Koronavirus

Jak číst taxoboxOrthocoronavirinae[1][2]
alternativní popis obrázku chybí
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaIV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
RealmRiboviria
ŘíšeOrthornavirae
KmenPisuviricota
TřídaPisoniviricetes
ŘádNidovirales
PodřádCornidovirineae
ČeleďCoronaviridae
PodčeleďOrthocoronavirinae
Rody
  • Alphacoronavirus
  • Betacoronavirus
  • Gammacoronavirus
  • Deltacoronavirus
Sesterská skupina
Letovirinae[1][2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koronavirus (Coronavirus) bylo do roku 2009 označení rodu virů, od roku 2009 společné označení (nikoli taxonomické jméno) pro čtyři rody virů obsažených v podčeledi Orthocoronavirinae:[1][2] Alphacoronavirus, Betacoronavirus, Gammacoronavirus a Deltacoronavirus. Šíří se buď vzduchem, kontaminovanými předměty nebo oro-fekálním přenosem a způsobují závažnější i méně závažná onemocnění zvířat a lidí.[3] Jejich typickou vlastností je široké spektrum hostitelů a časté případy mezidruhového přenosu.[4]

U člověka vyvolávají některé druhy viru běžná onemocnění (nachlazení), ale i závažnější virózy.[5] V roce 2002 byl nově objevený Betacoronavirus, nazvaný SARS-CoV (v roce 2020 klasifikován jako jedna z forem druhu Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus[6]), zjištěn jako původce nemoci SARS. V roce 2012 byl objeven nový druh betakoronaviru, nazvaný MERS-CoV (The Middle East respiratory syndrome coronavirus), který způsobuje obdobně závažné onemocnění MERS. Na přelomu let 2019 a 2020 se objevila epidemie respirační choroby covid-19 v čínském městě Wu-chan a v jeho okolí. Původcem je nový typ betakoronaviru – SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV.[6]

Charakteristika

Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry s pozitivní polaritou. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny.[7][8]

Dosahují velikosti kolem 120 nanometrů.[9] Jejich genom obsahuje 30 tisíc bází, což je nejvíce mezi známými RNA viry s nesegmentovaným genomem.[10]

Systém

Podčeleď Orthocoronavirinae zahrnuje (podle vydání Taxonomie virů 2019) 4 rody:[1]

  • Alphacoronavirus; k roku 2019 uznáno 17 druhů v 14 podrodech:
    • Podrody: Colacovirus, Decacovirus, Duvinacovirus, Luchacovirus, Minacovirus, Minunacovirus, Myotacovirus, Nyctacovirus, Pedacovirus, Rhinacovirus, Setracovirus, Soracovirus, Sunacovirus, Tegacovirus
  • Betacoronavirus; k roku 2019 uznáno 14 druhů (a z dosud neuznaných například „NeoCoV“, pravděpodobně z rodu Merbecovirus[11][12]) v 5 podrodech:
    • Podrody: Embecovirus, Hibecovirus, Merbecovirus, Nobecovirus, Sarbecovirus
  • Gammacoronavirus; k roku 2019 uznáno 5 druhů ve 3 podrodech:
    • Podrody: Brangacovirus, Cegacovirus, Igacovirus
  • Deltacoronavirus; k roku 2019 uznáno 7 druhů ve 3 podrodech:
    • Podrody: Andecovirus, Buldecovirus, Herdecovirus

Od doby posledního vydání taxonomie virů byly objeveny další, nové druhy koronavirů, které dosud čekají na uznání a klasifikaci od ICTV.[13]

Lidské koronaviry, jejich taxonomické zařazení a původ

K roku 2020 je známo 8 typů lidských koronavirů, taxonomicky řazených na úrovni druhu nebo na poddruhové úrovni:

  • Rod: Alphacoronavirus
    • Podrod: Duvinacovirus
      • Druh: Human coronavirus 229E (HCoV-229E), popsaný v listopadu 1966
    • Podrod: Setracovirus
      • Druh: Human coronavirus NL63 (HCoV-NL63), prvně detekovan roku 2004 v Nizozemsku
  • Rod: Betacoronavirus
    • Podrod: Embecovirus
      • Druh: Betacoronavirus 1
        • Human coronavirus OC43 (HCoV-OC43), popsaný v prosinci 1967
        • Human enteric coronavirus 4408 (HECV-4408), popsaný v lednu 1994 [14]
      • Druh: Human coronavirus HKU1 (HCoV-HKU1, prvně detekován roku 2005 v Hongkongu)
    • Podrod: Merbecovirus
    • Podrod: Sarbecovirus
      • Druh: Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus (SARS-CoV, v současném vymezení druhu od r. 2020)
        • SARS-CoV či SARS-CoV-1[15] (od r. 2020 SARS-CoV ve smyslu rázu (strain) daného druhu), popsaný 2003
        • SARS-CoV-2, popsaný 2019

Studie z r. 2021 určila pravděpodobné přímo předchozí hostitele lidských koronavirů, než došlo k jejich přenosu z nich na člověka (rozumí se hostitelé, v nichž daná virová populace „zdomácněla“; není však vyloučeno, že vlastní přenos proběhl přes dalšího přechodného mezihostitele, v němž se však již nevytvořila populace tvořená variantami/mutacemi pro něj specifickými):[16]

Předchozím hostitelem HCoV-NL63, SARS-CoV a SARS-CoV-2 byli podle této studie netopýři. Původním hostitelem MERS-CoV byli sice také netopýři, z nich se však přesunul na velbloudy a do lidské hostitelské populace se rozšířil po vícenásobné výměně nákazy mezi velbloudy a jejich pastevci; z původně netopýřího přes velbloudího hostitele se lidským koronavirem stal i HCoV-229E, zatímco HCoV-HKU1 přešel na člověka z hlodavců a HCoV-OC43 a HECV-4408 z krav.

Sarbecovirem, tedy jedním z předchůdců virů SARS-CoV, se lidská populace poprvé nakazila pravděpodobně již před více než 21 000 lety.[15][17]

Onemocnění

Schéma koronaviru: červenými výstupky se virion přichycuje k receptoru na buňce. Uvnitř je šroubovice jednovláknové RNA.

Koronaviry byly původně známy jen jako původci infekcí zvířat – ptáků a savců. Jednalo se o jednotlivé formy z rodu Alphacoronavirus, které způsobovaly např. virové infekce drůbeže a jiných ptáků,[18] ale i skotu nebo domácích zvířat (psů[pozn. 1], ale zejména na koronaviry citlivých koček[pozn. 2] a fretek[pozn. 3]).[19][20][21][22] Od 60. let 20. století byly zjištěny i u lidských onemocnění.

Onemocnění z koronavirů mají maxima převážně v lednu a únoru a zasahují jednotky procent populace.[23] U lidských koronavirů[pozn. 4] HCoV-NL63, HCoV-229E, HCoV-OC43 a HCoV-HKU1 se ukazuje, že velmi často u jedinců dochází k opakovanému onemocnění, což naznačuje, že člověk nezískává dlouhodobou imunitu.[24]

Zpočátku šlo jen o běžná nachlazení (která nejčastěji způsobuje rhinovirus), která byla komplikovanější u lidí s oslabenou imunitou. Ale koronaviry z rodu Betacoronavirus jsou původci i některých závažných respiračních chorob z posledních let. Koncem roku 2002 se objevilo nové závažné onemocnění – SARS (syndrom náhlého selhání dýchání), na který roku 2003 zemřelo přibližně 800 lidí. O deset let později byla diagnostikována nová forma obdobně závažného onemocnění – MERS, na který do roku 2020 zemřelo přes 800 lidí. Na sklonku roku 2019 se rozšířil z Číny nový typ nebezpečné choroby covid-19 a začal se postupně šířit do dalších zemí.[25][8] K 5. červenci 2020 bylo WHO hlášeno více než 11 milionů případů podezření, pravděpodobné nebo prokázané nákazy virem SARS-CoV-2, přičemž z množin pravděpodobné a prokázané nákazy bylo hlášeno 531 659 úmrtí bez zjevně jiné příčiny. Výskyt viru byl potvrzen téměř ve všech zemích včetně České republiky.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ dnes obecné označení CCoV – canine coronavirus zahrnuje 2 druhy: CECoV (dříve pouze CCoV), způsobující onemocnění trávicí soustavy (doplněné „E“ z enteric), a respirační CRCoV („R“ z respiratory)
  2. ↑ označení FCoV – feline coronavirus, jediný druh zahrnující FECV – feline enteric coronavirus i jeho mutaci FIPV – feline infectious peritonitis virus
  3. ↑ dva druhy, FRECV – ferret enteric coronavirus způsobuje střevní chorobu ECE (ve sutečnosti je pouze variantou taxonomického druhu Mink coronavirus 1) a smrtelnější FRSCV – ferret systemic coronavirus
  4. ↑ obecné označení HCoV – human coronavirus

Reference

  1. ↑ a b c d International Committee on Taxonomy of Viruses, Virus Taxonomy: 2018b Release. Dostupné online Archivováno 2. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
  2. ↑ a b c KING, Andrew M. Q.; LEFKOWITZ, Elliot J.; MUSHEGIAN, Arcady R., Michael J. Adams; Bas E. Dutilh; Alexander E. Gorbalenya; Balázs Harrach; Robert L. Harrison; Sandra Junglen; Nick J. Knowles; Andrew M. Kropinski; Mart Krupovic; Jens H. Kuhn; Max L. Nibert; Luisa Rubino; Sead Sabanadzovic; Hélène Sanfaçon; Stuart G. Siddell; Peter Simmonds; Arvind Varsani; Francisco Murilo Zerbini; Andrew J. Davison. Changes to taxonomy and the International Code of Virus Classification and Nomenclature ratified by the International Committee on Taxonomy of Viruses (2018). S. 2601–2631. Archives of Virology [online]. Springer Nature, 12. květen 2018. Svazek 163, čís. 9, s. 2601–2631. Ratifikační článek k předchozí referenci. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1432-8798. DOI 10.1007/s00705-018-3847-1. PMID 29754305. (anglicky) 
  3. ↑ Koronaviry - přehled [online]. Státní zdravotní ústav, 2020-01-22 [cit. 2020-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-24. 
  4. ↑ SAIF, L.J. Animal coronaviruses : what can they teach us about the severe acute respiratory syndrome?. S. 643–660. Revue Scientifique et Technique de l'OIE [online]. 2004-08-01 [cit. 2020-11-20]. Roč. 23, čís. 2, s. 643–660. Dostupné online. DOI 10.20506/rst.23.2.1513. PMID 15702725. (anglicky) 
  5. ↑ CUI, Jie; LI, Fang; SHI, Zheng-Li. Origin and evolution of pathogenic coronaviruses. S. 181–192. Nature Reviews Microbiology [online]. 2019-03 [cit. 2020-11-20]. Roč. 17, čís. 3, s. 181–192. Dostupné online. DOI 10.1038/s41579-018-0118-9. PMID 30531947. (anglicky) 
  6. ↑ a b GORBALENYA, Alexander E.; BAKER, Susan C.; BARIC, Ralph S., et al. (Coronaviridae Study Group of the International Committee on Taxonomy of Viruses). The species Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus: classifying 2019-nCoV and naming it SARS-CoV-2. Nature Microbiology [online]. Springer Nature Limited, 2. březen 2020. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2058-5276. DOI 10.1038/s41564-020-0695-z. (anglicky) 
  7. ↑ PAVLÍKOVÁ, Tereza. DNA diagnostika infekcí dýchacích cest. Brno, 2018 [cit. 2020-01-27]. 84 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Omar Šerý. s. 26. Dostupné online.
  8. ↑ a b Coronavirus: All you need to know about symptoms and risks. Al-Džazíra [online]. 2020-01-23, rev. 2020-01-27 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Coronaviridae [online]. Viral Zone, 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ THIEL, V. (editor). Coronaviruses: Molecular and Cellular Biology. 1. vyd. [s.l.]: Caister Academic Press, 2007. Dostupné online. (anglicky) 978-1-904455-16-5. 
  11. ↑ OMRANI, Ali S.; AL-TAWFIQ, Jaffar A.; MEMISH, Ziad A. Middle East respiratory syndrome coronavirus (MERS-CoV): animal to human interaction. S. 354–362. Pathogens and Global Health [online]. 2015-11-17. Roč. 109, čís. 8, s. 354–362. Dostupné online. DOI 10.1080/20477724.2015.1122852. PMID 26924345. (anglicky) 
  12. ↑ XIONG, Qing, et al. Close relatives of MERS-CoV in bats use ACE2 as their functional receptors. BioRχiv [online]. Cold Spring Harbor Laboratory, 2022-01-25 [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. DOI 10.1101/2022.01.24.477490. (anglicky) 
  13. ↑ VALITUTTO, Marc T.; AUNG, Ohnmar; TUN, Kyaw Yan Naing; VODZAK, Megan E.; ZIMMERMAN, Dawn; YU, Jennifer H., et al. Detection of novel coronaviruses in bats in Myanmar. PLoS ONE [online]. 4. duben 2020. Svazek 15, čís. 4: e0230802. Dostupné online. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0230802. PMID 32271768. (anglicky) 
  14. ↑ HAN, Myung Guk; CHEON, Doo-Sung; ZHANG, Xuming; SAIF, Linda J. Cross-protection against a human enteric coronavirus and a virulent bovine enteric coronavirus in gnotobiotic calves. Journal of Virology. Roč. 80, čís. 24, s. 12350–12356. Dostupné online. ISSN 0022-538X. 
  15. ↑ a b University of Oxford. Coronavirus epidemics first hit more than 21,000 years ago. Phys.Org [online]. 2021-09-03. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ MACHADO, Denis Jacob; SCOTT, Rachel; GUIRALES, Sayal; JANIES, Daniel A. Fundamental evolution of all Orthocoronavirinae including three deadly lineages descendent from Chiroptera-hosted coronaviruses: SARS-CoV, MERS-CoV and SARS-CoV-2. Cladistics [online]. John Wiley & Sons, Inc., 2021-04-26 [cit. 2021-05-11]. Online před zahrnutím do čísla. Dostupné online. ISSN 1096-0031. DOI 10.1111/cla.12454. (anglicky) 
  17. ↑ GHAFARI, Mahan; SIMMONDS, Peter; PYBUS, Oliver G.; KATZOURAKIS, Aris. A mechanistic evolutionary model explains the time-dependent pattern of substitution rates in viruses. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2021-09-02 [cit. 2021-09-15]. Online před tiskem. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1879-0445. DOI 10.1016/j.cub.2021.08.020. (anglicky) 
  18. ↑ Virus podobný SARS zabíjel i v Německu, zemřel pacient z Emirátů [online]. iDnes.cz, 2013-03-27 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Smrtící koronavirus se tváří jako obyčejný kašel [online]. Vitalita.cz, 2012-10-02 [cit. 2013-05-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ JOHNSON, Mark. Cats are far more susceptible to new coronavirus than dogs are, but people shouldn't be 'fearful' of their pets: study. medicalxpress.com [online]. 2020-04-10 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Mystery canine illness identified as animal coronavirus. phys.org [online]. 2021-04-14 [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ MURRAY, Jerry; KIUPEL, Matti; MAES, Roger K. Ferret Coronavirus-Associated Diseases. S. 543–560. Veterinary Clinics of North America: Exotic Animal Practice [online]. Elsevier Inc., 2010-08-02 [cit. 2021-04-15]. Svazek 13, čís. 3, s. 543–560. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. DOI 10.1016/j.cvex.2010.05.010. PMID 20682435. (anglicky) 
  23. ↑ BICKEL, Nardy Baeza. Common coronaviruses are highly seasonal, with most cases peaking in winter months. medicalxpress.com [online]. 2020-04-08 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ MIHULKA, Stanislav. 35 let výzkumu koronavirových infekcí: S dlouhodobou imunitou nepočítejte. Osel.cz [online]. 2020-10-09 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ Nakažených koronavirem v Číně přibývá. Okolní země činí preventivní opatření, mimořádně zasedne WHO. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-22 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Star of life2.svg
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.

This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.

Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.
Vis2.jpg
Coronavirus
Coronaviruses 004 lores.jpg
Coronaviruses 004 lores.jpg.