Kontratenor

Sopránový kontratenor Philippe Jaroussky

Kontratenor (countertenor) je odborné označení pro mužský hlas zpívající technikou, která je často i samotnými kontratenory pokládána za falzet (hlavový tón).

Mohou zpívat výšky, které běžně spadají do ženského rozsahu. Ve skutečnosti však zpívání ve falzetové poloze kontratenorové technice škodí.[1] Kontratenoristé dnes zpívají role určené pro (především v opeře) kastráty.[p 1]

Současní kontratenoristé

Mezi nejvýznamnější kontratenoristy dnes patří především operní pěvci Francouz Philippe Jaroussky, Němec Andreas Scholl, Chorvat Max Emanuel Cenčić, a Američan indického původu Bejun Mehta, Poláci Jakub Józef Orliński a Marcin Ciszewski. Známí jsou také Mitch Grassi ze skupiny Pentatonix a ruský parodista Maxim Galkin. V Česku je sopránovým kontratenorem Pavel Rudolf Plasche, který je současně i tenorem, skladatelem, hercem a pedagogem.

  • Alfred Deller (1912-1979)
  • Russell Oberlin (1928-2016)
  • James Bowman (1941–)
  • Paul Esswood (1942–)
  • Henri Ledroit (1946-1988)
  • René Jacobs (1946–)
  • Wim Mertens (1953–)
  • Jochen Kowalski (1954–)
  • Michael Chance (1955–)
  • Dominique Visse (1955–)
  • Gérard Lesne (1956–)
  • Derek Lee Ragin (1958–)
  • Marcin Ciszewski
  • Marco Lazzara (1962–)
  • Brian Asawa (1966-2016)
  • David Daniels (1966–)
  • Andreas Scholl (1967–)
  • Bejun Mehta (1968–)
  • Lawrence Zazzo (1970–)
  • Luc Arbogast (1975–)
  • Max Emanuel Cenčić (1976–)
  • Xavier Sabata (1976–)
  • Pavel Rudolf Plasche (1977–)
  • Philippe Jaroussky (1978–)
  • Iestyn Davies (1979–)
  • Christophe Dumaux (1979–)
  • Florin Cezar Ouatu (1980–)
  • Mathieu Salama (1980–)
  • Franco Fagioli (1981–)
  • David Hansen (1981–)
  • Valer Barna-Sabadus (1986–)
  • Jakub Józef Orliński (1990–)
  • Chris Colfer (1990)

Slavné kontratenorové árie a role

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Kontratenoři však byli běžní ve francouzské opeře již od jejích prvopočátků (vyskytovali se již v operách J.-B. Lullyho, italského tvůrce francouzské opery, který je uvedl ve Francii do módy), protože francouzské publikum nemělo (na rozdíl od např. italského) zpěv kastrátů v oblibě.

Reference

  1. ↑ Richard Miller, On the Art of Singing, ISBN 978-0-19-977392-3, str. 133
  2. ↑ Sporné. Podle Anthonyho Hickse jde o part pro chlapecký soprán, původně představpvaný Williamem Savagem předtím, než přišel o hlas (Giustino, in Sadie, II, s. 440).
  3. ↑ Sporné. Podle Anthonyho Hickse malý sopránový part Childerica, který nemá árie, byl zřejmě zpívaný o oktávu níže Williamem Savagem těsně po jeho ztrátě hlasu (Faramondo, in Sadie, II, 121).
  4. ↑ Velmi nepravděpodobné. Podle Anthonyho Hickse byla tato role původně zamýšlena pro kontraaltistku Marii Antonii Marchesiniovou, avšak z důvodu její nemoci tuto roli při premiéře zpíval herec s tenorovým rejstříkem, avšak napříště byla Händelem svěřována vždy ženským zpěvačkám (viz David Vickers, „Händel Saul. The Sixteen's magnificent new recording of Händel's Saul“, Gramophone; Robert Hugill, CD Review – Händel's Saul, „Planet Hugill – A world of classical music“, 19. září 2012).
  5. ↑ Role původně pro vysoký hlas, soprán nebo vyšší kontratenor (Paul Griffiths, Grand Macabre, Le, in Sadie, II, p. 511).
  6. ↑ Roli vytvořil tenor David Knutson, byla však zamýšlena pro tenor i kontratenor (Andrew Clements, Lear, in Sadie, II, p. 1115).
  7. ↑ Hudebně zpracováno několika barokními autory, vč. G. F. Händela, A. Vivaldiho, či J.-P. Rameaua (viz: The Enchanted Island: The Music, The Metropolitan Opera).

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce