Kornatický mlýn

Kornatický mlýn
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavbapřed 1680
Poloha
Adresač.p. 3, Kornatice, okres Rokycany, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky54203/4-2528 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kornatický mlýn v Kornaticích v okrese Rokycany je vodní mlýn, který stojí v severozápadní části obce na Kornatickém potoce.[1] V letech 1958–1977 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. [2]

Historie

Mlýn je zmíněn roku 1680, kdy mlynář Hrdlička užíval dva strychy panských polí a měl za povinnost vychovávat jednoho panského psa. V roce 1808 mlýn vyhořel a o rok později za velké vody byla protržena hráz rybníka, ze kterého vedla ke mlýnu voda.[1]

K roku 1850 je uváděn mlýn se dvojím složením a k němu pila; obojí v majetku mlynáře Hrdličky, který bydlel v č. 29 u Šlaufů. Pila byla v provozu v letech 1850–1870, zanikla do roku 1887.[1]

Mlynář Karel Vodák bojoval v ruských legiích. Dcera Anna se roku 1922 provdala za Josefa Košana a mlýn dostala věnem. V roce 1930 prodal Košan mlýn za 132 000 Kč Josefu Vlnařovi. O tři roky později byla obnovena hráz rybníka, splav a stavidla.[1]

Roku 1941 byl mlýn zaplombován a o dva roky později definitivně zastaven. Po válce se v roce 1946 Rudolf Vlnař vystěhoval do pohraničí.[1]

Popis

Na dvoře pozdně barokního mlýna stál roubený špýchar z roku 1774, který byl přenesen do skanzenu v Kouřimi (rok 1977). Špýchar na obdélném půdoryse má zvýšené přízemí. Půdní prostor uzavírá roubená klenba, na které leží sedlová střecha krytá taškami. Vchod do špýcharu je v boční stěně, přístupný po dřevěných schodech s pavláčkou a má původní barokní dveře.[2]

Voda na vodní kolo původně vedla náhonem z rybníka přímo nad mlýnem; jeho hráz se však při povodni 1809 protrhla a nebyla obnovena. Později byla voda přiváděna novou strouhou z Flusařského rybníka. Kromě mlýna byla vodou z tohoto rybníka poháněna také panská pila a flusárna. Každý z těchto provozů měl jedno stavidlo a k mlýnu patřilo to prostřední. Po zániku pily mlýn přibíral vodu také z jejího stavidla.[1]

V 60. letech 20. století existovalo ještě torzo polouměleckého složení - hřídel, palečné kolo, násypky a minimálně jedna válcová stolice. Kolem roku 1930 měl mlýn 1 kolo na svrchní vodu (hltnost 0,209 m³/s, spád 4,96 m, výkon 8,6 HP).[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g Kornatický mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Jan Škoda, 28.3.2019. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  2. a b Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000158809, rejstříkové číslo ÚSKP 54203/4-2528. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online

Literatura

  • HNOJSKÁ, Vendula. Toulky po vodě. 2, Mlýny na přítocích řeky Úslavy. Vyd. 1. Blovice: Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, 2011. 164 s. ISBN 978-80-87495-03-2. S. 158–160

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“