Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov

Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov, obhospodařované společenstvím věřících v římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy, se nachází v Praze 5, na Barrandově. Objekt je určen nejen věřícím, ale všem obyvatelům sídliště Barrandov. Byl dokončen v závěru roku 2020^[1] a 18. října 2021 byl vyhlášen Stavbou roku 2021.^[2]

Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Hlubočepy
Lokalita	Barrandov
Souřadnice	50°2′7,82″ s. š., 14°22′23,7″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	Arcidiecéze Pražská
Vikariát	Druhý pražský vikariát
Farnost	u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy
Status	filiální kostel
Datum posvěcení	22.11.2020
Světitel	Dominik kardinál Duka OP arcibiskup pražský
Architektonický popis
Architekt	Jakub Žiška, Pavel Šmelhaus
Stavební sloh	funkcionalismus
Výstavba	2018-2020 (Metrostav)
Specifikace
Kapacita	kostel: 358 komunitní centrum: 198 (z toho společenský sál: 138) kavárna: 36
Délka	38 m (kostel), 60,5 m (celková délka stavby)
Šířka	11 m (vnitřní rozměr hlavní lodi)
Výška	27,5 m (výška věže od chodníku)
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	železobeton, sklo, žula
Další informace
Adresa	Grussova 1274/6, 152 00 Praha 5-Hlubočepy
Ulice	Grussova
Oficiální web	PodpalubiBarrandov.cz CentrumBarrandov.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První zmínka o záměru stavby kostela na Barrandově se nachází v kronice římskokatolické farnosti Praha-Hlubočepy, v zápisu z roku 1934.^[3] Tato potřeba vyvstala v souvislosti s budováním nové vilové čtvrti, nazvané Barrandov, jejímž iniciátorem a investorem byl stavebník Václav M. Havel. K vlastní realizaci stavby kostela nedošlo, vzhledem k dějinným událostem 2. poloviny 30. let 20. století, počátku Druhé světové války v roce 1939 a nástupu komunismu v roce 1948.

Další naléhavá potřeba kostela a duchovního centra znovu vyvstala v souvislosti s výstavbou panelového barrandovského sídliště (1981–1986). Kapacita postavených bytových domů činila 8489 bytů pro 29 700 lidí.

V roce 1994 se farnosti podařilo získat od Městské části Praha 5 do užívání objekt v Grussově ulici. Jednalo se o provizorní montovanou stavbu, která v průběhu výstavby sídliště sloužila jako zázemí pro stavbaře. Zde farnost zřídila tzv. Misijní středisko, kde probíhaly bohoslužby, výuka náboženství a angličtiny, scházela se zde různá společenství a konala se řada dalších aktivit. Byla zde zřízena knihovna, zázemí zde našly skautské oddíly, nízkoprahový klub mládeže, školička Anita, výtvarný kroužek, přírodovědný oddíl Sportík a další.^[3]

Vzhledem k rozdílnému vlastnictví pozemků (Hlavní město Praha) a stavby (Městská část Praha 5), bylo užívání objektu komplikované. Na základě žádosti MČ Prahy 5 (z 21. 3. 2002), Zastupitelstvo hl. m. Prahy svěřilo parcely, související s objektem Misijního střediska, Praze 5.^[4]

Následně, 20. října 2003, Rada MČ Praha 5 schválila návrh nájemní smlouvy s Římskokatolickou farností u kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze 5 na pronájem objektu na sídlišti Barrandov, tzv. Misijního střediska v Grussově ulici. A to na dobu určitou do 30. 6. 2008, za symbolické nájemné 1,- Kč za rok.^[5] Nájemní smlouva byla uzavřena dne 1.11.2003.^[6]

V průběhu nájmu byly prováděny nutné stavební úpravy (zateplení, nové rozvody vody a el. energie, el. vytápění), při kterých byla zjištěna ve stavbě přítomnost azbestu. Z tohoto důvodu byla nařízena ekologická likvidace celé budovy a hrozilo, že pozemek bude určen pro komerční využití. Po mnoha jednáních a petici obyvatel Barrandova^[7] se podařilo Arcibiskupství pražskému uzavřít dohodu s MČ Praha 5. Arcibiskupství se stalo majitelem pozemku, na konci roku 2008 bylo Misijní středisko zrušeno a provedeno ekologické odstranění dočasné stavby. Současně začalo plánování stavby kostela a komunitního centra, neboť dosavadní kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově s kapacitou kolem 80 lidí, již nedostačoval potřebám hlubočepské farnosti, čítající přibližně 30 tisíc osob.^[3][8]

Prvním krokem arcibiskupství bylo jmenování faráře, který by byl schopen vést celý projekt. Stal se jím v roce 2011 P. Josef Ptáček. V následujícím roce farnost pod jeho vedením vyzvala architekty k předložení návrhů realizace. Komise složená ze zástupců farnosti, arcibiskupství a dalších odborníků pak na jaře 2013 vybírala z jedenácti návrhů. Zvítězil projekt architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause z Atelieru Žiška s.r.o.^[3]

V letech 2013–2014 začaly přípravy projektu k povolovacímu řízení, v roce 2015 bylo vydáno územní rozhodnutí a v únoru roku 2017 stavba kostela obdržela stavební povolení. Generálním dodavatelem stavby byla v roce 2018 vybrána společnost Metrostav a.s. Na pozemku začala od 25. října 2018 příprava staveniště. Na Slavnost Všech svatých, 1. listopadu 2018, pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka požehnal základní kámen a tím byla stavba slavnostně zahájena (tento základní kámen je vsazen do pravé části vstupního portálu).^[3]

Celý objekt, tj. kostel, komunitní centrum a kavárna, byl dokončen v roce 2020. Kostel byl posvěcen v den Slavnosti Ježíše Krista Krále, 22. listopadu téhož roku.^{[1][p 1]}

Financování

Celkové náklady na stavbu, včetně varhan, činily 200 mil. Kč (včetně DPH). Pětinou nákladů (cca 40 mil. Kč) přispělo Arcibiskupství pražské, jinak byla výstavba hrazena soukromými dárci z řad obyvatel Barrandova a přátel farnosti. Hlavním donátorem se stal varhaník RNDr. Pavel Čížek, který věnoval finanční prostředky nejen na pořízení varhan, ale i na podstatnou část celé stavby. Za své zásluhy obdržel od papeže Františka titul Rytíř řádu sv. Řehoře Velikého.^[3][9]

Historie v datech

• 1934 – První zmínka o záměru stavby kostela na Barrandově v zápisu z roku 1934 v kronice římskokatolické farnosti Praha-Hlubočepy.^[3]
• 1994 – Získání do užívání provizorní montované budovy a vznik Misijního střediska.
• 1996–1997 – Rekonstrukce budovy Misijního střediska.
• 2003 – 1. listopadu: uzavření nájemní smlouvy s MČ Praha 5.^[6]
• 2008 – Uzavření smlouvy o získání vlastnictví pozemku Misijního střediska mezi MČ Praha 5 a Pražským arcibiskupstvím.^[7][3]
• 2009 – Ekologické odstranění provizorní budovy.
• 2011 – 1. července: jmenování P. Josefa Ptáčka Arcibiskupstvím pražským do funkce faráře Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy.^[3]
• 2012 – Oslovení vybraných architektů k předložení návrhů realizace stavby kostela a komunitního centra.^[3]
• 2013 – Vybrán projekt společnosti ATELIER Žiška, s.r.o.^[3]
• 2013–2014 – Příprava projektu pro povolovací řízení.
• 2015 – Vydání územního rozhodnutí.
• 2017 – Vydání stavebního povolení.
• 2018 – Generálním dodavatelem stavby vybrána firma Metrostav a.s.
• 2018 – 25. října: Začátek zřizování staveniště.
• 2018 – 1. listopadu: Požehnání základního kamene arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou.^[3]
• 2020 – Dokončení stavby.
• 2020 – 22. listopadu: Posvěcení kostela.^[3]
• 2021 – 18. října: Vyhlášení kostela Krista Spasitele a komunitního centra Stavbou roku 2021.^[2]

Popis stavby

Stavba se skládá ze tří základních funkčních bloků – kostela, komunitního centra a kavárny. Celý objekt je třípodlažní. Vlastní sakrální prostor kostela a sakristie jsou ve zvýšeném přízemí, komunitní centrum je pod nimi v polozapuštěném suterénu. Třetím podlažím je kůr a přilehlé prostory (zkušebna, sociální zařízení).^[10]

Kostel Krista Spasitele

Kostel je orientován tradičně východo-západně, má jednoduchý, pravoúhlý půdorys ve tvaru kříže s půlkruhovým závěrem (apsidou) hlavní lodě. Odkazuje k historickým křesťanským chrámům a symbolizuje řád a jistotu. Bílá, hladká omítka symbolizuje čistotu.^[3] Na jihozápadní straně stavby je asymetricky umístěna hranolovitá věž, osazená na svém vrcholu velkým křížem z nerezové oceli. Na její východní a západní straně jsou hodiny a pod střechou věže je připraven prostor pro umístění zvonkohry, který je otevřen západním a severním směrem. Kostel je jednolodní, s transeptem. Na západní straně se vstupuje hlavním portálem, před kterým je prostorná podesta a navazující široké, předložené schodiště. Vnější vzhled stavby organicky navazuje na sousední sídlištní zástavbu a nezapře inspiraci ikonickou stavbou Barrandova – objektem Barrandovských teras. Kromě hlavního vchodu do kostela jsou pro návštěvníky objektu k dispozici další vchody. Na levé, severní straně, jsou vstupní dveře do výtahu, propojujícím parkoviště s komunitním centrem, chrámovým předsálím a kůrem. Druhý vchod na této straně je přímý vstup pro návštěvníky komunitního centra. Následuje portálový, bezbariérový vchod, který ústí do transeptu. Na východní straně je kavárna o kapacitě 36 osob, která příhodně sousedí s dětským hřištěm. Vedle ní je služební vchod. Na jižní straně stavby je vchod k věžnímu schodišti, propojujícímu všechna tři podlaží a čítajícímu celkem 147 schodů. Ve všech podlažích a funkčních celcích jsou sociální zařízení. Venkovní dlažba je z mrákotínské šedé žuly a jesenické žuly. Na levé, severní straně objektu je vybudováno parkoviště, navazující na zatravněnou plochu s vysazenými stromy. Kapacita kostela je 358 osob.^[3][10]

Interiér kostela

Výrazným prvkem celého interiéru je kruhové stropní okno o průměru 8 m, lemované prstencem z leštěných nerezových plechů zlatého odstínu, které je minimalistickým moderním odkazem na starobylé kopule křesťanských chrámů z prvního tisíciletí. Jeho nezvyklé umělecké a konstrukční řešení též symbolizuje trnovou korunu Krista na kříži. Je jedním ze hlavních zdrojů denního světla i světla symbolického: průhled k obloze přitahuje pohled věřících k nebi, k úběžníku Božího království.^[3]

Dále je prostor kostela osvětlen tzv. pásovým oknem, které se nachází těsně pod subtilním stropem a lemuje obvod celého kostela kromě věže. Strop tak působí, jako by se vznášel nad prostorem kostela^[3]

Po obvodu kostela je umístěno 12 konsekračních křížů, které byly při vysvěcení kostela, prostřednictvím přítomných biskupů, pomazány posvátným křižmem.

Presbytář

Presbytář vybíhá z apsidy obdélníkovým pódiem až pod transept. Lemuje ho ze tří stran třístupňové schodiště. Stupně i podlaha jsou z carrarského mramoru (světlý s jemným žilkováním).

Nachází se zde:

• Adorační kaple Nejsvětější svátosti, která má tvar válce o průměru 5 m a výšce téměř 8 m. Její tvar, tvořený subtilní stěnou s horizontálními otvory, které se šroubovicově vytrácejí směrem nahoru, symbolizuje cestu vzhůru k Bohu.^[11]
• Svatostánek je umístěn na mramorovém podstavci s vytesanou splývající drapérií (pozlacená schránka s křížem z rubínového taveného skla) – nad svatostánkem je Věčné světlo.
• Skleněný kříž, stojící v levé části presbytáře, vyvažuje excentricky umístěnou kapli Nejsvětější svátosti. Je složen ze tří částí, každá je tvořena 9 vrstvami temperovaného skla, proloženými fóliemi. Středová spojka je z leštěné nerezové oceli a na ní je upevněn korpus Krista Spasitele (olše). Kříž má výšku 5,75 m a hmotnost přes 1 t.^[12]
• Oltářní menzu (řecký mramor Kozanis) s vloženým ostatkem sv. Ludmily, podepírají tři sloupy, symbolizující Nejsvětější Trojici^[3] (zlacený kov).
• Ambon tvoří rozevřená kniha (pozlacený kov) ležící na dvou mramorových sloupech – symbol Starého a Nového zákona^[3] (mramor Kozanis).
• Sedes je soubor tři křesel pro celebranta a dva přísedící (olejovaný dub v kombinaci s prvky z mramoru Kozanis).
• Schránka na posvátné oleje (kararský mramor s intarzií ze skotského zeleného mramoru) se nachází ve výklenku v levé části presbytáře, nad abakem.
• V zadní stěně presbytáře, za adorační kaplí, je vchod do sakristie.

Transept

• V levé části transeptu se nachází bezbariérový, prosklený portál.
• Vpravo od něho je zabudovaná kropenka (mrákotínská žula).
• Na levé, čelní straně je výstupek, pro umístění evangeliáře, krytý mramorovou deskou.
• Křtitelnice se nachází na rozhraní transeptu a hlavní lodě. Je ve tvaru hranolu (mramor Kozanis) s pozlacenou prohlubní na křestní vodu. Jeden sloup křtitelnice odkazuje na biblický citát z Bible: „jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, ...“ (Ef 4, 5–6).^[3][13]
• V obou křídlech transeptu jsou vždy dva soubory dubových lavic.

Hlavní loď

• Pravou stěnu zaujímá rozměrná vitráž Andělé. Ti symbolicky doprovázejí návštěvníka k oltáři. Jejich trup má tvar srdce a postupně, směrem k oltáři, se stávají průsvitnější (sklo, bílé díly: onyx).
• Na stěně vedle vitráže je socha Panny Marie Barrandovské (kararský mramor). Marie vychází ze svého domu poté, co jí bylo zvěstováno Ježíšovo narození a sestupuje po schodech k věřícím. Autorský název: „Madona sestupující se schodů“^[3](šedý mramor Bardiglio).
• Pod sochou Panny Marie je nádoba s pískem pro uložení hořících svíček (mrákotínská žlutá žula).
• Střední prostor lodě zaujímají dva soubory dubových lavic.
• V zadní stěně lodě jsou po obou stranách hlavního vchodu dveře do zpovědních místností. Ve dveřích vpravo je instalována vitráž Ježíš a cizoložnice (sklo, surový slivenecký mramor), v levých Ježíš a kající lotr na kříži (sklo, dřevo).
• V obou zadních rozích, na bočních stěnách, jsou výstupky, kryté mramorovou deskou, pro tiskoviny.
• Podlahy v interiéru jsou z mrákotínské žuly (žlutý melír) a kararského mramoru (melír).

Chrámová předsíň

• Vstup do chrámové předsíně tvoří prosklený portál, navazující na prostornou podestu a předsunuté schodiště.
• Vpravo je vchod na vnitřní schodiště propojující kostel s komunitním centrem, kůrem a věží.
• Vlevo úklidová místnost a výtah.
• Uprostřed prosklený vchod do hlavní lodě.
• Do obou bočních stěn jsou zabudovány dvě kropenky (mrákotínská žula).

Kůr

Varhany

Varhany vyrobila varhanářská dílna Kánský-Brachtl (Krásné Loučky u Krnova). Koncepce nástroje vychází z romantických francouzských nástrojů. Inspiraci si bere zejména v nástrojích stavitele Aristide Cavaillé-Coll. Varhany mají dva manuály, pedál, 40 rejstříků (I. manuál 14 rejstříků, II. manuál 16 rejstříků, pedál 10 rejstříků), celkem 2.253 píšťal. Rozsahy obou manuálů jsou C – a³ (58 tónů), pedál C – f¹ (30 tónů). Autory výtvarného návrhu varhanní skříně, včetně Stromu života, jsou varhanář Mgr. Jaromír Kánský a akad. sochař Petr Váňa.^[14] Stavba varhan byla zahájena v únoru 2019, dokončeny byly v květnu 2023. Varhany požehnal pomocný biskup pražský, titulární biskup butrintský a generální vikář pražské arcidiecéze Zdenek Wasserbauer 21. května 2023.

Varhanní skříň

Varhanní skříň je jednodílná, s instalací sochy, která znázorňuje Strom poznání dobra a zla z Rajské zahrady. Kmen stromu, o výšce téměř 6 m, je z olšového dřeva (nosná konstrukce je ocelová). Z kmene „vyrůstají“ větve a na nich jsou umístěny cínové píšťaly – symbolika rajských plodů.^[14]

Korpus skříně je hranolovité konstrukce. Před korpusem se nacházejí „krajinné pásy“ zhotovené z dubového dřeva. Jednotlivé pásy jsou již „skrytě“ rozděleny na nepravidelné žaluzie, které varhaník ovládá z hracího stolu. Při zavřených žaluziích korpus pásů tvoří vrásnění „krajiny“, dosažené opracováním dřeva drásáním a frézováním v různých strukturách a o rozdílné hrubosti, což vytváří různou hloubku a tím plasticitu. Povrch tvoří vytíraná šedobílá lazura, která po spojení s dubovou barvou získává různé odstíny – od bílé po světle hnědavou. Plasticitu zvýrazňuje slabé podsvětlení v barvě vitráží, nacházejících se v hlavní lodi. Při otevřených žaluziích je průhled do píšťaliště nástroje. Tím je dán druhý prospekt varhan a jiná tvář nástroje. Je zde určitá reminiscence na staré nástroje s uzavíratelným prospektem, pro období liturgického adventu a postu. Vnitřní část píšťaliště je slabě osvětlena. Korpus hracího stolu z čelní strany respektuje materiál, hmotu a strukturu „pásu krajiny“.^[14]

Celková hmotnost varhan, včetně prospektu je 7,3 t.^[14]

Dispozice varhan^[14]

SPOJKY: I/P, II/P, II/I, II/I 16'
Trémolo II. manuál

Umělecká díla – autoři návrhů a realizací

Komunitní centrum

Nedílnou součástí stavby je komunitní centrum, umístěné v polozapuštěném suterénu, s prosklenou stěnou orientovanou jižně, k lesu. Nachází se zde multifunkční sál pro přibližně 140 osob, k němu přiléhá kuchyňka pro výdej občerstvení. Sál je vhodný pro konání přednášek, oslav, tanečních kursů, plesů, koncertů, filmových projekcí i dalších kulturních a společenských akcí. Dále jsou zde dvě klubovny s širokým využitím, od farní výuky náboženství přes setkávání různých věkových skupin až po hudební zkoušky, cvičení, výuku jazyků, zájmové kroužky a jiné aktivity. Jsou zde též dvě kanceláře a recepce, do vstupní haly byla ze zlíchovské fary přemístěna farní knihovna. Celková kapacita komunitního centra je 198 osob.^[3]

Kavárna Kristian

Kavárna o kapacitě 36 osob se nachází v přízemí stavby, na její východní straně a sousedí s dětským hřištěm. Její jméno navozuje jednak prvotní význam „náležící Kristu“, jednak odkazuje k filmu „Kristián“. Na jeho scénáři se podílel, spolu s Martinem Fričem, také herec Josef Gruss, po němž je pojmenována ulice, ve které se areál nachází.^[3]

Technická řešení

Vytápění

Vytápění celého objektu je zajištěno pomocí účinného a úsporného tepelného čerpadla typu země-voda, jehož 7 zemních vrtů zasahuje do hloubky 110 m. V prostoru kostela je vytápění podlahové, komunitní centrum a celé ostatní provozní zázemí budovy je vytápěno radiátory. Budova je větrána kromě přirozeného způsobu okny, zároveň vzduchotechnickou jednotkou, která je umístěna v technické místnosti v suterénu. V ní se také nachází většina technologického zařízení budovy – tepelné čerpadlo, elektrokotel jako doplňkový zdroj tepla, hlavní systémy regulace technologie, ovládací panel elektronického požárního systému, elektronika ovládání osvětlení kostela včetně kůru a další zařízení.^[10][3]

Úprava stěn

Exteriérové stěny jsou zatepleny, pro modulaci akustiky prostoru jsou v interiéru realizovány akustické prvky ve formě svislých pruhů na stěnách, textilních obkladů a žebrování stropu a závěru kůru.^[11] Všechny stěny jsou bílé a mají hladký, broušený povrch.^[11]

Kruhové okno – Zlatý světelný prstenec/Koruna

Do stěn tubusu kruhového okna nad presbytářem byly instalovány automaticky otvírané průvětrníky pro provětrávání prostoru pod zasklením v letním období a použity zasklívací jednotky s vyhříváním pro vyloučení kondenzace na vnitřním povrchu při poklesu vnějších teplot a nárůstu vlhkosti v interiéru při plném obsazení. Vyhřívání zároveň umožňuje v případě potřeby urychlit odtávání sněhu. Hlavní rošt nosné konstrukce zasklení je z plných nerezových profilů 70×50 mm, na které jsou šroubovány přes separační podložky nízké hliníkové profily systému ALUPROF s těsněním pro uložení zasklívacích jednotek a s vnitřním odvodněním kondenzátu ze zasklívacích drážek – za zlatým obkladem je pak kondenzát odváděn obvodovým žlabem. Pro zamezení průhybu konstrukce je hlavní rošt doplněn křížem vedenými věšadly na 2/3 rozpětí s táhly z pásků leštěné nerezové oceli průřezu 5×20 mm a kloubově připojenými vzpěrami černé metalické barvy. Skla mají povlak pro omezení solárních zisků v letním období. Zlatý obklad je připevněn na nerezovém roštu, kotveném do nosné železobetonové konstrukce tubusu. Pro zamezení vibrací při varhanní produkci je obklad podložený pružnými pásy a kotvený spoji s pružnými podložkami.^[15]

Kaple Nejsvětější Svátosti

Kaple byla vyrobena přímo na svém místě, je z 20 mm ohýbaných plechů z hliníkové slitiny a má hmotnost přes 10 t. Pod podlahou je připevněna do kotevního prvku ve tvaru obruče, ukotvené přes pružné elementy do železobetonové konstrukce stavby.^[11]

Strop lodi

Zastropení lodi kostela nesou subtilní ocelové sloupy obložené leštěným nerezovým plechem. Odvodnění střechy bylo nutné vést uvnitř nosných konstrukcí, vzhledem k absenci podhledů a celkové subtilitě stropní a střešní konstrukce. Je realizováno ze svařovaných nerezových trubek obalených nenasákavou zvukovou a tepelnou izolací s ochrannou fólií, dále jsou svody vedeny vnitřkem nosných sloupů a uvnitř železobetonových stěn kostela.

Konstrukční řešení pásu prosklení z tvrzených tepelněizolačních dvojskel se muselo vyrovnat s předpokládanými poměrně značnými dilatačními pohyby stropní desky a s požadavkem na úplné potlačení rámů. Ty se podařilo zcela skrýt do navazujících konstrukcí a viditelné jsou tak jen svislé tmelené spáry mezi skly. Skryté rámy jsou provedeny z nerezových profilů s přerušeným tepelným mostem, ve spodní části s možností vyhřívání proti rosení a žlábkem pro záchyt případného kondenzátu. V oblém závěru lodi je prosklení z ohýbaných skel.^[16]

Portálové dveře

Celá konstrukce dveří hlavního portálu vyplňuje otvor 4×4 m a je realizována jako celoskleněná a bezrámová, z tvrzených tepelně izolačních dvojskel, kde je převážná část kování skryta v dutině mezi skly. Náročnost konstrukčního řešení dále značně zvyšoval legislativní požadavek na vybavení dveří panikovým kováním a velká atypická klika z leštěného hliníku.

Křídla jsou z důvodu velké hmotnosti osazena na ložiskové závěsy, hrany skel chráněny subtilními svislými leštěnými nerezovými profily. Další vybavení dveří doplňují povinné okopové plechy z balotinované nerezi a značky ve formě pruhů a holubic v ploše skel.^[17]

Bezpečnostní opatření

Bezpečnost celého objektu je zajištěna elektronickým zabezpečovacím systémem, zahrnujícím i kamery.

Posvěcení kostela

Kostel byl posvěcen v den Slavnosti Ježíše Krista Krále, 22. listopadu 2020. Farář P. Josef Ptáček převzal od kardinála Dominika Duky dary od Arcibiskupství pražského: symbolický klíč od kostela, kalich, monstranci a výtisk Bible. Do oltáře byla vložena relikvie svaté Ludmily.^[3]

Zasvěcení kostela Kristu Spasiteli mělo několik důvodů. Prvním byla snaha vyjádřit ve zkratce podstatu křesťanství: Kristus je spasitel všech lidí. Druhým je symbolické navázání na odkaz sv. Anežky České, jejíž kostel Krista Spasitele byl v 17. století zničen. Třetím důvodem bylo pozvání východních křesťanů k ekumenické spolupráci.^[3]

Zajímavosti

• Při návrhu střech celého objektu dbal projekt nejen na jejich vysokou trvanlivost a kvalitu, ale i na stránku estetickou, protože jsou ze sousedních bytových domů pohledově exponované.^[10]
• V nejzatíženějším období stavby, pro dodržení dohodnutých termínů, na ní pracovalo současně až 50 pracovníků. Hlučné práce probíhaly jen od 8 do 19 hodin. Stavební společnost měla zakázáno pracovat o nedělích, během církevních a státních svátků. Ve Smlouvě o dílo byl zakotven i zákaz kouření, zákaz klení a používání vulgárních výrazů.^[3]
• Zvláštností kaple Nejsvětější Svátosti je možnost jejího obejití, na způsob kaple v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, a také její akustika. Když se uprostřed kaple najde správné místo a zašeptá se modlitba, vrátí se zesílený odraz.^[11]
• Na podestě, před hlavním vstupem do kostela, je umístěna rozměrná dlaždice s reliéfem trilobita, symbolem Barrandova.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Zasvěcení nového kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově. Zpravodaj pražské arcidieceze. Listopad 2020, roč. 28, čís. 11, s. 3. 
• ZEMAN, Stanislav. Sídliště už dávno nejsou „králíkárny na přespávání“. Zpravodaj pražské arcidieceze. Listopad 2020, roč. 28, čís. 11, s. 6–7. 

Související články

• Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře)
• Kostel svatého Filipa a Jakuba (Zlíchov)
• Kostel svatého Vavřince (Jinonice)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov na Wikimedia Commons
• Kostel Krista Spasitele
• Mše svatá se zasvěcením kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově
• Farnost u kostela sv. Filipa a Jakuba
• Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha Barrandov, ATELIER Žiška, s.r.o.
• Skleněný kříž – Lhotský, s.r.o.
• Modlitba za domov 2021
• WebKamera s pohledem na kostel