Koroptev karmínovohlavá

Koroptev karmínovohlavá
	Samec koroptve karmínovohlavé
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	hrabaví (Galliformes);
Čeleď	bažantovití (Phasianidae);
Rod	Haematortyx; Sharpe, 1879
Binomické jméno
	Haematortyx sanguiniceps; Sharpe, 1879
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koroptev karmínovohlavá (Haematortyx sanguiniceps) je druh bažantovitého ptáka, který je endemický jihoasijskému ostrovu Borneo. Jedná se o jediného zástupce rodu Haematortyx.

Systematika

Druh poprvé popsal Richard Bowdler Sharpe v roce 1879 na základě exempláře odchyceného u řeky Lawa. Sharpe druh pojmenoval Haematortyx sanguiniceps a nově popsanému druhu rovnou vytvořil nový rod Haematortyx. Koroptev karmínovohlavá je stále jediným zástupcem rodu Haematortyx.^[2] Netvoří žádné poddruhy.^[3] Jméno rodu pochází ze starořeckého haima („krev“) a ortux („křepelka“). Druhové jméno sanguiniceps pochází z latinského sanguis či sanguinis („krev“) a přípony -ceps („-hlavá“).^[4] Podle fylogenetické studie z roku 2021 je nejbližším příbuzným druhu klad tvořený rody Galloperdix a Galloperdix, přičemž Haematortyx představuje nejbazálnější klad této skupiny.^[5]

Vybraná dobová vyobrazení
John Gould (mezi 1850–1883)
John Gerrard Keulemans (1894)

Popis

Jedná se o nápadný druh koroptve s délkou těla kolem 25 cm a s váhou kolem 330 g. Duhovky jsou hnědé, oční kroužky žluté, nohy šedé. Opeření samců je na hlavě, hrudi a krku karmínově zbarvené. Zbytek opeření je černavé, pouze konce nejdelších podocasních krovek jsou karmínové. Samci mají žlutý či žlutobílý zobák. Ze zadní strany běháku samcům vyčnívají 1–3 ostruhy. Opeření samic je podobné samcům, avšak jejich karmínové partie jsou o něco světlejší (až spíše do oranžova) a zbytek opeření je spíše hnědavý. Zobák samic je rohovinově hnědý. Samice nemají ostruhy. Nedospělí jedinci jsou bledě černě zbarvení, jejich hlava je oranžovohnědá, korunka je černě skvrnitá. Jejich hrudi jsou černohnědé s rezavými fleky na části peří. Jejich křídelní krovky mají červená zakončení.^[6]^[7]

V terénu může dojít k záměně koroptve karmínovohlavé za jiného ptáka jen těžko. Podobná je snad jen koroptev černá (Melanoperdix niger), jejíž areál výskytu se může částečně překrývat s koroptví karmínovohlavou. Koroptvi černou lze odlišit od koroptve karmínovohlavé podle černého, mnohem mnohem silnějšího zobáku.^[7]

Rozšíření a populace

Koroptev karmínovohlavá je endemická ostrovu Borneo, kde se vyskytuje ve středních a severních částech ostrova v deštných pralesích zvaných kerangas, v nížinatých i horských pralesích. Typicky pobývá v nadmořských výškách mezi 1000–1500 m n. m., výjimečněji sestupuje níže až k 200 m n. m. nebo naopak výše až k 3,050 m n. m.^[7]^[6]

Celková populace druhu se odhaduje v širokém rozmezí 1000–10 000 jedinců.^[8]

Biologie

Většinou se pohybuje v malých skupinkách o 2–5 ptácích.^[9] Délka jedné generace je 5 let.^[8] Živí se bobulemi, hmyzem a malými korýši. Hlasově se projevuje hlasitým dvounotým kong-krrang… kong-krrang, které občas zpívá v duetu.^[6]

Jednoduché hnízdo z listí bývá umístěno na travnatém či lišejníkovém podkladu. Ke kladení vajec dochází od poloviny ledna dále. Snůšku tvoří 8–9 světle hnědě zbarvených vajec s tmavšími tečkami. Doba inkubace v zajetí se pohybuje kolem 18–19 dní.^[7]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený. Populace koroptví karmínovohlavých je nicméně na ústupu následkem destrukce habitatu.^[8]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ SHARPE, R. Bowdler. Contributions to the Ornithology of Borneo.. Ibis. 2008-06-28, roč. 21, čís. 3, s. 233–272. Dostupné online [cit. 2022-11-02]. DOI 10.1111/j.1474-919X.1879.tb07707.x. (anglicky)
↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 184. 347.
↑ KIMBALL, Rebecca T.; HOSNER, Peter A.; BRAUN, Edward L. A phylogenomic supermatrix of Galliformes (Landfowl) reveals biased branch lengths. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2021-05-01, roč. 158, s. 107091. Dostupné online [cit. 2022-11-02]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2021.107091. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 46. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 271. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Haematortyx sanguiniceps [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679103A92802696, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679103A92802696.en. (anglicky)
↑ MYERS, Susan. Birds of Borneo: A Photographic Guide. London / Dublin: Bloomsbury Publishing Plc, 2022. Dostupné online. ISBN 1-4729-8690-3. S. 27. (anglicky)

Literatura

MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky)
MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 (anglicky)
MYERS, Susan. Birds of Borneo: A Photographic Guide. London / Dublin: Bloomsbury Publishing Plc, 2022. Dostupné online. ISBN 1-4729-8690-3. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu koroptev karmínovohlavá na Wikimedia Commons
Taxon Lophura bulweri ve Wikidruzích

[08394287c20b41caccfe7fb3d9e7d6a096f5e0e2-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[2] SHARPE, R. Bowdler. Contributions to the Ornithology of Borneo.. Ibis. 2008-06-28, roč. 21, čís. 3, s. 233–272. Dostupné online [cit. 2022-11-02]. DOI 10.1111/j.1474-919X.1879.tb07707.x. (anglicky)

[3] Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky)

[4] JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 184. 347.

[5] KIMBALL, Rebecca T.; HOSNER, Peter A.; BRAUN, Edward L. A phylogenomic supermatrix of Galliformes (Landfowl) reveals biased branch lengths. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2021-05-01, roč. 158, s. 107091. Dostupné online [cit. 2022-11-02]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2021.107091. (anglicky)

[:0-6] MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 46. (anglicky)

[Madge2010-7] MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 271. (anglicky)

[iucn-8] Haematortyx sanguiniceps [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679103A92802696, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679103A92802696.en. (anglicky)

[9] MYERS, Susan. Birds of Borneo: A Photographic Guide. London / Dublin: Bloomsbury Publishing Plc, 2022. Dostupné online. ISBN 1-4729-8690-3. S. 27. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály