Řád Karla III., Řád Dannebrog, Řád Medžidie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin svobodný pán von Trauttenberg (německy Constantin Freiherr von Trauttenberg) (17. září 1841, Opava – 26. dubna 1914, Řím) byl rakousko-uherský diplomat. Jako jazykově dobře vybavený absolvent Konzulární akademie strávil přes čtyřicet let v diplomatických službách. Mimo jiné byl rakousko-uherským vyslancem v Řecku, Švýcarsku a Dánsku.

Pocházel ze šlechtické rodiny Trauttenbergů, která v jiných liniích vlastnila statky v Čechách.^[1] Byl nejstarším ze tří dětí barona Josefa Leopolda Trauttenberga (1804–1890), který působil ve státních úřadech na Moravě a ve Slezsku, matka Mathilde (1810–1887) pocházela z hraběcího rodu Cappy italského původu.^[2] Vystudoval gymnázium a Orientální akademii ve Vídni, od roku 1862 působil v diplomatických službách. Zastával nižší diplomatické posty v Istanbulu, Drážďanech, Římě, Berlíně, od roku 1880 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě. V roce 1882 krátce působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí a zároveň vedl Orientální akademii. Poté byl rakousko-uherským vyslancem v Řecko (1883–1887),^[3] Švýcarsku (1887–1888)^[4] a Dánsku (1888–1899).^[5][6] Posledních deset let své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským delegátem v Káhiře u Komise veřejného egyptského dluhu (1899–1909).

Po odchodu do výslužby se usadil v Římě, spolu s manželkou je pohřben na německém hřbitově ve Vatikánu v sousedství baziliky sv. Petra.^[7]

Během diplomatického pobytu v Rusku se v roce 1882 v Petrohradě oženil s hraběnkou Marií Pavlovnou Ušakovovou (1850–1924), dcerou ruského generála Pavla Ušakova. Z jejich manželství se narodili dva synové, Konstantin (*1883) a Arnold (*1884), oba ale zemřeli v dětství.^[8][9] Z manželčina předchozího manželství pak Konstantin Trauttenberg Paula Garainowa (1877–1939), který sloužil v c. k. armádě. V roce 1907 byl povýšen do stavu svobodných pánů se jménem Garainow-Trauttenberg.^[10]

Konstantin měl dva mladší sourozence. Sestra Agnes (1843–1932) byla dámou Řádu hvězdového kříže, nositelkou Alžbětina řádu^[11] a dlouholetou první dvorní dámou arcivévodkyně Marie Karolíny.^[12] Bratr Heinrich (1850–1917) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti rytmistra.^[13]

Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1871 jmenován c. k. komořím^[14] a v roce 1895 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[15] Během své dlouholeté diplomatické služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[16]

• Řád železné koruny II. třídy (1882)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny I. třídy (1904)

• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• velkodůstojník Řádu Karla III. (Španělsko)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád bílého slona I. třídy (Siam)
• komandér Řádu italské koruny (Itálie)
• rytíř Řádu württemberské koruny (Württembersko)

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 660–661 ISBN 978-3-205-20493-0
• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1