Korsika

Korsika
Korsika – znak
znak
Korsika – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoAjaccio
Souřadnice
Rozloha8 722 km²
Nejvyšší bodMonte Cinto (2706 m n. m.)
Časové pásmo+1
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel322 000 (2013)
Hustota zalidnění36,9 obyv./km²
Jazykfrancouzština, korsičtina, italština
Správa regionu
StátFrancieFrancie Francie
Nadřazený celekFrancie
Druh celkuregion
Podřízené celky2 départementy
- Haute-Corse
- Corse-du-Sud
5 arrondisementů
52 kantonů
360 obcí
Vznik1972
regionální prezidentGilles Simeoni
Oficiální webwww.isula.corsica
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korsika (francouzsky Corse, latinsky, italsky a korsicky Corsica) je ostrov ležící v západním Středozemním moři a spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km², je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Od sousedního italského ostrova Sardinie je na jihu oddělen Bonifáckým průlivem, který je 12 km široký.

Korsika má přibližně 322 000 obyvatel. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706  m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, pochází z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparta a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer.

Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů.

Historie

První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př. n. l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př. n. l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše jako římská provincie, zahrnující ostrovy Sardinii a Korsiku.

Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovské republice. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť „Janovana“ Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy.

Janovská republika

V italských válkách získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městské Janovské republice (italsky Repubblica di Genova). Po obvodě celého ostrova postavili Janované obranné věže, které chránily ostrov před nájezdy muslimských pirátů ze Severní Afriky.[1] Počet obyvatel se v důsledku bojů a únosů do otroctví značně snižoval. V roce 1676 přijeli na ostrov řečtí exulanti, jimž zde Janované udělili azyl.

V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli (1725–1807). Janovský městský stát se vzhledem ke svým zájmům na pevnině nebyl schopen sám postavit proti korsické vzpouře a požádal francouzského krále o vojenské jednotky pro potlačení vzpoury. Několik tisíc francouzských vojáků - jménem janovské vlády a na její náklady - tak bylo vysláno, aby obsadilo pevnosti ostrova.

Francie

Za několik let[kdy?], aniž by cokoli získala, se Janovská republika ocitla vůči francouzskému králi zavázána nad rámec svých ekonomických možností.

Dům rodiny Bonaparte v Ajacciu na kresbě z roku 1867

Nakonec Janovská republika na úhradu svých dluhů odstoupila ostrov Korsiku francouzskému králi a tak roku 1768 Korsika definitivně připadla do područí Francie. Ve městě Ajacciu se narodil 15. srpna 1769 budoucí francouzský císař Napoleon Bonaparte. Součástí Francie Korsika zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a do září 1943 okupována italskými vojsky. Po pádu fašistického režimu v Římě okupovala ostrov německá vojska, ale již v říjnu 1943 Němci ustoupili před francouzskou armádou generála de Gaulla.

Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Na ostrově stále nicméně existuje autonomistické hnutí, reprezentované stranou Pè a Corsica (Pro Korsiku). Ve volbách v roce 2017 tato strana získala 56,5% a stala se tak nejsilnější korsickou stranou. Mezi její aktuální požadavky patří např. povýšení korsičtiny na úřední jazyk.[2]

Více než 90% měst, městeček či vesnic má italské, respektive korsické a nikoli francouzské názvy.[zdroj?]

Geografie

Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu. Některé teorie hovoří o pokračování vrásné zóny španělské Sierry Nevady. V každém případě je tento krystalický masiv jedním z nejstarších v Evropě. Na jeho stavbě se podílejí hlavně žuly variského stáří s četnými zlomy a méně často porfyry (Paglia, Orba). Ostré vrcholy, hluboce zaříznutá údolí alpského rázu, pozůstatky ledovcové činnosti (období pleistocénu) ve formě karů a jezer (Lac du Rotondo, Nino), to jsou Korsické Alpy. Pohoří je orientováno SSZ-JJV, ale jednotlivé hřebeny stojí k této ose příčně. Přechod hor je proto fyzicky náročný. V hlavním směru se nacházejí široká a hluboká sedla, oddělující dílčí horské skupiny. Přes ně vede čára rozvodí, a také silnice (Col de Vergio, Vizzavona, Verda, Bavella).

Rozdělení ostrova

Satelitní snímek Korsiky

Ostrov se před 1. lednem 2018 členil na dvě správní oblasti (départementy):

  • Corse-du-Sud – jižní část ostrova se správním střediskem Ajaccio (poznávací značka vozidel 2A, dříve 20A)
  • Haute-Corse – severní část ostrova, správní středisko Bastia, největší a nejdůležitější přístav Korsiky (poznávací značka vozidel 2B, dříve 20B)

Podnebí

Na různých místech ostrova se podnebí dost podstatně liší. Průměrná roční teplota na pobřeží se pohybuje kolem 16 °C, v horách v zimě pod nulou. Přesto lze i v červnu zažít pod horou Monte Cinto vydatnou sněhovou nadílku. Místy se sníh drží celý rok. Jezero Lac du Rotondo svírá často ještě v červenci ledový prstenec. Pod dvoutisícovkou Monte Incudine je v létě možné ráno chodit po jinovatce a za tři hodiny se pak vyhřívat při 32 °C. Srážky v horách dosahují běžných 1 500 mm. Na vrcholech i v létě za pěkného počasí dost fouká. Od východu z moře vane vítr lavante, z jihu scirocco a až stokilometrovou rychlostí se projevují na východních svazích padavé větry zvané llibeccio.[zdroj?]

Doprava

Lodní

Korsika má dobré spojení s evropskou pevninou (Itálie a Francie) různými trajektovými linkami. Nejrušnějším přístavem ostrova je Bastia, který v roce 2012 navštívilo více než 2,5 milionu cestujících. Druhým nejrušnějším přístavem je Ajaccio, následovaný L'Île-Rousse a Calvi. Propriano a Porto Vecchio na jihu mají také menší přístaviště trajektů a jsou sezónně obsluhovány z Francie (Marseille), zatímco do přístavu Bonifacio jezdí pouze menší trajekty pro auta ze sousedního ostrova Sardinie.

Trajektové společnosti obsluhující Korsiku jsou Corsica Ferries – Sardinia Ferries (ze Savony, Livorna a Piombina v Itálii; Toulon a Nice ve Francii), SNCM (z Marseille, Toulonu a Nice ve Francii), CMN – La Méridionale (z Marseille ve Francii) a Moby Lines (z Livorna a Janova v Itálii

Letecká

Korsika má čtyři mezinárodní letiště:

  • Letiště Ajaccio
  • Aéroport de Bastia Poretta
  • Aéroport de Calvi - Sainte-Catherine
  • FAéroport de Figari-Sud Corse (poblíž Bonifacia a Porto Vecchia)

Vlaková

Ostrov má 232 kilometrů železnice s rozchodem 1m. Hlavní trasa spojuje města Bastia a Ajaccio. Vedlejší větev vede z Ponte Leccia do Calvi. Název místního železničního dopravce je Chemins de fer de la Corse (CFC).

Turistický ruch

Nejčastějším cílem turistů pro pobyt u moře je východní pobřeží, převážně pak okolí města Porto-Vecchio, které je proslulé písčitými plážemi.

Oblíbeným cílem pro pěší turistiku jsou peřeje (např. Cascades du Polischellu), nacházející se v korsických horách. Za nejkrásnější hřebenovou túru Evropy je pokládána horská třítýdenní trasa GR 20, která protíná celý ostrov. Zvláštností jsou tzv. janovské věže[3], zříceniny strážních věží postavených na pobřeží proti pirátům.

Obec Brando na pobřeží poloostrova Cap Corse severně od Bastie

Korsika je oblíbená mezi jachtaři. Západní pobřeží obrácené do Středozemního moře, vyžaduje od posádky velké zkušenosti, východní pobřeží obrácené k Tyrhénskému moři je klidnější a bezpečnější. Výpravy na mořských kajacích[4] směřují téměř výhradně podél zajímavějšího západního pobřeží. Na jaře se v korsickém vnitrozemí splouvají velmi náročné řeky na raftech a kajacích.

Hornaté vnitrozemí i pobřeží Korsiky je oblíbenou jarní destinací pro silniční cyklistiku. Náročná cykloturistická trasa vede okolo celého ostrova a měří tisíc kilometrů.

Každoročně se na ostrově jezdí automobilová Korsická rallye jako jeden ze závodů Mistrovství světa v rallye.

Historie horolezectví

Vizzavona, nejvýše položená stanice Korsických drah. Příjezd večerního vlaku z Bastie.

Hory pro evropské návštěvníky zpřístupnili horolezci Francis Fox Tuckett a Douglas William Freshfield. Horolezecky oblast objevil v letech 1899, 1902 a 1904 stuttgartský doktor Felix von Cube, který zpracoval na tehdejší dobu velmi kvalitní mapu. Na jeho památku byla na Plateau de Stagnu umístěna deska. V roce 1972 byl vytvořen Regionální přírodní park Korsika (Parc Natural Regional de la Corse), který zahrnuje skoro 40% plochy ostrova.

V současné době vede na Korsice přes dva tisíce horolezeckých cest[5]. Většina z nich je kratší sportovní lezení na pobřeží[6] i ve vnitrozemí, část klasických cest poskytuje dlouhé vícedélkové lezení ve vnitrozemských horách.

Významně se zapsali při výstupech na místní vrcholy také čeští horolezci z Jablonce nad Nisou (Simm, Skořepa, Deml a Skrbek).[zdroj?]

Demografie

Na ostrově žije zhruba 320 tisíc obyvatel, z toho asi 100 tisíc ve městech Bastia a Ajaccio. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Mladá generace se stěhuje do měst, kde je více pracovních možností a turistický ruch. Na Korsice je mnoho rybářských vesniček – rybaření byla dříve hlavní obživa tamějších obyvatel. Dějiny ostrova byly celá staletí velmi rušné. Od dob Říma přes Saracény, dlouhou okupaci Janovem, přes krátké období samostatnosti až po jeho připojení k Francii. Obtížně dostupné hory byly hrdým Korsičanům vždy dobrým domovem a macchie laskavou matkou.

Vlajka ostrova zobrazuje useknutou hlavu Saracéna. Podle legendy ukazovali Korsičané hlavu velitele na kůlu proti bílé plachtě, aby tak odradili od útoku další nájezdníky. Využití tohoto symbolu je ale až z doby novověku.

Odkazy

Reference

  1. Janovská věž u městečka Erbalunga na Cap Corse – Torra d’Erbalunga. Cestynamotorce.cz [online]. 20. července 2015. Dostupné online. 
  2. France: triomphe des nationalistes corses aux élections locales, score historique. RTBF.be [online]. 10.12.2017 [cit. 11.12.2017]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. - 90 Janovských věží francouzsky
  4. Korsika na mořském kajaku podél západního pobřeží
  5. Escalade Corse - přehled horolezeckých oblastí na Korsice francouzsky
  6. Porto, malá lezecká oblast na Korsice

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Royal Standard of the King of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Provinces of France.png
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Brando-Lavasina hameau-1.jpg
Autor: Pierre Bona, Licence: CC BY-SA 3.0
Brando - Hameau de Lavasina. Le ruisseau d'Arega (Fiume d'Arega) y a son embouchure au milieu de la plage de galets
Korsika-satelite.jpg
NASA-Satellitenbild Korsikas
Vizzavona 2008 (10).jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Příjezd posledního vlaku z Bastie
Corsica in France 2016.svg
Autor: TUBS Gallery, Licence: CC BY-SA 3.0
Location of region xy (see filename) in France as of Jan 2016.
Histoire de lempereur Napoléon I, surnommé Le Grand (1867) (14780497134).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: histoiredelemper01batjuoft (find matches)
Title: Histoire de lempereur Napoléon I, surnommé Le Grand
Year: 1867 (1860s)
Authors: Batjin, Nicolas
Subjects: Napoleon I, Emperor of the French, 1769-1821
Publisher: London, Dulau
Contributing Library: Robarts - University of Toronto
Digitizing Sponsor: University of Toronto

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
mais lesinstances de sa famille, la tendresse pour son enfantJoseph, son amour pour sa jeune épouse larrêtèrentdautant plus que voyant arriver la fin de la grossessede son second enfant (Napoléon) elle venait dobtenir (1) Au commencement de lannée 1767. (2) La mère de Mlle. Ramolino devenu veuve, avait convoléavec M. Fesch, capitaine dans un régiment dinfanterie Suisse auservice de France ; de ce second mariage est issu le 3 janvier1703 Joseph Fesch, devenu cardinal, qui était frère utérin deMadame Mère et oncle de ISTapoléon 1er. (3) Paoli quitta lîle de Corse sur iiu vaisseau anglais le 13juin 1709. /
Text Appearing After Image:
DE BONAPARTE. 25 du comte de Vaux, lieutenant-oénéral commandant *^p* O II. les troupes françaises en Corse, un sauf-conduit pour —rentrer dans sa maison à Ajaccio. Madame Charles Bonaparte malgré sa grossesse, avaittoujours suivi les opérations de la guerre, partageantles périls de son mari, et prenant à tout ce qui sepassait une part fort active ; elle na jamais éprouvéaucune de ces pusillanimités, de ces appréhensions,de ces lâchetés, si communes à bien des femmes : jeportais, disait-elle, dans mon sein mon enfant, avec lamême joie, le même bonheur tranquille, la mômesérénité, que jéprouvai plus tard à le tenir dans mesbras à lallaiter de mon lait. Je navais dautre pré-occupation que les dangers de son père et ceux de laCorse. Pour avoir des nouvelles de larmée, jequittais les retraites les plus sûres de nos rochersescarpés, oîi lon avait relégué les femmes, mavançantjusque sur les champs de bataille: jentendais lesballes sifEer à mes oreilles ;

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.