Kontaktní dvůr

Kontaktní dvůr (také kontaktní aureola nebo kontaktní zóna) je v geologii přechodovou zónou mezi magmatickou intruzí a okolní horninou. V závislosti na velikosti intruze se rozměry kontaktní zóny liší od několika milimetrů u malých žil po několik kilometrů u velkých plutonů. V kontaktní oblasti je přilehlá hornina metamorfována vysokou teplotou a někdy také chemickou přeměnou horkými roztoky.

Jedná se o kontaktní metamorfózu nebo kontaktní metasomatózu. V závislosti na vzdálenosti od plutonu, na typu protolitu a případně na chemickém složení magmatu, se buď určité minerály přemění na jiné, vytvoří se minerály nové, nebo se struktura hornin změní rekrystalizací. V důsledku klesající teploty magmatu směrem ven se kontaktní dvůr vytvoří jako zóna.

Rozsah kontaktního dvora závisí

a) na velikosti intruze, teplotě magmatu i obsahu těkavých látek a

b) na druhu metamorfované horniny - v pískovcích bývá metamorfní aureola jen úzká, zatímco v jílovitých sedimentech značně široká. Kontaktně metamorfované vápence jsou často i metasomaticky pozměněny.[1]

U některých těles dosahuje šířka kontaktního dvora i několik kilometrů. Těsně na styku s vyvřelinou je metamorfoza nejintenzivnější a jsou-li metamorfovanou horninou pelity, projevuje se vznikem rohovců. Dále od kontaktu bývá zóna plodových, snopkových nebo uzlíkových břidlic a ještě dále zóna skvrnitých břidlic, která plynule přechází do hornin kontaktní metamorfozou neovlivněných.[2]

Typickými horninami vnitřních teplejších zón kontaktního dvora plutonů jsou mohutné horniny, jako je kontaktní rohovec (protolitem je jílovec, opuka a bázické vulkanity), mramor (s relativně čistými vápencovými protolity), skarn (při metasomatóze karbonátových protolitů), křemenec (s relativně čistým křemitým pískovcem nebo křemitou břidlicí protolitu) a antracit (s výchozím materiálem uhlí). Ve vnějších zónách je rekrystalizace neúplná, takže je zachována prvotní vrstevnatost nebo břidličnatost jílovců. Typickou horninou v těchto zónách jsou plodové břidlice.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kontakthof (Geologie) na německé Wikipedii.

  1. ↑ PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 177. 
  2. ↑ SVOBODA, Josef F. Naučný geologický slovník I.díl: A–M. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1960. 704 s. S. 521. 

Literatura

  • Martin Okrusch, Siegfried Matthes: Mineralogie – Eine Einführung in die spezielle Mineralogie, Petrologie und Lagerstättenkunde. 8. vydání, Springer Verlag, 2010, ISBN 978-3-540-78200-1, Kapitola Metamorphe Gesteine (S. 379–432)
  • Wolfhardt Wimmenauer: Petrographie der magmatischen und metamorphen Gesteine. Enke-Verlag, Stuttgart 1985, ISBN 3-432-94671-6, S. 255 a další.