Koruna polského království

; vlajka	; znak
	Hymna: Bogurodzica, Gaude Mater Polonia
	Motto: Nic o nas bez nas („Nic o nás bez nás“)
geografie	; Mapa Polsko-litevské unie roku 1635, Koruna polského království (červená) spolu s dalšími zeměmi, Litevské velkoknížectví (bílá)
	; Mapa Polsko-litevské unie roku 1635, Koruna polského království (červená) spolu s dalšími zeměmi, Litevské velkoknížectví (bílá)
hlavní město:	Krakov (do 1596); Varšava (od 1596)
	obyvatelstvo
národnostní složení:	Poláci, Ukrajinci, Rusíni, Němci, Židé, Nizozemci, Rumuni, Slováci, Maďaři aj.
jazyky:	polština, latina, ruština, němčina, jidiš
náboženství:	římskokatolické (státní), ortodoxní, řeckokatolické, judaistické, arménské
	státní útvar
státní zřízení:	volená konstituční monarchie
mateřská; země:	Polsko-litevská unie (1569–1795)
vznik:	1385 – personální unie s Litvou
zánik:	1569 – Uzavření unie s Litvou (Lublinská unie); 1795 – dělení Polska
závislá; území:	Mazovské knížectví (do 1526),; Pruské vévodství; Kuronsko-Zemgalsko (společně s Litvou)
	státní útvary a území
	Polské království (1025–1385)
	Mazovské knížectví
	Stát Řádu německých rytířů
	Královské Prusko
	Haličsko-vladiměřské království
	Pruské království
	Ruské impérium

Koruna polského království (polsky Korona Królestwa Polskiego, latinsky Corona Regni Poloniae) je název Polského království, jemu podřízených a dokonce i jím nárokovaných zemí, používaný oficiálně po spojení s Litevským velkoknížectvím v personální unii (1386) a zejména po vytvoření plné unie státní (1569). V rámci této Polsko-litevské unie, tzv. I. Rzeczpospolité, byl termín „Koruna“ (a z něj odvozené adjektivum koronny) běžným rozlišovacím označením pro západní (polsko-ukrajinskou) část unie – oproti části východní (litevsko-běloruské), zvané „Velkoknížectví“ či prostě „Litva“.

Přeměna království v korunu ale nebyla pouhým jazykovým územ, nýbrž označovala novou kvalitu vlády a státoprávních vztahů oproti starším dobám – podobně jako v jiných zemích evropského latinského okruhu.

Historie

Vznik

V této věci Polsko čerpalo inspiraci z politického systému fungujícího tehdy již v Čechách a Uhrách, které se pomalu měnily ve stavovské monarchie. V těchto zemích byl s nástupem cizích dynastií uveden do praxe po vzoru Francie pojem „koruny království“, metonymicky odvozený z posvátných panovnických insignií (svatováclavské, resp. svatoštěpánské koruny v česko-uherském případě). Jak tyto insignie, tak i státy vůbec, přestaly být chápány jako osobní majetek panovníků, se nímž mohou nakládat výhradně podle své vůle; místo toho se objevil nadosobní pojem koruny, jakožto entity všem stavům i panovníkovi nadřazené, jež je věčná a nezcizitelná, jíž je vladař pouze dočasným správcem (s povinností ji neustále územně rozšiřovat anebo alespoň neumenšovat) a šlechta reprezentantem.

Košické privilegium (17. 9. 1374)

Krevská unie (14. 8. 1385)

V Polsku se výraz corona regni poprvé zřídka (celkem pouze třikrát) objevil v královských listinách za vlády Kazimíra Velikého (1333–1370); tehdy však ještě nebyl spojen s politickou ideologií, ale tvořil jen jinou variantu jména Polského království, především v jeho vztahu navenek, k ostatním státům. Až po vymření královské linie Piastovců (1370) a nástupu uherských Anjouovců (Ludvíka I. Uherského) se v tehdejší personální unii začala korunní idea prosazovat, především díky okruhu malopolské magnátské skupiny tzv. krakovských pánů, hlásících se o svůj podíl na správě státu a zároveň se snažících ochránit Polsko před sjednocujícím tlakem ze strany mocnějších Uher. Ludvík musel polské šlechtě výměnou za uznání nástupnického práva svých dcer vydat Košické privilegium (1374), v němž také slíbil coronam regni Polonie salvam et integram ac illibatam conservare, et nullas terras vel partes earum ab ipsa alienare vel minuere („korunu království Polského bez újmy a neporušenou a nedotčenou zachovávat, a žádné země aneb jejich části od ní nezcizit či neumenšit“). Ideologie všemu nadřazené koruny se tu objevila už plně rozvinutá.

Právě „krakovští páni“ také iniciovali pozdější povolání litevských Gediminasovců/Jagellonců na polský trůn (1385) a když se tamní velkokníže Jagello zavázal v Krevské unii (de facto volební kapitulace) že mj. terras suas Lithuaniae et Russiae Coronae Regni Poloniae perpetuo applicare („své litevské a ruské země navždy ke Koruně království polského připojí“), byl koncept koruny v Polsku definitivně stvrzen a přetrval až do konce samostatnosti polsko-litevského státu. Jednotlivé koronne instituce a zvyklosti však nebyly ustaveny jednorázovým aktem (na rozdíl od např. České koruny), ale vyvíjely se postupně.

Státní symbolika

vlajky:
polská korouhev v době 14.–15. století
prapor z doby Zikmunda III. Vasy (vznikla mezi 1601–1621)
prapor Jana III. Sobieski
období Wettinů a personální unie se Saskem (1697–1733, 1636–1664)

znak:
znak Polského království s korunou
z doby Zikmunda III. Vasy
období Wettinů a personální unie se Saskem (1697–1733, 1636–1664)

Literatura

GRODZISKI, Stanisław. Z dziejów staropolskiej kultury prawnej. Kraków: Universitas, 2004. ISBN 83-242-0339-7. S. 102–105. (polsky)
SZCZUR, Stanisław. Historia Polski średniowiecze. Svazek 1. Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2002. ISBN 83-08-03272-9. (polsky)

Poznámky

↑ Nicméně proces přesídlení dvora do Varšavy trval až do roku 1609
↑ Ačkoliv navodilo jiné státoprávní poměry, neznamenalo formální ukončení existence Koruny.

Související články

[1] Nicméně proces přesídlení dvora do Varšavy trval až do roku 1609

[2] Ačkoliv navodilo jiné státoprávní poměry, neznamenalo formální ukončení existence Koruny.

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály