Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Diváky)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Divákách
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Jihomoravský
Okres	Břeclav
Obec	Diváky
Souřadnice	48°59′22,09″ s. š., 16°47′14,5″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	brněnská
Děkanát	hustopečský
Farnost	Diváky
Zasvěcení	Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Výstavba	1873
Specifikace
Délka	26 metrů
Šířka	6,5 metru
Další informace
Kód památky	18799/7-1193 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Divákách je pozdně barokní kostel romantického pojetí z roku 1873. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1] Je to farní kostel římskokatolické farnosti Diváky v brněnské diecézi. Společně se zámkem jde o jednu z dominant vesnice.

Historie

Chrám stojí na místě původního kostela z druhé poloviny 14. století, který byl zničen v roce 1605 Bočkajovci. Kostel je 26 m dlouhý a 6,5 m široký.^[2] V roce 1351 staroboleslavský probošt Petr dovolil, aby se ve finiálním kostele dvakrát či třikrát týdně konala mše svatá. (Přesvědčila ho k tomu převorka Kunigunda a konvent kláštera „Herburg“.) Ve slavné a vyšší svátky však museli občané Divák do sousedních Poleradic (dnešní Boleradice).

Vysvěcení kostela proběhlo 27. října 1373 biskupem Theodorichem. V tuto dobu měl jeden oltář. Brněnští jezuité jej úplně obnovili v roce 1600 a v roce 1601 byl od olomouckého kardinála Františka zcela vysvěcen. Původní kostel byl však roku 1605 Bočkajovci spálen i s obcí. Zvon (pět centů váhy) byl roztaven a přelit. Roku 1623 byl znovu opraven. V té době měl tři oltáře, dva stříbrné pozlacené kalichy, jedno stříbrné ciborium, jednu starou pozlacenou stříbrnou monstranci, jeden pohár, jeden pacifikál a tři zvony.

V roce 1787 měla fara čtyři světničky, dva sklepy a kuchyňku. Do roku 1811 se pohřbívalo kolem kostela. V roce 1811 byla zrušena zeď kolem kostela a v témže roce odvedl kostel eráru jeden pozlacený stříbrný kalich. Roku 1838 byl kostel obdarován tabernákulem (nejposvátnější místo v katolických kostelích určené pro ukládání liturgických nádob s eucharistií.). V roce 1861 měl kostel hlavní oltář a tři zvony. Roku 1871 byl přelit velký puklý zvon (je na něm napsáno Petr a Pavel).

Spory kolem kostela

V 70. letech 17. století již divácký kostel nepatřil ke vzdálené Vážanské faře, ale poté, co jezuité získali Boleradice, byl přifařen k nim. Vleklé spory však vedli se zábrdovickými premonstráty o Martinickou horu (již od roku 1592 až přinejmenším do roku 1717). Roku 1773 papež zrušil jezuitský řád a jeho majetek v habsburské monarchii převzal stát, který jej dal do správy náboženskému fondu.

Historie kostela

Před tímto kostelem stál na stejném místě původní kostel z druhé poloviny čtrnáctého století. Poprvé se obec zmiňuje v zakládací listině zábrdovického kláštera premonstrátů. Zde je uveden letopočet 1210, jde však o falzum listiny z 13. století. Oficiálně doložitelné datum zmínky o obci je na papežské listině Řehoře IX. z roku 1237. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se připomíná již v roce 1287.

Exteriér kostela

Filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní stavba půdorysu latinského kříže, orientovaná na západ, zakončena polygonálním kněžištěm. Kostel je dlouhý 26 metrů a široký 6, 5 metrů. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v centru vesnice. Slova Viléma Mrštíka „kostel a škola jest obtočena hrozným blátem“ už neplatí. Kostel je v zeleni stromů. Základy jsou tvořeny z kamene a pozdější vrstva z cihel. Kostel je bílé barvy.  Vstupní portál je zakončen trojúhelníkovým tympanonem bez plastiky. Pod trojúhelníkovým tympanonem se nachází půlkruhový tympanon s reliéfní plastikou Ježíše Krista (Pantokratora) a šesti listy vinné révy. Nad vstupem je dvojice slepých arkád (trpasličí galerie), nad ní okno zvonice. Výše vidíme západní čtyřbokou věž s pozlaceným latinským křížem. Vyobrazení má jak dekorativní účel, tak ochranný. Před kostelem stojí památník. Z jedné strany je za kostelem kamenná zídka (kostel je pod menším svahem) a z druhé je pod kostelem cesta. V roce 2014 bylo nad zídku nad kostelem přiděláno z bezpečnostních důvodů zábradlí. Z exteriéru kostela jsou vidět troje dveře (hlavní vstup a dva vedlejší, ty se však nepoužívají).

Interiér kostela

V interiéru kostela se nachází 18 obrazů, 3 sochy (Pasovská Panna Marie, Ukřižovaný Ježíš Kristus (v zádveří) a Panna Marie Orlická (socha byla vysvěcena ve francouzském městě Lurdy). Stavba má šest oken (čtyři v hlavní lodi, dvě v kněžišti a dvě malá nahoře u varhan). Šest řad dřevěných lavic v první části kostela a osm řad lavic po obou stranách v části zadní. V bodě křížení je umístěna pozlacená kadidelnice s kadidlem. V interiéru se nachází jedna nástěnná malba s vyobrazením Ježíše Krista starajícího se o ovečky. Malba je umístěna v mandorle, nad hlavami příchozích. Od dveří k oltáři vede úzký červený koberec. V interiéru jsou dobře zřetelné tři klenby. Po stranách ve středu stavby jsou naproti sobě umístěny dva velké oltářní obrazy (Panenka Marie s dítětem a Anděl Strážný). Hlavním námětem velkého oltářního obrazu je iluzivní malba výjevu Nanebevzetí Panny Marie (dle toho má i kostel své jméno) a další světce. Obraz je zlacený, a čerstvě zrestaurovaný (květen 2020), prošel také radiací. Varhany jsou funkční, při bohoslužbách se na ně hraje. Dlaždice jsou v kombinaci černé a bílé (bílá převažuje). Jsou ve tvaru včelí plástve, pravidelného šestiúhelníku. Kolmo k hlavní lodi je oratoř a presbytář. V oratoři se nachází nově zrestaurovaný obraz (duben-květen 2020). Je zlacený, zobrazuje Madonu s Ježíškem, dříve byl tento obraz na místním zámku. Interiér kostela je čistě bílý. Vitráže v oknech jsou ozdobeny ornamenty. V kostele je pouze jeden hlavní oltář. Po obou stranách jsou umístěny kropenky se svěcenou vodou. K vybavení kostela patří také sedes, zlacený kalich, patena či ciborium.

Reference

Literatura

• HOSÁK, L.: Vlastivěda Moravská - Hustopecký okres. [s.l.]: Brno: Akciová moravská knihtiskárna, 1924. 224 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons