Konzervativní strana (Spojené království)

Konzervativní a unionistická strana
Conservative and Unionist Party
Logo
Datum založeníToryové1678
moderní strana – 1834
PředsedaRichard Holden
VůdceRishi Sunak
ZakladatelRobert Peel
SídloMillbank 30, Londýn
Ideologiekonzervatismus (britský)[1][2]
ekonomický liberalismus[2]
liberální konzervatismus
britský unionismus[3]
Politická pozicestředopravice[4][5]
Mezinárodní org.Mezinárodní demokratická unie
Evropská stranaStrana evropských konzervativců a reformistů
Politická skupina EPEvropští konzervativci a reformisté
Počet členů200 000[6]
SloganUnleash Britain's Potential[7]
Barvy
     modrá
Oficiální webwww.conservatives.com
Zisk mandátů ve volbách
Dolní sněmovna
361/650
Sněmovna lordů
258/754
Londýnské shromáždění
8/25
Skotský parlament
31/129
Velšské shromáždění
14/60
Místní samospráva
8300/20565
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konzervativní a unionistická strana (anglicky Conservative and Unionist Party), která je spíše známá jako Konzervativní strana (Conservative Party), je pravicová politická strana ve Velké Británii. Moderní forma strany se vytvářela v první polovině 19. století. Je nástupcem strany Toryů, která byla založena roku 1678 a její členové bývají často označováni jako Toryové. Na počátku 20. století byla také známá jako Unionistická strana, poté vytvořila spojenectví s částí Liberální strany, označovanou jako Liberální unionisté, která nesouhlasila se zbytkem své strany v otázce irské autonomie.

Konzervativní strana vládla Spojenému království po dvě třetiny 20. století. Od října 2022 je vůdcem strany Rishi Sunak,[8] který stanul v čele většinové konzervativní vlády. Předsedou strany je od listopadu 2023 ministr bez portfeje Richard Holden.[9]

Historie

Kořeny strany pochází z frakce, která v 18. století vznikla ve straně Whigů a soustředila se kolem Williama Pitta mladšího. Původně byli označováni jako nezávislí Whigové a po Pittově smrti se začali označovat Toryové. Jednalo se o narážku na Torye, politickou skupinu, která existovala od roku 1678, ale neměla organizační vztah ke skupině Pittových spojenců. Asi od roku 1812 se pojem Toryové začal používat pro novou stranu.

Ve 20. letech pak George Canning poprvé pro stranu použil termín konzervativní. Oficiálně byl tento název přijat okolo roku 1834 v době, kdy byl jejím vůdcem Robert Peel a v souvislosti s vydáním Tamworthského manifestu.

Rozšíření volebního práva přimělo stranu popularizovat svou koncepci pod vedením Edwarda Smith-Stanleye a Benjamina Disraeliho. Roku 1888 byla vytvořena aliance s Liberálně unionistickou stranou a pod vedením Roberta Cecila a Arthura Balfoura vládla následujících téměř dvacet let až do drtivé porážky roku 1906, kdy ve straně došlo k rozkolu v otázce volného obchodu.

V období první světové války se konzervativci zapojili do koaliční vlády za účasti všech stran, jejíž funkční období skončilo roku 1922. Rozchod iniciovali Andrew Bonar Law a Stanley Baldwin a konzervativci byli vládní stranou až do roku 1931, kdy vstoupili do vlády národní koalice, která později pod vedením Winstona Churchilla provedla zemi obdobím druhé světové války. V poválečném období strana podporovala některá opatření sociálního státu, i když Churchill, Anthony Eden, Harold Macmillan i Alec Douglas-Home pokračovali v podpoře relativně liberálních omezení trhu a menších státních intervencí.

Vláda Edwarda Heatha uskutečnila zapojení Velké Británie do Evropské unie, ale nebyla schopna vzdorovat tlaku odborů v době hospodářského poklesu a velkých stávek. Po nástupu Margaret Thatcherové začala strana uplatňovat monetaristickou politiku, podporovala volný trh a provedla privatizaci státem vlastněných společností. V zahraniční politice dosáhla vítězství ve válce o Falklandy. V době nástupu Johna Majora byla vláda populární, a to i poté, co se hospodářství dostalo do recese. Vlivem pokračujícího poklesu hospodářství musel značný počet obyvatel prodat své domy, nezaměstnanost narůstala, vláda se stávala nepopulární a ve volbách roku 1997 byla poražena Labouristickou stranou.

V následujících letech byli konzervativci v opozici. Poté, co 6. května 2005 rezignoval jejich vůdce Howard, byl do čela strany zvolen David Cameron. Po svém zvolení vyjádřil nutnost reformy strany a posunu jejich programu do centra tak, aby se stala přitažlivější pro mladé, liberální voliče. Rovněž vyslovil svůj obdiv k Margaret Thatcherové, i když sám sebe neoznačil za thatcheristu. Následně začalo docházet k příklonu voličů ke Konzervativní straně, což se mimo jiné projevilo[zdroj?] vítězstvím jejího kandidáta Borise Johnsona, který se v květnu 2008 stal prvním konzervativním londýnským starostou.

Současná politika

Rishi Sunak, od října 2022 vůdce strany poté, co v čele vystřídal Liz Trussovou

Po zvolení Davida Camerona se politika strany zaměřuje na sociální problematiku a kvalitu života, do popředí se dostávají témata životního prostředí, vládní služby (zdravotnictví, imigrace) a školství.

Strana prosazuje zachování jednotného státu a nesouhlasí se zvětšováním skotské nezávislosti. Místo toho prosazuje decentralizaci státní správy, i když respektuje již vzniklý skotský parlament a velšský sněm.

V ekonomické oblasti konzervativci vystupují ostře vůči přijetí eura ve Velké Británii. V daňové oblasti podporují snížení přímých daní, zastavení růstu daní a snížení vládních výdajů.

Strana kritizovala labouristický multikulturalismus, který podle ní vytvořil kulturní vakuum. Pod vedením Davida Camerona však výrazně odklonila od tradičního konzervativismu směrem k sociálně liberálním a levicovějším pozicím a změnila i styl své prezentace. Začala se zaměřovat i na voliče z řad neevropských imigrantů. Došlo k setření posledních signifikantních rozdílů mezi Konzervativní stranou a New Labour.[10][11] Ve volebním programu slíbila zvýšení školného a zastavení růstu platů ve veřejném sektoru a zvýšeni věku pro odchod do důchodu.

V rámci zahraničních vztahů má být pokračováno ve zvláštních vztazích se Spojenými státy, aktivním zapojení mezinárodních seskupení NATO a Commonwealth a podpoře volného mezinárodního obchodu.

Ve straně převládá euroskeptický tábor. Strana aktivně bojovala proti přijetí Lisabonské smlouvy, která podle ní převádí příliš mnoho suverenity do Bruselu. Nicméně její představitelé uvedli, že nebudou jednání o této smlouvě po její ratifikaci znovu otevírat.

Významní členové strany

Volební výsledky

Všeobecné volby

VolbyLídrHlasyMandátyPoziceVláda
Abs.%Abs.±
1835Robert Peel261 26940,8
273/658
98 2.opozice
1837379 69448,3
314/658
41 2.opozice
1841379 69456,9
367/658
53 1.vláda
1847Hrabě z Derby205 48142,7
325/656
42 1.opozice
1852311 48141,9
330/654
5 1.vláda
1857239 71234,0
264/654
66 2.opozice
1859193 23234,3
298/654
34 2.opozice
1865346 03540,5
289/658
9 2.opozice
1868Benjamin Disraeli903 31838,4
271/658
18 2.opozice
18741 091 70844,3
350/652
79 1.vláda
18801 462 35142,5
237/652
113 2.opozice
1885Markýz ze Salisbury2 020 92743,5
247/670
10 2.opozice
18861 520 88651,1
317/670
70 1.vláda
18922 159 15047,0
268/670
49 2.opozice
18951 894 77249,0
340/670
72 1.vláda
19001 767 95850,3
335/670
5 1.vláda
1906Arthur Balfour2 422 07143,4
131/670
204 2.opozice
leden 19103 104 40746,8
240/670
109 2.opozice
prosinec 19102 420 16946,6
235/670
5 2.opozice
Sloučení s Liberálně unionistickou stranou
1918Andrew Bonar Law3 472 73833,3
379/707
108 1.vláda
19225 294 46538,5
344/615
35 1.vláda
1923Stanley Baldwin5 286 15938,0
258/625
86 1.opozice
19247 418 98346,8
412/615
124 1.vláda
19298 252 52738,1
260/615
152 2.opozice
193111 377 02255,0
470/615
210 1.vláda
193510 025 08347,8
386/615
83 1.vláda
1945Winston Churchill8 716 21136,2
197/640
189 2.opozice
195011 507 06140,0
282/625
85 2.opozice
195113 724 41848,0
302/625
20 1.vláda
1955Anthony Eden13 310 89149,7
324/630
22 1.vláda
1959Harold Macmillan13 750 87549,4
345/630
21 1.vláda
1964Alec Douglas-Home12 002 64243,4
298/630
47 2.opozice
1966Edward Heath11 418 45541,9
250/630
48 2.opozice
197013 145 12346,4
330/630
80 1.vláda
únor 197411 872 18037,9
297/635
33 2.opozice
říjen 197410 462 56535,8
277/635
20 2.opozice
1979Margaret Thatcherová13 697 92343,9
339/635
62 1.vláda
198313 012 31642,4
397/650
38 1.vláda
198713 760 93542,2
376/650
21 1.vláda
1992John Major14 093 00741,9
336/651
40 1.vláda
19979 600 94330,7
165/659
171 2.opozice
2001William Hague8 357 61531,7
166/659
1 2.opozice
2005Michael Howard8 785 94132,4
198/646
32 2.opozice
2010David Cameron10 704 64736,1
306/650
108 1.vláda
201511 334 92036,9
330/650
24 1.vláda
2017Theresa Mayová13 632 91442,3
317/650
13 1.vláda
2019Boris Johnson13 966 45143,6
365/650
48 1.vláda

Evropský parlament

VolbyLídrHlasyMandátyPozice
Abs.%Abs.±
1979Margaret Thatcherová6 508 49248,4
60/81
1.
19845 426 86638,8
45/81
151.
19895 331 07734,7
32/81
132.
1994John Major4 274 12226,8
18/87
142.
1999William Hague3 578 21835,8
36/87
181.
2004Michael Howard4 397 08726,7
27/78
91.
2009David Cameron4 281 28627,7
26/72
11.
20143 792 54923,1
19/73
73.
2019Theresa Mayová1 512 8098,8
4/73
155.

Skotský parlament

VolbyVolební obvodyVolební regionyCelkem±PozicePostavení
%Mandáty%Mandáty
199915,6 %
0/73
15,3 %
18/56
18/129
03.opozice
200316,6 %
3/73
15,5 %
15/56
18/129
03.opozice
200716,6 %
4/73
13,9 %
13/56
17/129
13.opozice
201113,9 %
3/73
12,4 %
12/56
15/129
23.opozice
201622,0 %
7/73
22,9 %
24/56
31/129
162.opozice
202121,9 %
5/73
23,5 %
26/56
31/129
02.opozice

Velšské shromáždění

VolbyVolební obvodyVolební regionyCelkem±PozicePostavení
%Mandáty%Mandáty
199915,8 %
1/40
16,5 %
8/20
9/60
03,opozice
200319,9 %
1/40
19,2 %
10/20
11/60
23.opozice
200722,4 %
5/40
21,4 %
7/20
12/60
13.opozice
201125,0 %
6/40
22,5 %
8/20
14/60
22.opozice
201621,1 %
6/40
18,8 %
5/20
11/60
33.opozice
202126,1 %
8/40
25,1 %
8/20
16/60
52.opozice

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conservative Party (UK) na anglické Wikipedii.

  1. Capping welfare and working to control immigration [online]. Conservative and Unionist Party [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-09. (anglicky) 
  2. a b NORDSIECK, Wolfram. Parties and Elections in Europe. United Kingdom [online]. 2019 [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-11. (anglicky) 
  3. MCCONNEL, James. Irish Home Rule: An imagined future [online]. BBC History, rev. 2011-02-17 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WHITELEY, Paul; SEYD, Patrick; RICHARDSON, Jeremy. True Blues: The Politics of Conservative Party Membership. Oxford (Anglie): Clarendon Press, 1994. xiii, 303 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-154441-5. S. 141–142. (anglicky) 
  5. LYNCH, Philip; WHITAKER, Richard; LOOMES, Gemma. Competing on the centre right: An examination of party strategy in Britain [online]. University of Leicester [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-04. (anglicky) 
  6. MERRICK, Rob. Tories hail big rise in party membership, because 'everyone loves the prime minister'. The Independent [online]. Independent Digital News & Media, 2021-03-27 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ISSN 0951-9467. 
  7. Unleash Britain's Potential [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-23. (anglicky) 
  8. Novým britským premiérem bude Sunak. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-24 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  9. Richard Holden Appointed as Party Chairman in Sunak's Cabinet Reshuffle. Consett Magazine [online]. 2023-11-13 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Peter Hitchens: The Tories are doomed. The Guardian, Wednesday 14 December 2005
  11. What does it matter if we are governed by Blue Labour or New Labour?

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Chancellor Rishi Sunak (cropped).jpg
Autor: Simon Walker / HM Treasury, Licence: OGL 3
The Chancellor Rishi Sunak records a public information film explaining where businesses and employees can find information about government support during the COVID crisis