Kornatický mlýn
| Kornatický mlýn | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1680 |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 3, Kornatice, okres Rokycany,  Česko |
| Souřadnice | 49°39′41,2″ s. š., 13°35′20″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 54203/4-2528 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kornatický mlýn v Kornaticích v okrese Rokycany je vodní mlýn, který stojí v severozápadní části obce na Kornatickém potoce.[1] V letech 1958–1977 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. [2]
Historie
Mlýn je zmíněn roku 1680, kdy mlynář Hrdlička užíval dva strychy panských polí a měl za povinnost vychovávat jednoho panského psa. V roce 1808 mlýn vyhořel a o rok později za velké vody byla protržena hráz rybníka, ze kterého vedla ke mlýnu voda.[1]
K roku 1850 je uváděn mlýn se dvojím složením a k němu pila; obojí v majetku mlynáře Hrdličky, který bydlel v č. 29 u Šlaufů. Pila byla v provozu v letech 1850–1870, zanikla do roku 1887.[1]
Mlynář Karel Vodák bojoval v ruských legiích. Dcera Anna se roku 1922 provdala za Josefa Košana a mlýn dostala věnem. V roce 1930 prodal Košan mlýn za 132 000 Kč Josefu Vlnařovi. O tři roky později byla obnovena hráz rybníka, splav a stavidla.[1]
Roku 1941 byl mlýn zaplombován a o dva roky později definitivně zastaven. Po válce se v roce 1946 Rudolf Vlnař vystěhoval do pohraničí.[1]
Popis
Na dvoře pozdně barokního mlýna stál roubený špýchar z roku 1774, který byl přenesen do skanzenu v Kouřimi (rok 1977). Špýchar na obdélném půdoryse má zvýšené přízemí. Půdní prostor uzavírá roubená klenba, na které leží sedlová střecha krytá taškami. Vchod do špýcharu je v boční stěně, přístupný po dřevěných schodech s pavláčkou a má původní barokní dveře.[2]
Voda na vodní kolo původně vedla náhonem z rybníka přímo nad mlýnem; jeho hráz se však při povodni 1809 protrhla a nebyla obnovena. Později byla voda přiváděna novou strouhou z Flusařského rybníka. Kromě mlýna byla vodou z tohoto rybníka poháněna také panská pila a flusárna. Každý z těchto provozů měl jedno stavidlo a k mlýnu patřilo to prostřední. Po zániku pily mlýn přibíral vodu také z jejího stavidla.[1]
V 60. letech 20. století existovalo ještě torzo polouměleckého složení - hřídel, palečné kolo, násypky a minimálně jedna válcová stolice. Kolem roku 1930 měl mlýn 1 kolo na svrchní vodu (hltnost 0,209 m³/s, spád 4,96 m, výkon 8,6 HP).[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Kornatický mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Jan Škoda, 28.3.2019. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000158809, rejstříkové číslo ÚSKP 54203/4-2528. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online
Literatura
- HNOJSKÁ, Vendula. Toulky po vodě. 2, Mlýny na přítocích řeky Úslavy. Vyd. 1. Blovice: Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, 2011. 164 s. ISBN 978-80-87495-03-2. S. 158–160
Související články
Externí odkazy
- Kornatice na webu ČÚZK, Archivní mapy
- Kornatický mlýn na Obec Kornatice. Luděk Bouchner, 04.07.2017
- Špýchar kornatického mlýna na Obec Kornatice, NPÚ, PhDr. Ivan Minář, Ph.D.
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“