Koruna polského království

Koruna království polského Corona Regni Poloniae (la) Korona Królestwa Polskiego (pl) ←  ←  ←  ←  1385–1795  →  →  → vlajka znak
Hymna Bogurodzica, Gaude Mater Polonia
Motto Nic o nas bez nas („Nic o nás bez nás“)
Geografie Mapa Polsko-litevské unie roku 1635, Koruna polského království (červená) spolu s dalšími zeměmi, Litevské velkoknížectví (bílá)
Hlavní město	Krakov (do 1596)[1] Varšava (od 1596)
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Poláci, Ukrajinci, Rusíni, Němci, Židé, Nizozemci, Rumuni, Slováci, Maďaři aj.
Jazyky	polština, latina, ruština, němčina, jidiš
Náboženství	římskokatolické (státní), ortodoxní, řeckokatolické, judaistické, arménské
Státní útvar
Státní zřízení	volená konstituční monarchie
Mateřská země	Polsko-litevská unie Polsko-litevská unie (1569–1795)
Závislé země nebo území	Mazovské knížectví (do 1526), Pruské vévodství Pruské vévodství Kuronsko-Zemgalsko Kuronsko-Zemgalsko (společně s Litvou)
Vznik	1385 – personální unie s Litvou
Zánik	1569 – Uzavření unie s Litvou (Lublinská unie)[2] 1795 – dělení Polska
Státní útvary a území
Předcházející Polské království (1025–1385) Mazovské knížectví Stát Řádu německých rytířů Královské Prusko Následující Haličsko-vladiměřské království Pruské království Ruské impérium

Koruna polského království (polsky Korona Królestwa Polskiego, latinsky Corona Regni Poloniae) je název Polského království, jemu podřízených a dokonce i jím nárokovaných zemí, používaný oficiálně po spojení s Litevským velkoknížectvím v personální unii (1386) a zejména po vytvoření plné unie státní (1569). V rámci této Polsko-litevské unie, tzv. I. Rzeczpospolité, byl termín „Koruna“ (a z něj odvozené adjektivum koronny) běžným rozlišovacím označením pro západní (polsko-ukrajinskou) část unie – oproti části východní (litevsko-běloruské), zvané „Velkoknížectví“ či prostě „Litva“.

Přeměna království v korunu ale nebyla pouhým jazykovým územ, nýbrž označovala novou kvalitu vlády a státoprávních vztahů oproti starším dobám – podobně jako v jiných zemích evropského latinského okruhu.

V této věci Polsko čerpalo inspiraci z politického systému fungujícího tehdy již v Čechách a Uhrách, které se pomalu měnily ve stavovské monarchie. V těchto zemích byl s nástupem cizích dynastií uveden do praxe po vzoru Francie pojem „koruny království“, metonymicky odvozený z posvátných panovnických insignií (svatováclavské, resp. svatoštěpánské koruny v česko-uherském případě). Jak tyto insignie, tak i státy vůbec, přestaly být chápány jako osobní majetek panovníků, se nímž mohou nakládat výhradně podle své vůle; místo toho se objevil nadosobní pojem koruny, jakožto entity všem stavům i panovníkovi nadřazené, jež je věčná a nezcizitelná, jíž je vladař pouze dočasným správcem (s povinností ji neustále územně rozšiřovat anebo alespoň neumenšovat) a šlechta reprezentantem.

V Polsku se výraz corona regni poprvé zřídka (celkem pouze třikrát) objevil v královských listinách za vlády Kazimíra Velikého (1333–1370); tehdy však ještě nebyl spojen s politickou ideologií, ale tvořil jen jinou variantu jména Polského království, především v jeho vztahu navenek, k ostatním státům. Až po vymření královské linie Piastovců (1370) a nástupu uherských Anjouovců (Ludvíka I. Uherského) se v tehdejší personální unii začala korunní idea prosazovat, především díky okruhu malopolské magnátské skupiny tzv. krakovských pánů, hlásících se o svůj podíl na správě státu a zároveň se snažících ochránit Polsko před sjednocujícím tlakem ze strany mocnějších Uher. Ludvík musel polské šlechtě výměnou za uznání nástupnického práva svých dcer vydat Košické privilegium (1374), v němž také slíbil coronam regni Polonie salvam et integram ac illibatam conservare, et nullas terras vel partes earum ab ipsa alienare vel minuere („korunu království Polského bez újmy a neporušenou a nedotčenou zachovávat, a žádné země aneb jejich části od ní nezcizit či neumenšit“). Ideologie všemu nadřazené koruny se tu objevila už plně rozvinutá.

Právě „krakovští páni“ také iniciovali pozdější povolání litevských Gediminasovců/Jagellonců na polský trůn (1385) a když se tamní velkokníže Jagello zavázal v Krevské unii (de facto volební kapitulace) že mj. terras suas Lithuaniae et Russiae Coronae Regni Poloniae perpetuo applicare („své litevské a ruské země navždy ke Koruně království polského připojí“), byl koncept koruny v Polsku definitivně stvrzen a přetrval až do konce samostatnosti polsko-litevského státu. Jednotlivé koronne instituce a zvyklosti však nebyly ustaveny jednorázovým aktem (na rozdíl od např. České koruny), ale vyvíjely se postupně.

• vlajky:
• 
  polská korouhev v době 14.–15. století
• 
  prapor z doby Zikmunda III. Vasy (vznikla mezi 1601–1621)
• 
  prapor Jana III. Sobieski
• 
  období Wettinů a personální unie se Saskem (1697–1733, 1636–1664)

• znak:
• 
  znak Polského království s korunou
• 
  z doby Zikmunda III. Vasy
• 
  období Wettinů a personální unie se Saskem (1697–1733, 1636–1664)

• GRODZISKI, Stanisław. Z dziejów staropolskiej kultury prawnej. Kraków: Universitas, 2004. ISBN 83-242-0339-7. S. 102–105. (polsky) 
• SZCZUR, Stanisław. Historia Polski średniowiecze. Svazek 1. Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2002. ISBN 83-08-03272-9. (polsky) 

• Polsko-litevská unie
• Země Koruny české
• Země Koruny svatoštěpánské