Kostel Jednoty bratrské (Ivančice)
Historie kostela
| Kostel Jednoty bratrské v Ivančicích | |
|---|---|
 Věž kostela Jednoty bratrské (vlevo) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Ivančice |
| Souřadnice | 49°5′59,64″ s. š., 16°22′36,48″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | Jednota bratrská |
| Současný majitel | Ivančice |
| Další informace | |
| Ulice | Ve Sboru |
| Kód památky | 37822/7-728 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozůstatky modlitebny Jednoty bratrské v Ivančicích (okres Brno-venkov), jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1] V ulici Ve Sboru 10, kde se nachází, bývalo původní jádro ivančického bratrského sboru. V roce 1539 koupili členové Jednoty bratrské pozemek od Hrnčíře Jíry, čímž položili základy později rozsáhlého areálu bratrského sboru. Byla zde postavena jednolodní modlitebna s polygonálně ukončeným kněžištěm a jednou, asymetricky situovanou věží. Zánik modlitebny je spjat s politickými událostmi následujícími po prohrané bitvě na Bílé hoře. Do té doby protestantské Ivančice byly podrobeny násilné rekatolizaci. Jednota bratrská musela po roce 1623 opustit město, s jejich odchodem začal postupný rozpad areálu sboru. Definitivní zánik kostela nastal po rozsáhlém požáru v roce 1757, kdy byla zřejmě poškozena i loď kostela. Zánikový horizont je doložen vrstvami, obsahujícími různorodé nálezy datované od doby vrcholné gotiky do pozdní renesance.
Archeologické výzkumy
Archeologické výzkumy na místě předpokládané modlitebny (jednota nepoužívala termín kostel, ale modlitebna, případně chrám) probíhaly v letech 1953, 1980, a 1981 až 1985. Díky nim se postupně podařilo rekonstruovat půdorys modlitebny a prozkoumat přilehlou studnu.
První výzkum provedla v roce 1953 PhDr. Vlasta Fialová (známá především výzkumem Kralické tvrze, místa, kam se v době ohrožení přesunula z Ivančic bratrská tiskárna). PhDr. Fialová položila sondu přiléhající k dochované věži a další napříč lodí modlitebny. Výsledky sondáže potvrdily její přítomnost na této parcele.[2] V roce 1967 provedla sondáž v místě zdi, původně považované na závěr modlitebny, Olga Uhrová. V roce 1980 provedlo, pod vedením PhDr. Lubomíra Šebely a PhDr. Jiřího Vaňka, záchranný výzkum Okresní muzeum Brno-venkov . Podařilo se odkrýt již zmíněné kněžiště a přilehlou studnu, která vydala řadu archeologického materiálu, mj. knižní kování a další předměty, dokládající činnost Ivančické bratrské tiskárny.[3]
Výzkumy pokračovaly ještě v letech 1981 a 1983, závěrečné fáze výzkumu proběhly v roce 1985 (pod vedením PhDr. Ludvíka Belcrediho), jemuž se podařilo odkrýt základy lodě modlitebny, kromě severní stěny, která se nedochovala. Pod úrovní podlahy modlitebny a v jejím těsném sousedství, narazil na starší kulturní vrstvy, včetně pozůstatků středověké hrnčířské dílny.
Z původní stavby se dodnes zachovala snížená a opravená věž, část východní zdi a renovovaná jižní zeď. Po ukončení výzkumu byla dozděna koruna dochovaného zdiva a vyzděna maketa severní stěny, která se nedochovala, nicméně její polohu bylo možné odvodit z otisku ve stěně východní.
Podobnou dispozici jako ivančický kostel vykazuje i kostel Jednoty Bratrské v Přerově, který byl archeologickým výzkumem objeven v roce 2012.[4]
Dnešní podoba sboru
Do současné doby se dochovalo několik budov náležející bratrskému sboru, mj. například tzv. nádvorní stavení a věž kostela v jihozápadním rohu původního chrámu, která byla v letech 1955–1957 památkově upravena. Dům, přiléhající k věži, kdysi patrně bratrský dům, byl několikrát přestavován. Část původního kamenného portálu je k vidění v lapidáriu Muzea v Ivančicích. V dnešní době jsou základy kostela ošetřeny a zpřístupněny veřejnosti.[5][6][7] Renesančních budov, přímo spojených s činností Ivančického sboru se ve skutečnosti dochovalo více, dnes však u většiny z nich nedokážeme spolehlivě určit, k jakému účelu sloužily. Informace, které se objevují v literatuře jsou často spíše opakováním ústní tradicí udržovaných zpráv.
Galerie
Stěna se dvěma nikami (východní), je původní stěnou modlitebny, která navazovala na presbytář (jeho zdivo je patrné v průhledu mezi zdí).
Věž modlitebny, stála původně samostatně. Vstup do ní byl z úrovně přízemí a prvního poschodí. Ještě koncem 60-tých let byl na věži patrný nápis (na fotografii je dosud viditelné místo, kde byl situován.Zeď navazující na věž je pozůstatek původní stěny modlitebny.
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-03-29]. Identifikátor záznamu 149759 : Sbor bratrský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ FIALOVÁ, Vlasta: Fotografická dokumentace, popis a nákres nálezové situace. Archiv Muzea Brněnska, Muzeum v Ivančicích, podsbírka Archeologie.
- ↑ ŠEBELA, Lubomír a VANĚK, Jiří. Předběžná zpráva o záchranném archeologickém výzkumu v areálu bývalého bratrského sboru v Ivančicích, Vlastivědný věstník Moravský, Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, XXXIV, 1982, ISSN 0323-2581. s. 201– 206. ŠEBELA, Lubomír a Jiří VANĚK. Hromadný nález ze studny v areálu bývalého bratrského sboru v Ivančicích (přelom 16. a 17. stol.). Ivančice: Okresní muzeum Brno – venkov, 1985.
- ↑ Památkový katalog, základy sboru a domu se školou jednoty bratrské, dostupné [online].[Cit. 19.1.2023]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/zaklady-sboru-a-domu-se-skolou-jednoty-bratrske-19428686
- ↑ DEHNEROVÁ, Hana, Petra KANIOVÁ, Marek KIECOŇ, et al. 100 zajímavých archeologických lokalit Moravy a Slezska. Praha: Národní památkový ústav, 2015. ISBN 978-80-7480-054-2.
- ↑ SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 598.
- ↑ Ivančické památky – Pozůstatky areálu českých bratrů [online]. Ivancice.cz [cit. 2013-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel jednoty bratrské na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Tomáš Hradský, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Sal357, Licence: CC BY-SA 4.0
Stěna se dběma nikami, za ní je vidět zdivo presbytáře kostela.
