Korán o židech a křesťanech

Korán o židech a křesťanech hovoří v mnoha súrách, kde kodifikuje islámská pravidla ohledně chování k těmto menšinám v islámských zemích. Mohamed nazýval v Koránu židy a křesťany jako "Lidé Knihy" (ahl al-Kitab), neboť obě náboženské skupiny získaly od Boha knihy s náboženskými předpisy. Podle Koránu tyto knihy (Tóra, Žalmy, Evangelia; dále jen bible) jsou slovem Božím a pokud někdo pochybuje o pravdivosti Koránu, má si v bibli ověřit, zda slova Koránu jsou pravdivá.

Odkazy na bibli

Citace uvedené v tomto článku mohou čtenáře uvést v mylný dojem, že Korán vybízí k násilí na křesťanech a židech. Je třeba uvést tyto tři odkazy, neboť Korán se opírá o pravdivost bible. Mohamed nevyzýval přímo k násilí na židech a křesťanech, ale pouze na těch, kteří nenásledují své vlastní učení a proto už nejsou počítáni k pravověrným stoupencům toho náboženství.

Bůh potvrzuje pravdivost bible:

Bůh - není božstva kromě Něho - je živý stále trvající. On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium již předtím jako správné vedení pro lidi a seslal spásné rozlišeni. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, očekává trest strašný, neboť Bůh věru mocný je a pán pomsty.

—Súra 3:2-4

Bůh odkazuje na bibli:

Jsi-li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí. A věru ti přišla nyní od Pána tvého pravda - nebuď tedy jedním z těch, kdož pochybují.

— Súra 10:94

Bůh ztotožnil svoje Slovo s osobou Mesiáše (tj. Krista):

A hle, pravili andělé: "Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi. A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi bezúhonné.

—Súra 3:45-46

Verš 45. je obzvlášť významný, protože poskytuje velmi přesný průnik mezi Koránem a evangeliem Jana. Korán zde tvrdí, že Mesiáš, čili Kristus, přišel od Boha jako Slovo Boží. Korán tedy správně tvrdí, že kdo následuje učení židů a křesťanů, ten je věrný Bohu. Z dalších veršů v tomto článku pak vyplývá, že trest má přijít pouze na ty, kdo se neřídí svým vlastním náboženstvím.

Vztah Mohameda k Lidem knihy

Vztah Muhammada k židům a křesťanům prošel poměrně dramatickým vývojem, jehož odrazem je koránský text. Ze začátku se Mohamed považuje za hlasatele názorů těchto monoteistických systémů jako protikladu k realitě předislámské polyteistické Mekky. Po odchodu do Medíny, ve které žilo několik židovských kmenů, očekával, že se podrobí jeho autoritě. To se však nestalo – židé jeho proroctví zpochybňovali a dokonce se spojili s jeho nepřáteli. Proti těmto židovským kmenům Mohamed později nařídil vojenské expedice (viz Seznam Mohamedových vojenských expedicí). Rozchod se židy je završen změnou kultovních předpisů i rozpracováním představy o původním monoteismu Abraháma (16:120, 3:60), který je nazván hanífou. I spojenectví s křesťany nakonec padá, když se v koránu se objevují útoky na křesťanské učení o Trojici.

Přes to všechno je obecně tón Koránu k „národům Knihy“ vcelku příznivý; nepatří mezi zásadní nepřátelé jako modloslužebníci a nevěřící, ačkoliv některé skutky a činy je do této kategorie mohou uvrhnout. Ke konverzi nemají být donucováni (na rozdíl od nevěřících či polyteistů), ale musí se podrobit pravidlům islámské společnosti.

Súra 2 – Medínské právo a směr modlitby

Súra Kráva je první medínskou súrou a obsahuje některé základní verše o vztahu muslimů k lidem knihy.

Verš 2:59/62 naznačuje, že židé, křesťané a sabejci si jsou rovnocenní a nemusejí se obávat setkání s Bohem.

Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci, ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky - ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.

—Korán 2:59/62

2:137 obsahuje tezi, že se všichni nemusejí stát muslimy; stačí, aby uvěřili v „něco podobného“.

Říkají: „Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete správnou cestou vedeni!“ Odpověz: „Nikoliv! Následujte náboženství Abrahama, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“ Rcete: „Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!“ Jestliže uvěří v něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou po cestě správné; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v rozkolu.

—Korán 2:135-137

Verš 2:136/142 potom ohlašuje změnu qibly - tedy směr, kterým věřící obracejí svou tvář při modlitbě.

Podle tradice se Muhammad po příchodu do Medíny modlil tváří k Jeruzalému stejně jako židé. Tato qibla zůstala v platnosti asi jeden a půl roku až do doby, kdy došlo k rozchodu s židy. Muhammad provedl změnu velmi rázně, jednoho se začal modlit směrem ke Ka´bě a krátce nato recitoval tyto verše. Možno říci, že tímto okamžikem se islám oddělil definitivně od židovského kultu a stal se naprosto nezávislým náboženským systémem.^[1]

Budou říkat hlupáci mezi lidmi: „Co odvrátilo je od qibly jejich, k níž dříve se obraceli?“ Odpověz: „Bohu patří východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce přímé.“

—Korán 2:136/142

Súra 3 - Učení o hanífovi Abrahámovi

Súra Rod Imránův pochází asi z 2.-3. roku Hidžry a obsahuje některé polemiky s židy ohledně Ježíšovy podstaty (zvláště verše 3:30/33-56/63). Také jasněji formuluje učení o Abrahámovi jako "Božím hanífovi".

Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel (Mohamed) a ti, kdož v něj uvěřili (muslimové). A Bůh je blízkým druhem věřících.

—Korán 3:67-68

Súra 9 - náboženská daň a synovství Boží

Súra Pokání je jednou z nejradikálnějších koránských súr (viz verš 9:5 o zabíjení modloslužebníků)^[2]. Obsahuje kromě jiného také příkaz, aby židé a křesťané platili speciální poplatek (džizju) za to, že jim nebude ublíženo, a výzvy k tomu, aby Bůh proti židům a křesťanům bojoval za to, do jakých lží upadli.

Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel (Mohamed), a kteří neuctívají náboženství pravdy, a to z těch, kterým se dostalo Písma („lidé Knihy‘) dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

—Korán 9:29

Súra 9:29 je částečně podobná úryvku z Janova evangelia 12:47-49, kde ale Ježíš říká, že nepřišel, aby soudil ty, kdo ho neposlouchají, ale že tito lidé budou souzeni teprve až nastane poslední den. Soud však nebude konat člověk, ale Boží Slovo, které promluvil Mesiáš (Kristus). Vztahuje se to tedy zejména na židy, ale i na křesťany.

A říkají židé: „´Uzajr je syn Boží!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!

—Korán 9:30

Súra 5 – Přátelství s křesťany a židy

Súra Prostřený stůl je jednou z posledních Mohamedových súr. Většina textu pochází z období po dobytí Mekky a obsahuje finální pravidla pro muslimy, které Mohamed před svou smrtí zjevil. Verše 8/6-29/26 ukazují na dobu, kdy se Muhammad již nemusel obávat opozice medínských židů. Súra obsahuje dosti ostré útoky proti křesťanům a učení o Trojici.^[3]

Verše 5:52–53 jsou základem budoucí praxe, že každá náboženské skupina by měla žít podle pravidel vlastního Písma.

A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou.

—Korán 5:53/48

Verš 5:56 však muslimy varuje, aby si nebrali křesťany ani židy za své přátele.

Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten se stane jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.

—Korán 5:56/51

Verš 5:76/72 označuje křesťany, věřící v božskou podstatu Ježíše Krista, za nevěřící.

A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!“

—Korán 5:76/72

Súra 16 - Rozdíly v tabuizovaných jídlech muslimů a židů

Súra 116^[4] s názvem včely kodifikuje některá podstatná pravidla, týkající se stravování. Verš 16:118 (v některých verzích 119) vysvětluje rozdíly v tabuizovaných jídlech muslimů a židů. V tóře prý původně byly předpisy stejné, jako jsou ty muslimské, ale židé jejich význam pokřivili – ke své vlastní škodě. Později se k tomuto přidává myšlenka, že více zakázaných jídel je postihem Božím za zbloudění židů.

"Pojídejte ze všeho, co Bůh vám uštědřil jako dovolené a výtečné, a buďte vděční za dobrodiní Boží, jestliže je to vskutku On, jehož uctíváte. On zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co někomu jinému než Bohu bylo zasvěceno.. Neříkejte tedy to, co jazyky vaše lživě tvrdí: „Toto dovoleno je a toto zakázáno!“ vymýšlejíce si tak proti Bohu lež. Věru ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí, ti nebudou mezi blaženými. Jak nepatrné je užívání života tohoto, zatímco čeká je trest bolestný! Těm, kdož židovství vyznávají, jsme zakázali to, co jsme ti již dříve sdělili, a neukřivdili jsme jim, leč oni sami sobě ukřivdili."

—Korán 16:114-118

Reference