Konzul

Konzul je podle mezinárodního práva úředník, který zastupuje svou zem (vysílající stát) v jiné zemi (přijímající stát) v oblasti obchodu, hospodářství, vědecké spolupráce a dopravy a mimo to je pověřen vízovými, pasovými a přistěhovaleckými záležitostmi; na politickém poli nemá konzul žádnou pravomoc, není diplomatem. Poněkud odlišná je funkce honorárního konzula. Pojem konzul pochází z latinského consulere (radit, rozvažovat).

Úřad zahraniční země, který vyřizuje konzulární záležitosti, se nazývá konzulát. Ve velkých městech mnohdy působí generální konzuláty států. Právo na konzulární ochranu patří podle Lisabonské smlouvy mezi občanská práva.

Funkce konzulátů

Jejich funkce je odvozena z činnosti starostů (rychtářů) ve středověké Itálii, Provenci a Languedocu, kteří urovnávali obchodní spory. Se vzrůstajícím obchodem se ukázalo, že je výhodné takové úředníky posílat cílevědomě do oblastí obchodních partnerů. Od počátku 19. století doznal tento systém značného rozšíření a pronikl do Francie a pak i do jiných zemí.

Činnost konzulů a jejich status jsou upraveny Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích z roku 1963 (v České republice publikována pod č. 32/1969 Sb.), mimoto mohou být řízeny i dalšími bilaterálními či multilaterálními dohodami (tzv. konzulární smlouvy). Činnost konzulů je zpravidla omezena na tzv. konzulární obvod. Pro výkon svého povolání potřebuje konzul zvláštní povolení (tzv. exekvatur), které může být kdykoliv zrušeno. Přerušení diplomatických styků však neznamená, že se automaticky ruší i styky konzulární.

Konzul nepožívá statusu diplomata a především diplomatické imunity, je však do jisté míry chráněn některými výsadami exteritoriality (to se týká např. nedotknutelnosti konzulárních místností a archivů, oficiálních dokumentů, korespondence se svým státem apod.). Dále je osvobozen od veškerých daní v té zemi, ve které je činný – přesto ale konzulové zpravidla daně platí, dobrovolně.^[1]

Konzuly je možno dělit do několika tříd: generální konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel, kteří jsou úředníky z povolání. Mimo to existuje i (dosti početná) skupina honorárních konzulů, kteří zastupují stát v místě svého působení čestně a neplaceně a často nejsou ani státními příslušníky státu, pro který pracují.

Konzulární úřad se nazývá konzulát, může být samostatný nebo jako konzulární oddělení součástí diplomatické mise (velvyslanectví apod.). Obdobně jako diplomaté jsou konzulové, činní v jedné zemi, členy konzulárního sboru (francouzsky corps consulaire, zkratka CC).

CC, Corps Consulaire, mezinárodní značka pro vozidla členů konzulárního sboru

Konzuláty ČR ve světě

Český honorární konzulát v Barceloně
Český generální konzulát v Drážďanech
Český honorární konzulát v Hamburku
(c) Lestat, CC BY-SA 3.0
Český konzulát v Katovicích
Český honorární konzulát v Kóbe
(c) Jean-Philippe Boulet, CC BY 3.0
Český generální konzulát v Montrealu
České centrum / Centre tchèque v Paříži
Český generální konzulát v Sydney
Konzuláty ČR, Německa a Kypru ve Štětíně

Konzuláty v ČR

Honorární konzulát Australského společenství na Novém Městě v Praze
Konzulát Belize na Malé Straně v Praze
Konzulát Dominikánské republiky v Praze Dejvicích
Konzulát Kapverd v Praze
Konzulát Konžské republiky v Petržské čtvrti v Praze
Honorární konzulát Monackého knížectví na Malé Straně v Praze
Honorární generální konzulát San Marina na Malé Straně v Praze
Generální konzulát Singapuru na Novém Městě v Praze
Konzulát Srí Lanky na Malostranském náměstí v Praze

Jiné konzuláty jinde

Německý honorární konzulát v Luganu, kanton Ticino, Švýcarsko
Polský honorární konzulát v Jeruzalémě
Rezidence generálního konzula Angoly v Paříži
(c) Patrick Nouhailler's…, CC BY-SA 3.0
Vlevo vlajka na domě generálního konzulátu Senegalu v Paříži