Korejské podvojné účetnictví

Korejské podvojné účetnictví (korejsky 사개치부법, 四介治簿法, Sa Kesong do čchibubŏp, „Čtyřstranná kesongská účetní metoda“) je varianta podvojného účetnictví doložená účetními knihami obchodníků z Kesongu pocházejícími z 18. a 19. století. Vzniklo v Koreji nezávisle na účetních postupech sousední Číny i Evropy.

Historie a popis

Podvojné účetnictví je v Koreji doloženo v Kesongu, v 18. a 19. století významného obchodního centra země, střediska zejména obchodu s žen-šenem, sbíraným v přírodě i (od konce 18. století) pěstovaným.[1] Tamní obchodníci, případně sdružení obchodníků, používali podvojné účetnictví. Doloženo je zachovanými účty z let 1786 až 1892.[2] Vzhledem k izolaci Koreje, jejíž některé přístavy (nikoliv Kesong) byly otevřeny cizincům až roku 1876, přitom kaesonští obchodníci neměli příležitost seznámit se s evropskými účetními postupy před rokem 1876 a patrně je neznali před počátkem 20. století.[3] O nezávislosti korejského podvojného účetnictví na podvojných účetních systémech čínských (účetnictví dračí brány, čtyřdílné účetnictví) svědčí výrazné rozdíly ve terminologii i formě. Korejské termíny byly domácího původu, třebaže se k jejich zápisu používalo čínské písmo. Co do formy korejské účetní knihy zcela postrádaly rozdělení stránek vodorovnou čarou na horní a dolní polovinu pro zápis aktiv/pasiv resp. pohledávek/závazků charakteristické pro čínské systémy; Korejci naopak měli samostatné knihy pro pasiva a aktiva.[4] Korejci nepřevzali podvojné účetnictví ani z Japonska. To sice před otevřením země v 19. století v omezené míře navštěvovali Nizozemci, nicméně znalost podvojného účetnictví se v Japonsku nerozšířila.[5]

Zachované účetní knihy z let 1887 a 1892 dohromady dávají kompletní sadu od počátečních zápisů po uzávěrku, přičemž knihy z roku 1786 jsou konzistentní co do terminologie i formy. Podvojné účetnictví se tedy používalo nejméně od 80. let 18. století.[6] Metoda nesla název Sa Kesong do čchibubŏp (사개치부법, 四介治簿法, „Čtyřstranná kesongská účetní metoda“)[7] Korejský historik Yun Kǔn-ho[pozn. 1] umístil vznik korejského podvojného účetnictví do raného období Korjo (11. až 13. století), kdy spolky korejských obchodníků čile obchodovaly s říšemi Sung, Jüan, Japonskem a muslimskými kupci. V Číně historikové nárok uznali;[pozn. 2] nejsou však pro něj žádné přímé doklady.[7] Nejstarší doložený případ užití podvojného účetnictví pochází až ze 14. století, a sice v účetních knihách města Janov z roku 1340.[8]

V systému korejského podvojného účetnictví účtování počínalo sepsáním záznamu o účetním případu [pozn. 3] s popisem a údaji o transakci. Ten byla standardizovanou formou podvojně přepsán do deníku (žurnálu, ilgi, 日記).[9] Účtováno bylo v měďácích, použitá terminologie je doložená už k roku 1262.[10] Zápisy deníku korejští účetní převáděli do knihy závazků (tchagǔp čangčchek, 他給長冊) a knihy aktiv (oesang čangčchek, 外上長冊). Koncem období (obvykle roku) zpracovali účetní závěrku, a sice rozvahu (ču högje-čchek 周會計冊) obsahující účty závazků (kǔpčcha čil, 給次秩), pohledávek (pongčcha čil, 捧次秩) a čistá aktiva (jŏmun, 餘文) jako jejich rozdíl, a výkaz zisku a ztráty (högje čchimjak čcho, 會計斟酌抄), obsahující příjmy (ip, 入), výdaje (čchul, 出) a jako jejich rozdíl čistý zisk (餘文).[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V práci 윤 [YUN], 근호 [Kǔn-ho]. 四介松都治薄法硏究 [Sa Kesong do čchibubŏp jŏngu]. Soul: Tanguk täkhakkjo čchulpchanbu, 1970. S. 17–30. (korejsky) 
  2. ↑ V práci 李 [LI], 孝林 [Siao-lin]; 罗 [LUO], 勇 [Jung]; 孔 [KCHUNG], 庆林 [Čching-lin]. 比较会记史学 [Pi-ťiao kchuaj-ťi š’-süe, Historické porovnání účetních metod]. Peking: Čung-kuo cchaj-čeng ťing-ťi čchu-pan-še, 2007. S. 56–57, 191–194. (čínsky) .
  3. ↑ Nazývaného různě – pulmanggi, 不忘記, záznam, který by neměl být zapomenut; mjŏngsimnok, 銘心錄, záznam mysli; čŏnpchjo, 傳票, memorandum; čamun, 尺文, memorandum.[9]

Reference

  1. ↑ JUN, Seong-Ho; LEWIS, James B.; HUH, Sung-Kwan. Korean Double-Entry Merchant Accounts from Kaesŏng City (1786-1892). Sungkyun Journal of East Asian Studies. 2013, roč. 13, čís. 2, s. 105–147, na s. 105 a 108. [Dále jen Jun]. (anglicky) 
  2. ↑ Jun, s. 105.
  3. ↑ Jun, s. 108.
  4. ↑ Jun, s. 131–132.
  5. ↑ Jun, s. 131.
  6. ↑ Jun, s. 106–107.
  7. ↑ a b Jun, s. 107.
  8. ↑ LAUWERS, Luc; WILLEKENS, Marleen. Five Hundred Years of Bookkeeping: A Portrait of Luca Pacioli. Tijdschrift voor Economie en Management. 1994, roč. 39, čís. 3, s. 289–304, na s. 300. Dostupné online. ISSN 0772-7674. (anglicky)  Archivováno 20. 8. 2011 na Wayback Machine.
  9. ↑ a b Jun, s. 109.
  10. ↑ Jun, s. 111.
  11. ↑ Jun, s. 106.

Související články