Korunní princ Saúdské Arábie
| korunní princ Saúdské Arábie ولي عهد المملكة العربية السعودية | |
|---|---|
 | |
_(cropped).jpg) | |
| Úřadující Muhammad bin Salmán od 21. června 2017 | |
| Oslovení | Jeho královská Výsost |
| Jmenuje | král se souhlasem Rady věrnosti |
| Funkční období | podle králova přání nebo do nástupu na trůn |
| První ve funkci | Saúd bin Abd al-Azíz |
| Vytvoření | 11. května 1933 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Korunní princ Saúdské Arábie (arabsky ولي عهد المملكة العربية السعودية) je druhou nejdůležitější funkcí v Saúdské Arábii, hned po králi, a je jeho jmenovaným nástupcem. V současné době se korunní princ ujímá moci se souhlasem Rady věrnosti poté, co jej král jmenuje. Tento systém byl v zemi zaveden za vlády krále Abdalláha bin Abd al-Azíze. V případě nepřítomnosti krále je vydán příkaz, aby korunní princ řídil záležitosti státu až do králova návratu.
Historie funkce korunního prince
Posledním korunním princem druhého saúdského státu (emirát Nadžd) byl Abd al-Azíz ibn Saúd, který o titul přišel, když jeho otec Abd ar-Rahmán bin Fajsal ztratil svůj stát poté, co Rašídové v roce 1890 dobyli Rijád.[1] Saúdové odešli do exilu a téměř na deset let se uchýlili do několika arabských států v Perském zálivu.[2][3] Po porážce v bitvě u Sarífu v roce 1900 se Abd ar-Rahmán bin Fajsal vzdal všech ambicí získat zpět své dědictví.[4] Přesto Abd al-Azíz ibn Saúd a jeho příbuzní zůstali odhodláni získat Nadžd zpět. Na počátku roku 1900 podnikli Saúdové několik nájezdů, aby se pokusili získat Nadžd zpět od Rašídů.[5] Jejich úsilí bylo velmi úspěšné a díky tomu se jim podařilo vytvořit třetí saúdský stát.[6][7] Když Abd al-Azíz ibn Saúd získal dostatek území, aby byl uznán za emíra, určil svého nejstaršího syna Turkího za svého dědice. Když Turkí zemřel během chřipkové pandemie v roce 1919, Abd al-Azíz ibn Saúd určil za dědice svého druhého syna Saúda. Saúdové dále rozšířili své hranice a založili několik iterací třetího saúdského státu. Poté, co Abd al-Azíz ibn Saúd v roce 1932 spravoval Hidžáz a Nadžd jako dva samostatné státy, sjednotil je a vytvořil Saúdskou Arábii.[8] Abd al-Azíz ibn Saúd se prohlásil králem a korunním princem jmenoval Saúda, jednoho ze svých synů.
Když král Abd al-Azíz ibn Saúd před svou smrtí diskutoval o nástupníkovi, bylo vidět, že dává přednost princi Fajsalovi jako možnému nástupci před korunním princem Saúdem kvůli Fajsalovým rozsáhlým znalostem z letité praxe. Král již před mnoha lety uznal Fajsala za nejschopnějšího ze svých synů a pověřil ho mnoha úkoly ve válce a diplomacii. „Přál bych si jen, abych měl tři Fajsaly,“ řekl jednou král, když diskutoval o tom, kdo bude jeho nástupcem.[9] Král se však nakonec rozhodl ponechat Saúda korunním princem. Jeho poslední slova k jeho dvěma synům, budoucímu králi Saúdovi a dalšímu v pořadí, princi Fajsalovi, kteří už spolu bojovali, byla: „Jste bratři, spojte se!“.[10] Krátce před svou smrtí král prohlásil: „Věru, mé děti a můj majetek jsou mými nepřáteli“.[11]
Bezprostředně po smrti Abd al-Azíze ibn Saúda vypukl ostrý boj o moc mezi jeho nejstaršími syny Saúdem a Fajsalem. Fajsal byl v roce 1954 prohlášen předsedou vlády Saúdské Arábie, ale měl omezené pravomoci. Brzy poté začala mít Saúdská Arábie finanční problémy a dluhy v důsledku Saúdovy politiky.[12] Saúd byl často spojován mimo jiné s drancováním příjmů z ropy, luxusními paláci a spiknutím uvnitř i vně Saúdské Arábie, zatímco Fajsal byl spojován se střízlivostí, zbožností, puritánstvím, šetrností a modernizací.[13] Protože se závažnost problémů v Saúdské Arábii výrazně zhoršila, donutili Saúdové v roce 1958 krále Saúda, aby většinu svých výkonných pravomocí přenesl na Fajsala. Fajsal však stále nemohl své pravomoci využívat, protože Saúd je nadále blokoval, což Fajsala přimělo k rezignaci. Saúd nadále přiváděl Saúdskou Arábii na pokraj kolapsu. Dne 4. března 1964 Fajsal a jeho bratři provedli proti Saúdovi nekrvavý státní převrat. Fajsal se stal regentem a Saúd zůstal králem v čistě ceremoniální roli. V listopadu ulema, vláda a někteří členové vládnoucí rodiny donutili Saúda k úplné abdikaci a Fajsal se stal králem sám.[14][15][16] Dne 6. ledna 1965 se Saúd vydal do paláce se svým strýcem, aby vyhlásil věrnost králi Fajsalovi.[17]
Další v pořadí, princ Muhammad, byl krátce korunním princem, ale v roce 1965 se tohoto titulu zřekl ve prospěch prince Chálida.
Krátce poté, co byl král Fajsal zavražděn svým synovcem, se králem Saúdské Arábie stal Chálid a korunním princem Fahd. Během Chálidovy a Fahdovy vlády oba přijali konzervativní islámskou politiku po obsazení Velké mešity v roce 1979.[18] Když krále Fahda v roce 1995 postihla mrtvice, stal se korunní princ Abdalláh po zbytek Fahdovy vlády formálním regentem. Když se Abdalláh stal králem, začal Saúdskou Arábii modernizovat. Umožnil ženám volit a pracovat ve státních funkcích.[19] Vytvořil také Radu věrnosti, orgán složený ze synů a vnuků zakladatele Saúdské Arábie, krále Abd al-Azíze ibn Saúda, který v tajném hlasování vybírá budoucí krále a korunní prince.
V roce 2000 a na počátku roku 2010, kdy se země stala gerontokracií, zemřeli v rychlém sledu tři korunní princové na stáří.[20] Mezitím se na trůn dostávali další princové. V lednu 2015 se korunním princem stal poslední syn krále Abd al-Azíze ibn Saúda, Mukrín. O tři měsíce později byl sesazen ve prospěch svého synovce Mohameda bin Nájifa. Mohamed bin Nájif, první vnuk krále Abd al-Azíze ibn Saúda, který se stal držitelem tohoto titulu, byl v červnu 2017 sám sesazen Muhammadem bin Salmánem, dalším vnukem krále.[21][22][23]
Korunní princové Saúdské Arábie (1933–současnost)
| Pořadí | Portrét | Jméno (narození–úmrtí) | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. |  | Saúd bin Abd al-Azíz (1902–1969) | 11. května 1933 | 9. listopadu 1953 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 2. |  | Fajsal bin Abd al-Azíz (1906–1975) | 9. listopadu 1953 | 2. listopadu 1964 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 3. |  | Muhammad bin Abd al-Azíz | 2. listopadu 1964 | 29. března 1965 (rezignoval) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 4. |  | Chálid bin Abd al-Azíz | 29. března 1965 | 25. března 1975 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 5. |  | Fahd bin Abd al-Azíz | 25. března 1975 | 13. června 1982 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 6. | Abdalláh bin Abd al-Azíz (1924–2015) | 13. června 1982 | 1. srpna 2005 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda | |
| 7. |  | Sultán ibn Abd al-Azíz (1931–2011) | 1. srpna 2005 | 22. října 2011 (zemřel ve funkci) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 8. |  | Nájif bin Abd al-Azíz (1934–2012) | 22. října 2011 | 16. června 2012 (zemřel ve funkci) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 9. |  | Salmán bin Abd al-Azíz (* 1935) | 16. června 2012 | 23. ledna 2015 (stal se králem) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda |
| 10. | Mukrín bin Abd al-Azíz (* 1945) | 23. ledna 2015 | 29. dubna 2015 (rezignoval) | syn Abd al-Azíze ibn Saúda | |
| 11. | .jpg) | Mohamed bin Nájif (* 1959) | 29. dubna 2015 | 21. června 2017 (sesazen) | syn Nájifa bin Abd al-Azíze |
| 12. | | Muhammad bin Salmán (* 1985) | 21. června 2017 | úřadující | syn Salmána bin Abd al-Azíze |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crown Prince of Saudi Arabia na anglické Wikipedii.
- ↑ STEGNER, Wallace. Discovery! The Search for Arabian Oil. [s.l.]: Selwa Press, 2007. Dostupné online.
- ↑ Mohammad Zaid Al Kahtani. The Foreign Policy of King Abdulaziz [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ CARMICHAEL, Joel. Prince of Arabs. Foreign Affairs [online]. 1942-07-01 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Harry St. John Bridger Philby. Saʻudi Arabia. Londýn: Ernest Benn, 1955. OCLC 781827671 S. 236.
- ↑ OCHSENWALD, William L. The Middle East: A History. [s.l.]: McGraw Hill, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-07-244233-5. S. 697.
- ↑ KOSTINER, Joseph. The Making of Saudi Arabia, 1916–1936: From Chieftaincy to Monarchical State. [s.l.]: Oxford University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 0-19-507440-8. S. 104.
- ↑ LEATHERDALE, Clive. Britain and Saudi Arabia, 1925–1939: The Imperial Oasis. New York: Frank Cass and Company, 1983. Dostupné online. ISBN 9780714632209.
- ↑ SULTAN, Odah. Saudi–American Relations 1968–78: A study in ambiguity. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ MONTGOMERY, Paul L. Faisal, Rich and Powerful, Led Saudis Into 20th Century and to Arab Forefront. The New York Times [online]. 1975-03-26 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ YAMANI, Mai. From fragility to stability: a survival strategy for the Saudi monarchy. Contemporary Arab Affairs [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-16. DOI 10.1080/17550910802576114.
- ↑ HERTOG, Steffen. Shaping the Saudi state: Human agency's shifting role in the rentier state formation. S. 539–563. International Journal of Middle East Studies [online]. [cit. 2022-11-04]. S. 539–563. Dostupné online. DOI 10.1017/S0020743807071073.
- ↑ RASHEED, M. AI. A History of Saudi Arabia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. S. 108–109.
- ↑ BELING, Willard. King Faisal and the Modernisation of Saudi Arabia. [s.l.]: Westview Press, 1979. ISBN 978-0-367-02170-2. S. 4–5.
- ↑ VASSILIEV, Alexei. The History of Saudi Arabia. Londýn: Al Saqi Books, 1998. S. 366–367.
- ↑ King Faisal [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné v archivu.
- ↑ Faisal of Saudi Arabia [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ MANN, Joseph. King without a Kingdom: Deposed King Saud and his intrigues. Studia Orientalia Electronica [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ OCHSENWALD, William. Saudi Arabia and The Islamic Revival. International Journal of Middle East Studies [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Saudi Arabia profile - Timeline [online]. BBC, 2019-10-04 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ REED, Stanley. Aging of Saudi Royalty Brings Question of Succession to Fore. The New York Times [online]. 2012-06-12 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Saudi Arabia's king replaces nephew with son as heir to throne [online]. CNN, 2017-06-21 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Saudi king names son as new crown prince, upending the royal succession line. The Washington Post [online]. 2017-06-21 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Saudi royal decrees announcing Prince Mohammed Bin Salman as the new crown prince [online]. 2017-06-21 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
A photo of Saud bin Abdulaziz Al Saud. He was King of Saudi Arabia from 1953 until he was deposed in 1964.
Portrait of King Faisal bin Abdulaziz
Salman bin Abdull aziz December 9, 2013
Interior Minister of Saudi Arabia, Prince Mohammed bin Naif bin Abdulaziz at the U.S. Department of State in Washington, D.C., January 16, 2013. [State Department photo/ Public Domain]
U.S. Secretary of State Michael R. Pompeo meets with Crown Prince Mohammed bin Salman Al Saud, at the Royal Court at al-Salam Palace in Jeddah, Saudi Arabia, on June 24, 2019.
(c) سلطان السلطان, CC BY-SA 3.0
Crown Prince of Saudi Arabia, w:Nayef bin Abdul-Aziz Al Saud.
Autor: Alkendy, Licence: CC BY-SA 4.0
The royal standard for the crown prince consists of a green flag, with an Arabic inscription and a sword appearing in white, and a national emblem embroidered with silver in the lower right canton at the flagpole.
Official portrait of King Fahd bin Abdulaziz
Official portrait of King Khalid of Saudi Arabia, 1977.
Dick Cheney meets with Prince Sultan, Minister of Defence and Aviation in Saudi Arabia.