Kostel Nalezení svatého Kříže (Litomyšl)

Kostel Nalezení svatého Kříže
	Průčelí kostela a koleje
Místo
Stát	Česko
Obec	Litomyšl
Souřadnice	49°52′19,04″ s. š., 16°18′45,14″ v. d.
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Základní informace
Církev	Římskokatolická
Provincie	Česká
Diecéze	Královéhradecká
Vikariát	Litomyšl
Zasvěcení	nalezení svatého Kříže
Datum posvěcení	1722, 2014
Světitel	J.E. Miloslav Vlk (2014)
Architektonický popis
Architekt	Giovanni Battista Alliprandi
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1716–1726
Specifikace
Umístění oltáře	Jižně
Další informace
Ulice	Jiráskova
Oficiální web	http://www.farnostlitomysl.cz
Kód památky	23615/6-4224 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Areál piaristického kostela Nalezení svatého Kříže se nachází v Litomyšli na svahu východně od náměstí. Zahrnuje samotný kostel Nalezení svatého Kříže, budovu piaristické koleje, zahradu a budovu bývalého piaristického gymnázia, kde od roku 1926 sídlilo Regionální muzeum Litomyšl. V současnosti je zde Fakulta restaurování Pardubické univerzity.

Historie

Řád piaristů z Mikulova do Litomyšle přivedla Frebonie Eusebie z Pernštejna roku 1640. Piaristé nechali postavit tři křídla koleje, školu a kostel. Piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. Poslední křídlo koleje bylo postaveno v roce 1681, součástí koleje byl refektář se štukovou a malířskou výzdobou a kaple zvaná Očistec. U koleje byla založena rozsáhlá zahrada se sadem, která je součástí komplexu tzv. Klášterních zahrad. V kostele se konaly bohoslužby zejména piaristů a studentů jejich škol.^[1] Piaristé z Litomyšle odešli v roce 1948.^[2]

Kostel

Kostel byl postaven v barokním slohu v letech 1716–1726 podle, o dva roky mladšího, návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho na místě staršího piaristického kostela.^[3]^[4] Budovu nechal postavit tehdejší majitel panství František Václav z Trauttmansdorffu.^[5] Na stavbu byla pravděpodobně vypsána soutěž, jíž se účastnil mladoboleslavský architekt Mikoláš Rossi, který za neprovedené plány a model kostela dostal v roce 1715 honorář. V roce 1714 byla uzavřena smlouva s Alliprandim, který stavbu vedl do roku 1719, kdy se řízení stavebních prací ujal František Maxmilián Kaňka. Ten se věnoval práci na zevnějšku, vnitřku a portálu do roku 1726.^[3] V roce 1722 byl kostel vysvěcen.^[6] Roku 1735 při požáru shořela pravá věž, o čtyřicet let později v roce 1775 oheň pohltil celý kostel s částí vnitřního zařízení, požáru odolaly pouze tři dřevěné sochy evangelistů. Po požáru chrám opravoval Jan Kr. Habich.^[3] V roce 1814 kostel postihl další požár.^[1] Další opravy byly provedeny v letech 1814, 1892, 1894 a 1903.^[3]

V letech 1948–1949 proběhla oprava věží a krytiny. V roce 1958 byl stanoven havarijní stav kostela a začaly snahy o rekonstrukci. Roku 1967 vandalové zdemolovali část rakví v kryptě kostela i další části stavby. O pět let později byl chrám převeden do státního vlastnictví. Spravuje jej Památkový ústav v Pardubicích. V roce 1978 byl zpracován projektový plán rekonstrukce. V letech 1981–1982 bylo vnitřní zařízení kostela demontováno a jeho část předána k restaurování. Na počátku 90. let 20. století se v kostele konalo několik koncertů festivalu Smetanova Litomyšl. V letech 1991–1994 se uskutečnila rekonstrukce střechy, věží a fasády. V letech 1997–2000 opravou prošla i budova koleje. Interiér kostela byl za 82 milionů korun renovován v letech 2010–2014 v rámci projektu Revitalizace zámeckého návrší, podle projektu architektů Marka Štěpána a Vandy Štěpánové z let 2007-2010.^[1]^[4] Koncepce architektů reflektuje pohnutou historii kostela. Stěny kostela byly vylíčeny šedou barvou, která nechává vyniknout vznosnosti prostoru modelovaného světlem a přes severní část transeptu byla umístěna minimalistická lávka umožňující neobvyklý pohled do lodi.^[4] Lávka propojuje výstavní prostory na ochozu, kde jsou prezentována sakrální umělecká díla z královéhradecké diecéze.^[4] Na ochoz se vstupuje po nově vybudovaném dřevěném a spirálovitém schodišti v jižní věži, které vede na novou vyhlídkovou terasu mezi věžemi s výhledem na Toulovcovo náměstí, zámek a do dvora piaristické koleje.^[4]

(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Lávka propojující ochoz s místností nad sakristií
Expozice na ochoze
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Výstavní prostor nad sakristií s pohledem do presbytáře
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Výstavní prostor nad sakristií s viditelnou lávkou

Architektura a výzdoba

Jednolodní chrám má půdorys latinského kříže s půlkruhovým závěrem. V průčelí jsou dvě nakoso postavené tříetážové věže na čtvercovém půdorysu, kryté členitými báněmi. K hlavní lodi v křížení přiléhají dvě půlkruhové kaple.^[5] Kostel je zaklenut třemi poli valené klenby s výsečemi nad podélnou lodí a plackovou klenbou nad křížením. Vstupní průčelí má tři portály, je přepásáno těžkou kordonovou římsou.^[3], na hlavní římse je balustráda se sochami a nani trojboký štít se sluncovým nimbem. Fasáda je konvexně řešená a zdobí ji plastiky z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna.^[5] Nad hlavním portálem je pískovcová kartuše pod korunou s erbem Trauttmansdorfského rodu od Jiřího Pacáka a na římse alegorie Naděje a Víry z dílny Matyáše Bernarda Brauna.^[7] Nad postranními vchody jsou štíty s letopočty 1722 a 1892 a sochy puttů.^[7] Mezi věžemi probíhá atika s balustrovým zábradlím a sochami sv. Václava a Vojtěcha.^[7]

(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Kostel s přilehlou kolejí
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Průčelí kostela s věžemi
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Hlavní portál se sochami z Braunovy dílny (alegorie Víry a Naděje) a erbem Trauttmansdorffů
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Levý portál s putti
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Pravý portál s putti
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Stít lodi
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Socha mezi věžemi
Závěr kostela a klášterní zahrady

Interiér je prosvětlený a bohatě vybavený.^[6] Sochařskou výzdobu zadal František Václav z Trauttmansdorffu dílně Matyáše Bernarda Brauna, některé práce vytvořil i Jiří František Pacák, ale jeho podíl není rozpoznatelný. Právě Pacákovo jméno bylo s výzdobou kostela nejčastěji spojováno, ale podle posledních výzkumů výzdobu dělal Braun, zatímco Pacákovi práci zadával architekt František Maxmilián Kaňka.^[8] Pacákovo jméno je uváděno pouze v účtech za kamenické práce a plastiky.^[8]

K pracím Braunovy dílny, k jejímuž provedení objednavatel vyjadřoval jistou míru nespokojenosti, patří sochy sv. Václava a sv. Prokopa, které stojí na balustrádě atiky ve střední části průčelí (1723), dále do roku 1724 zhotovené alegorické sochy Víry a Naděje nad hlavním portálem. K výrazným prvkům interiéru patří monumentální dřevěné bíle štafírované sochy čtyř evangelistů, stojící v rozích křížení (1721–1725). Objednavateli se sochy nelíbily, takže byly sňaty, upraveny a pozlacení, což nejspíše provedl rakouský umělec Antonín Appeler.^[9] Při požáru roku 1775 došlo ke zničení sochy sv. Matouše (donedávna byla považována za zničenou socha sv. Jana Evangelisty^[10]). V roce 1783 ji novou sochou nahradil řezbář Jan Dornbacher z Dobrušky.^[11]^[9] Klenbu kupole vymaloval morovým tématem roku 1728 Václav Jindřich Nosek, obraz pro hlavní oltář si František z Trauttmansdofrfu objednal u významného italského malíře Francesca Trevisaniho. Freska a část vnitřního vybavení byla zničena při zmíněném požáru, oltář byl nově postaven zděný v klasicistních formách a oltářní obraz v roce 1778 nahradila kopie od profesora vídeňské akademie Vincence Fischera. Sochy sv. Petra, sv. Pavla a Boha Otce z bílého štuku vypracoval Martin Keller z Vídně.^[11]

Tři páry protějškových bočních oltářů kolem poloviny 18. století sochařsky obohatila dílna Františka Pacáka, syna Jiřího F. Pacáka. Byly do nich vsazeny obrazy sv. Judy Tadeáše od Felixe I. Leichera z Brna, sv. Anny od Josefa T. Rottera (1748), obraz sv. Josefa Kalasanského dodala Amalie von Peter roku 1847. Podobně i další zařízení bylo doplňováno v průběhu 19. století. Kazatelna je z roku 1842. Oltáře v křížení mají obrazy Apoteózy sv. Václava (1842) a Panny Marie (1843) od Amalie von Peter z Prahy. Protějškové oltáře sv. Čtrnácti pomocníků a sv. Antonína Paduánského s Pacákovou sochařskou výzdobou mají obrazy od K. Svobody (1864) a od Ignáce Raaba. Kazatelna je empírová z roku 1842.^[12]

Na kůru se nacházejí varhany, které postavil varhanář Jan Josef Horák z Kutné Hory v roce 1821.^[1]^[7]

(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Hlavní oltář
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Boční oltář v pravé části transeptu
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Socha evangelisty Jana
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Socha evangelisty Matouše
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Socha evangelisty Marka
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Socha evangelisty Lukáše
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Boční kaple sv. Václava
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Boční kaple na levé část lodi
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Kazatelna
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Kruchta s varhanami

Dvě řady pozdně barokních dubových lavic s rokajovým dekorem pocházejí nejpozději z roku 1752.^[9]^[13] Přední část pravé řady lavic je ohořelá, nejspíše kvůli požáru z roku 1814.^[9] Zpovědnice s rokajovým dekorem v první kapli na evangelijní straně je z roku 1748, opravována roku 1819.^[13] V sakristii se nachází dubové skříně na paramenta s rokajovým dekorem a intarzií a také mramorové lavabo zdobené píšťalami a plastickým výjevem Mojžíše a vody tryskající ze skály od Jiřího Pacáka z 1. poloviny 18. století.^[13]^[7] V minulosti se zde nacházelo také pět sochaných výjevů Kristova utrpení na odstupňovaném skalisku.^[8] V místnosti sakristie je ve vitríně vystaveno liturgické náčiní z drahých kovů, kalichy, monstrance atp. Pohřbeni jsou v kostele příslušníci řádu, hrabata z Trautmansdorfu a Valdštejnové-Vartenberkové.^[1]

(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Lavice
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Celo lavic
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Bok lavic
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Ohořelý bok lavice
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Zpovědnice
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Sakristie, pohled z presbytáře
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Sakristie, pohled ke dveřím do presbytáře
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Lavabo se skulpturou
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Kredenční skříň s kalichy

Instalace

Roku 2014 zavěsili umělci Václav Cigler a Michal Motyčka do středu kupole instalaci Sloup s odraznou plochou.^[9] Instalace je tvořena hranolem z optického skla, který láme světlo a vytváří duhu a kruhovou skleněnou deskou, skrze kterou se po otevření vstupuje do krypty. Toto dílo má představovat Hospodina jako Ducha vznášejícího se nad vodami podle druhého verše z knihy Genesis^[14] a duha odkazuje na verš Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.^[15]^[9] Prostor krypty slouží pro dočasné výstavy. Světelná instalace je doplněna ještě Menzou a Světelným křížem od týž autorů z roku 2015. Menza je tvořena objektem v podobě skleněného kvádru prosvíceného zevnitř a Světelný kříž vytváří dva laserové paprsky protínající loď a transept.^[9]

(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Instalace před hlavním oltářem
Detail hranolu

Zvony

První zvony byly do pravé věže zavěšeny 8. září 1722, ale již roku 1735 se při požáru dva roztavily a jeden z nich zůstal. Následně byl jeden zvon přelit v Olomouci a roku 1766 tři nové zakoupeny v Praze. Při požáru roku 1755 se opět dva zvony roztavily a jeden zůstal, rovněž roku 1814 se dva roztavily a tak o čtyři roky později byly znovu slity.^[7] Zvony s letopočty 1818 a 1819 byly zrekvírovány roku 1917 a rozbity. Následující nové zvony zasvěcené svatému Václavovi (773 kg), Panně Marii (453 kg) a svatému Josefovi (303 kg) byly posvěceny 25. září 1932.^[16] Vyrobil je českobudějovický zvonař Rudolf Perner. V Březnu roku 1942 byly i tyto zvony zrekvírovány a zničeny, věž tak zůstala desítky let bez zvonů. Nové zvony se stejným zasvěcením byly ulity v Brodku u Přerova a umístěny do věže roku 2016.^[9] Zvony jsou zdobeny modlitbami podle grafického návrhu Václava Kočího.^[16] Zvon Svatý Václav Váží 750 kg, má průměr věnce 105 cm a je naladěn na tón G1. Zvon Panna Marie váží 380 kg, má průměr 88 cm a tón B1. Zvon Svatý Josef váží 320 kg, má průměr 80 cm a tón C2.^[16]

Piaristické gymnázium

Budova bývalého piaristického gymnázia, sídlo Regionálního muzea Litomyšl

Bývalé piaristické gymnázium sousedí s kostelem Nalezení svatého Kříže, nachází se na zámeckém návrší nad městem. Postaveno bylo v letech 1714–1719 podle návrhu italského architekta Alliprandiho. V roce 1926 budovu zakoupilo městské muzeum. Objekt byl rekonstruován na počátku 80. let 20. století a byly do něj nainstalovány nové expozice – národní obrození v Litomyšli a historie města a okolí. Budova s obdélným půdorysem je postavena v barokním stylu. Dvě podlaží se nacházejí ve směru k zámku, na opačné straně jsou situována tři patra. Průčelí je ozdobeno portálem se sochou zakladatele piaristického řádu, Josefa Kalasanského. Střechu zdobí hranolová věžička.^[6]

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu bývalého kláštera čerpáno 9 400 000 Kč.^[17]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok	1996	1997	1998	1999	2000
částka	2 500	800	2 000	1 600	2 500

Zahrady

Zahrady piaristického kláštera se rozkládají mezi dvěma svatostánky – piaristickým kostelem Nalezení svatého Kříže a katolickým kostelem Povýšení svatého Kříže. Areál zaujímá plochu 1 ha. Dochoval se původní rastr historických zdí a zbytky původního zavlažovacího systému.^[6] Po odchodu piaristů v roce 1948 zahrady zpustly a nebyly přístupné veřejnosti. Znovu byly zpřístupněny v roce 2000 v rámci Dnů Evropského dědictví. V centru se nachází bazén s mlhovištěm a sousoší, které městu věnoval Olbram Zoubek.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.
↑ ^a ^b Klášterní zahrady [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e NEUMANN, Jaromír. Český barok. Praha: Euromedia Group - Odeon, 1969. Kapitola Kostel Nalezení svatého Kříže v Litomyšli, s. 93.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e VOLF, Petr. Litomyšl: renesanční město moderní architektury. Litomyšl: Město Litomyšl, 2014. 271 s. ISBN 9788090582118. S. 70–73.
↑ ^a ^b ^c PRAŽÁK, Václav. Baroko východních Čech : architektura, sochařství. Hradec Králové: Garamond, 1999. 119 s. ISBN 80-902593-0-8. S. 8.
↑ ^a ^b ^c ^d TKÁČ, Vladimír. Průvodce poklady UNESCO : Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Litomyšl, Praha. Olomouc: Fontána, 2006. 336 s. ISBN 80-7336-307-0. Kapitola Litomyšl, s. 90–91.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HLÁVKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha: Archeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1908. 163 s. S. 70–86.
↑ ^a ^b ^c BOUČEK, Jan. Jiří František Pacák a jeho tvorba ve východních Čechách. Praha, 2015. 259 s. Diplomová práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Petra Oulíková. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ŠTĚPÁN, Marek; KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila; MOTYČKA, Michal. Chrám nalezení sv. Kříže/Zámecké návrší Litomyšl. Příprava vydání Helena Marie Hendrych. Litomyšl: Zámecké návrší Litomyšl, 2017. 23 s.
↑ MAREŠOVÁ-KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila. Barokní sochařství mezi Lanškrounem, Litomyšlí a Ústí nad Orlicí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta (disertační práce), 2012.
↑ ^a ^b JIROUŠKOVÁ, Tereza. Umění baroka v Litomyšli (diplomová práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2016.
↑ Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech. Academia Praha 1978, s.298-299
↑ ^a ^b ^c Emanuel Poche. Umělecké památky Čech. Svazek K/O. Praha: Academia, 1978. S. 298–299.
↑ Gn 1, 2 (Kral, ČEP)
↑ Gn 9, 13 (Kral, ČEP)
↑ ^a ^b ^c Živé zvony v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. [s.l.]: Město Litomyšl, Zámecké návrší Litomyšl Brožura.
↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nalezení svatého Kříže na Wikimedia Commons

[litomysl-1] Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.

[zahr-2] Klášterní zahrady [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.

[neumann-3] NEUMANN, Jaromír. Český barok. Praha: Euromedia Group - Odeon, 1969. Kapitola Kostel Nalezení svatého Kříže v Litomyšli, s. 93.

[:1-4] VOLF, Petr. Litomyšl: renesanční město moderní architektury. Litomyšl: Město Litomyšl, 2014. 271 s. ISBN 9788090582118. S. 70–73.

[prazak-5] PRAŽÁK, Václav. Baroko východních Čech : architektura, sochařství. Hradec Králové: Garamond, 1999. 119 s. ISBN 80-902593-0-8. S. 8.

[unesco-6] TKÁČ, Vladimír. Průvodce poklady UNESCO : Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Litomyšl, Praha. Olomouc: Fontána, 2006. 336 s. ISBN 80-7336-307-0. Kapitola Litomyšl, s. 90–91.

[:4-7] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HLÁVKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha: Archeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1908. 163 s. S. 70–86.

[:5-8] BOUČEK, Jan. Jiří František Pacák a jeho tvorba ve východních Čechách. Praha, 2015. 259 s. Diplomová práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Petra Oulíková. Dostupné online.

[:2-9] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ŠTĚPÁN, Marek; KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila; MOTYČKA, Michal. Chrám nalezení sv. Kříže/Zámecké návrší Litomyšl. Příprava vydání Helena Marie Hendrych. Litomyšl: Zámecké návrší Litomyšl, 2017. 23 s.

[10] MAREŠOVÁ-KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila. Barokní sochařství mezi Lanškrounem, Litomyšlí a Ústí nad Orlicí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta (disertační práce), 2012.

[:0-11] JIROUŠKOVÁ, Tereza. Umění baroka v Litomyšli (diplomová práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2016.

[12] Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech. Academia Praha 1978, s.298-299

[:3-13] Emanuel Poche. Umělecké památky Čech. Svazek K/O. Praha: Academia, 1978. S. 298–299.

[14] Gn 1, 2 (Kral, ČEP)

[15] Gn 9, 13 (Kral, ČEP)

[:6-16] Živé zvony v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. [s.l.]: Město Litomyšl, Zámecké návrší Litomyšl Brožura.

[17] MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

Navigation

Navigace

Tématické portály