Kopřivnička

Kopřivnička
Soutok Kopřivničky s Lubinou<ref group="pozn">Kopřivnička je uprostřed snímku vzadu</ref>
Soutok Kopřivničky s Lubinou<ref group="pozn">Kopřivnička je uprostřed snímku vzadu</ref>
Základní informace
Délka toku7,3 km
Plocha povodí13,7 km²
Průměrný průtok0,11 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí2-01-01-1380
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Moravskoslezský krajKopřivnice, Příbor)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Odra, Lubina
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřivnička je potokokrese Nový JičínMoravskoslezském kraji. Je to levostranný přítok řeky Lubiny. Délka toku činí 7,3 km.[1][pozn 1] Plocha povodí měří 13,7 km².[2][pozn 2]

Průběh toku

Potok pramenínadmořské výšce 472 m, u Janíkova sedla pod vrcholem Červený kámen (690 m), asi 2 km jihovýchodně od středu Kopřivnice. Na horním toku proudí severozápadním směrem hlubokým údolím s kamennými hrázemi a přepady pod hradem Šostýn. Zde se na kamenech v potoce ukládá travertin. Dále po proudu teče kolem městského koupaliště a hřbitova. Tady již vtéká do zastavěné zóny, protéká městem a potom pokračuje mezi poli dále na sever. Do řeky Lubiny se Kopřivnička vlévá u jižního okraje Příboru v nadmořské výšce 287 m. Celkový spád toku je kolem 3 %.

Název

  1. lidový název podle tvaru řeky křivý » Pokrivnička » Kopřivnička
  2. kolem řečiště rostly kopřivy » Kopřivnička
  3. název podle středověkého lokátora města Kopřiva » Kopřivnice » Kopřivnička

Regulace

Ve druhé polovině 20. století byl potok při velkém rozrůstání města a tím i rozsáhlé přestavbě centra položen do mnohem hlubšího koryta a místy sveden do vodních tunelů.[3] Asi v polovině toku byl necelý kilometr potoka sveden do nového rovného koryta. V roce 1961 byla postavena ČOV.[4] Snížil se průtok.

Větší přítoky

Největším přítokem Kopřivničky je potok Sýkoreček, který přitéká zprava. Další přítoky jsou malé a bezejmenné.

Vodní režim

Průměrný průtokústí činí 0,11 m³/s.[5]

Stavby

Podle urbáře hukvaldského panství z roku 1581 stál na potoku mlýn. V roce 1660 je uváděn jako fojtův mlýn. Jednalo se o dřevěnou stavbu na obdélníkovém půdorysu. Mletí zaniklo pravděpodobně kolem roku 1900. Poslední majitelé byli manželé Krestovi. Mlýn byl zbourán při regulaci potoka v roce 1961. Fotografie mlýna se nacházejí v muzeu Fojství v Kopřivnici.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. Bývá též uváděna hodnota 6,9 km (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  2. Bývá též uváděna hodnota 13,5 km² (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)

Reference

  1. HYDROEKOLOGICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM VÚV TGM – Kopřivnička [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (str. 86) [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. 
  4. Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. – Čistírna odpadních vod Kopřivnice [online]. [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. 
  5. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 139–140. 
  6. TICHÁNEK, Jiří. Vodní mlýny na Novojičínsku. [Ostrava]: Šmíra-Print, 2012. 600 s. ISBN 9788087427286, ISBN 8087427289. OCLC 815382344 S. 209–212. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“