Kormidelní tyč

Princip činnosti.
Kormidelní tyč v podpalubí lodi Vasa.

Kormidelní tyč[1] je zařízení, které bylo užíváno k ovládání kormidla na větších plachetních lodích stavěných Evropě v dobách 16. a 17. století. Její vznik a použití spadá mezi období, kdy byly lodě kormidlovány přímo kormidelní pákou, a vynálezem a rozšířením kormidelního kola.[2]

Do 16. století byla většina plachetnic dostatečně malých rozměrů na to, aby je mohl kormidlovat jednotlivec pomocí kormidelní páky přímo napojené na kormidlo. Se zvětšováním rozměrů lodí a nárůstem počtu jejich palub však začala vyvstávat potřeba kormidelního zařízení, kterým by mohla být z horní paluby ovládána kormidelní páka, umístěná často více než jednu palubu pod horní palubou.

Řešením se stala dlouhá tyč, pomocí kloubové objímky spojená s přední částí kormidelní páky, procházející nitrem lodi vzhůru k palubě, k níž byla čepem pohyblivě připojena v takzvané kolébce tak, že mohla být vychylována do stran. Stanoviště kormidelníka stále ještě často nebylo na horní palubě, ale měl možnost výhledu na ni a na oplachtění štěrbinou či průzorem v palubě nad ním.

Pohyb tyče na jednu stranu pak byl v opačném směru přenášen na kormidelní páku (která byla podepřena velmi silným trámem, pobitým kovem a pokrytým vrstvou tuku a mýdla, aby bylo minimalizováno tření), a tím vychyloval kormidlo. Mohlo být dosaženo výchylky až 20°,[3] ačkoliv pravděpodobnější se jeví spíše výchylky mezi 5° až 10°.[4]

Toto uspořádání znamenalo, že kormidelník měl velmi malý rozsah kontroly nad pohybem kormidelní páky (nikoliv více než 15° na obě strany)[5] a kormidlovat pak musel buď s velmi omezeným výhledem na plachty, anebo někdy zcela v závislosti na pokynech důstojníka velícího plavbě.

Při ovládání lodi pak bylo nutno klást důraz na manévrování za pomoci plachet, což bylo nepřesné a záviselo na rozmarech větru. Pokud byl nutný ostřejší obrat kormidla, nebo za bouřlivějšího počasí,[1] muselo být kormidlo ovládáno za pomoci lan spojených soustavou kladek.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Whipstaff na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 1: Lodě veslové a plachetní do roku 1860. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1985. Dostupné online. 28-053-85. Kapitola III. Zlatý věk plachet, s. 144-145. 
  2. ↑ ROMOLA, Anderson; ANDERSON, R.C. A Short History of the Sailing Ship. Mineola, New York: Courier Dover, 2003. Dostupné online. ISBN 9780486429885. S. 156. (anglicky) 
  3. ↑ BOUDRIOT, Jean. The whipstaff. Nautical Research Journal. 1980, čís. 26, s. 149–154. (anglicky) 
  4. ↑ LAVERY, Brian. Arming and Fitting of English Ships of War, 1600-1815. Annapolis: Naval Institute Press, 1987. Dostupné online. ISBN 9780870210099. S. 15. (anglicky) 
  5. ↑ HARLAND, John H.; MYERS, Mark. Seamanship in the age of sail. Annapolis: Naval Institute Press, 1984. Dostupné online. ISBN 9780870219559. S. 174. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Whipstaff.gif
Autor: KDS444, Licence: CC BY-SA 3.0
An animated schematic of the basic workings of a whipstaff on a 15th or 16th century sailing vessel. Shown are the whipstaff, the rowle, the tiller, the rudderstock, and the helmsman
Vasa-steerage-1.jpg
Autor: Peter Isotalo, Licence: CC BY-SA 3.0
The steerage of the warship Vasa, displayed in the Vasa Museum in Stockholm, Sweden. Picture taken inside the ship on the upper gun deck looking starboard.