Kosmopolitní kultura

Kosmopolitní kultura je univerzální kultura. Je šířena kosmopolity, neboli světoobčany, kteří se necítí vázáni na místo, jazyk nebo národ, jsou doma všude na světě.^[1]

Kosmopolitní kultura úzce souvisí s globalizací. Globalizace světového trhu zapříčiňuje snižující se význam státních hranic a národních států. Proto probíhá nejenom globalizace ekonomická, ale také politická, technologická a kulturní. Globalizace ovlivňuje osobní a intimní aspekty každého jednotlivce.

Kosmopolitizace znamená vnitřní globalizaci, globalizaci, která pramení z národních společností. To značně mění každodenní vědomí a identity. Světové problémy se stávají součástí každodenních místních prožitků.^[2]

Kosmopolitismus je ideologie, podle které všechny lidské bytosti patří do jediné komunity. Kosmopolitní komunita může být postavená na inkluzivitě, sdílené ekonomice nebo politické struktuře, která zahrnuje více národních států. V kosmopolitní komunitě tvoří jednotlivci z různých míst (národních států) vztahy založené na vzájemném respektu.

Jako příklad uvádí Kwame Anthony Appiah možnost kosmopolitní komunity, ve které jednotlivci z různých míst (fyzických, ekonomických atd.) utváří vztahy vzájemného respektu bez ohledu na odlišná přesvědčení (náboženská, politická atd.)^[3]

Kosmopolitku popisuje Zygmunt Bauman ve své knize Globalizace, důsledky pro člověka takto:

„(...) Ustavičně cestuje sem a tam z místa na místo. Dělá to sama, nikoli jako členka nějaké komunity, i když spousta lidí žije jako ona... Kultura, na níž participuje, není kulturou určitého místa; je to kultura času. Je to kultura absolutní přítomnosti. (…) Bydlí vždy v témže hotelu Hilton, obědvá týž sendvič s tuňákem, anebo když chce, dá si čínské jídlo v Paříži a francouzské v Hongkongu. Používá týž typ faxu, telefonů a počítačů, dívá se na stejné filmy a diskutuje o stejném druhu problémů se stejným druhem lidí.“^[4]

A. Giddens:

„Spoustě lidí žijících jinde než v Evropě nebo Severní Americe se zdá (globalizace) být stejně nepříjemná jako westernizace, či spíš amerikanizace, neboť USA jsou dnes jedinou supervelmocí s dominantní hospodářskou, kulturní i vojenskou pozicí v globálním řádu. Řada z nejviditelnějších kulturních projevů globalizace je americké provenience – Coca-Cola, McDonald's, CNN. Ve Spojených státech má své základny také většina obřích nadnárodních společností.“

Kosmopolitismus

Kosmopolitismus (z řeckého slova kosmos – svět a polis – obec), česky také světoobčanství, je pohled na svět, který popírá veškeré rozdělení kulturní, politické a regionální. Zastánci kosmopolitismu považují za svou vlast celou planetu. Jejich cílem je politické a společenské sjednocení světa, bez rozporů a konfliktů, a vytvoření jednoho lidstva. Kosmopolitismus je tak protiklad idejí vlastenectví a nacionalismu. „Jsem občan světa,“ měl odpovědět filozof Diogenes na otázku, kde je jeho domovská země. Z tohoto vyjádření, kde je použito řecké slovo kosmopolites, pochází i označení kosmopolita. Kosmopolitismus prosazovala filozofická škola stoiků. Seneca mladší napsal, že celý svět je jeho domovem (latinsky patria mea totus mundus hic est).

V době komunistického režimu v Československu byl pojem kosmopolitismus považován za názorovou úchylku. Za kosmopolitismus se považovala duchovní a kulturní orientace na zahraničí, míněno kapitalistické zahraničí. V roce 1952 se konala v Brně konference kritizující kosmopolitismus, kde se mimo jiné předmětem kritiky stali třeba i básníci Josef Václav Sládek (1845–1912) a Jaroslav Vrchlický (1853–1912). Z kosmopolitismu byl v době vykonstruovaných politických procesů v 50. letech obviněn (a později byl i popraven) například i bývalý generální tajemník komunistické strany Rudolf Slánský (1901–1952).^[5]

Globalizace

Technologickou globalizaci ovlivňuje především vývoj v komunikačních systémech. Započala s příchodem telegrafu a plně se rozvinula s vypuštěním komerčních satelitů do vesmíru, které umožňují okamžitou komunikaci mezi opačnými konci světa.

Globalizace vytváří uvnitř států i napříč jimi nové ekonomické a kulturní zóny. Tak jak vliv národních států slábne, dochází k oživování lokální kulturní identity, ale také raší lokální nacionalismus jako reakce na globalizaci. Nezápadní země dnes ovlivňují život na západě (např. latinizace Los Angeles, rozvoj globálně orientovaného sektoru vyspělých technologií v Indii).

Stále se hovoří o národě, rodině, práci, tradici, přírodě, jako by byly stejné jako v minulosti, jenže se uvnitř mění. Jsou to instituce, které už nestačí na úkoly, jež mají plnit. Globalizace dnes mění způsob, jakým dnes obyvatelé Země žijí a vytváří kosmopolitní společnost.

Negativní aspekty

Nejvážnějším z problémů, před nimiž světová společnost stojí, je rozrůstající se nerovnost. Podíl nejchudší pětiny světové populace přesto od roku 1989 do roku 1998 klesl z 2,3 na 1,4 procenta, ale díl, který připadá nejbohatší pětině, naopak vzrostl. V mnoha méně rozvinutých zemích jsou bezpečnostní předpisy na ochranu prostředí buď na nízké úrovni nebo neexistují. Některé nadnárodní společnosti tam volně prodávají zboží, jehož prodej je v průmyslových zemích regulován nebo zakázán – léky nízké kvality, zhoubné pesticidy nebo cigarety s vysokým obsahem dehtu a nikotinu.

Odkazy

Reference

Literatura

• Anthony Giddens, Unikající svět: Jak globalizace mění náš život. Praha: SLON 2000 - 135 s. ISBN 80-85850-91-5