Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Dolní Počernice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Dolních Počernicích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Dolních Počernicích
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Dolní Počernice
Lokalita	Národních hrdinů
Souřadnice	50°5′18,15″ s. š., 14°34′48,18″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích)
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	pražská
Vikariát	IV. pražský
Farnost	Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Praha-Dolní Počernice
Status	poutní kostel
Zasvěcení	Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební sloh	románský novorománský
Výstavba	na počátku 13. století
Specifikace
Délka	21
Šířka	8
Další informace
Adresa	Národních hrdinů 2
Ulice	Ke Smíchovu a Národních hrdinů
Kód památky	41233/1-1973 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích je římskokatolický farní kostel v Dolních Počernicích. Postaven byl kolem roku 1200 v románském slohu. Kostel v těsném sousedství zámku byl několikrát přestavován, goticky, renesančně a barokně. V roce 1887 byl zásadně přestavěn v novorománském slohu, interiéry byly dokončeny v roce 1904.^[1] Od roku 1958 je zapsán v seznamu kulturních památek.^[2] Aktuálním sloužícím knězem je Libor Ovečka, jeho předchůdcem byl Leo Červenka. Mše se dočasně konají každou neděli pouze jednou a to v 9:00 (platí do září 2024). Dříve byly mše dvě: v 8:30 a 10:00.

Kostel byl postaven kolem roku 1200, pravděpodobně na místě staršího kostela dřevěného. Tato datace vychází z archaického provedení stlačených záklenků východního okna.^[3] Poche odhaduje stavbu okolo roku 1260^[4], Dobroslav Líbal uvádí jako možnou dobu vzniku stavby 60. léta 12. století^[5]. Zdivo z pískovcových kvádrů šířky přes 55 cm je velmi podobné zdivu kostela svatého Bartoloměje v Kyjích, proto se historici domnívají, že stavbu mohla provádět stejná stavební huť. Kostel stál v těsném sousedství panské tvrze a tribuna kostela byla pravděpodobně spojena s tvrzí dřevěnou lávkou či mostkem. Poprvé je obec písemně zmiňována v roce 1323, kostel je písemně uveden v roce 1360, kdy je zaznamenáno podací právo Doroty Pušové k farnosti kostela v Počernicích.^[6]

V gotickém období proběhly dvě přestavby. Při první došlo k prodloužení lodi směrem k západu o jedno klenební pole, které je poněkud širší a směrem k původní lodi se nálevkovitě zužuje. Při druhé přestavbě byla přistavěna mohutná věž, která patrně nahradila obranou úlohu tvrze.^[7]

V historických materiálech jsou zmiňováni:

• před rokem 1358 - plebán kněz Beneš
• 1358-1361 - Martin, plebán u svatého Petra na Poříčí. V tom roce byla patronkou kostela Dorota, sestra pražského měšťana Štěpána Puše; první písemná zmínka o kostele.
• 1361-1362 - Havel z Konojed,
• 1362-1380 - plebán Jakub,
• 1380-1382 - plebán Petr,
• 1382-1407 - plebán Matěj, zmiňován současně jako děkan brandýský.

Koncem 14. století vlastnil Počernice Jan z Cách, peněžník a staroměstský konšel, který současně vlastnil Čelákovice a dům v Celetné ulici (dnes čp. 560). Jeho dědicové prodali Počernice v roce 1401 Janu z Klučova. Před husitskými válkami vlastnil Počernice pražský rychtář Síně. Tomu husité v roce 1421 zboží zabavili a svěřili je Lukáši Markovi, v kostele pak byli kališničtí kněží. V roce 1448 v obci tábořilo vojsko Poděbradské jednoty před vstupem do Prahy.^[7]

V roce 1562 zemřela bez dědiců tehdejší majitelka Počernic Johanka z Přítočna a panství připadlo jako odúmrť královské komoře. Ta je téhož roku prodala pražskému měšťanu Matěji Hůlkovi. Ten přestavěl tvrz a kostelní loď nechal zaklenout třemi poli cihlové klenby.^[7]

Později fara zanikla.

V roce 1644 získal Počernice Rudolf Colloredo. Z doby jeho držení pocházejí barokní úpravy zámku i kostela. Věž kostela byla zvýšena a opatřena barokní cibulovou bání, která je zachycena na vyobrazení z doby stavby železniční trati Severní státní dráhy v letech 1842–1845.^[7]

Na konci 17. století byly Dolní Počernice přifařeny k Hostivaři. V roce 1700 byly hostivařským farářem slouženy mše každou čtvrtou neděli. K Počernicím tehdy patřily i Svépravice, v Počernicích bylo tehdy 101 věřících a ve Svépravicích 17. V roce 1786 byly Počernice přifařeny ke Kyjím. Žádost farníků o vlastní farnost byla 17. listopadu 1786 zamítnuta. Kyjští faráři sloužili v Počernicích mši každou třetí nedšli a o všech mariánských svátcích.

V roce 1856 získal panství původně uherský šlechtický rod Derezenyiů. Tehdy byl kostel zásadně upraven v novorománském stylu, který zvenku zakryl téměř všechny původní románské prvky s výjimkou okénka ve východní stěně presbytáře. Interiér kostela ale zůstal v zásadě zachován.^[7]

V roce 1897 byla v Dolních Počernicích zřízena samostatná fara. Prvním farářem byl Bedřich Mašek.^[1] V roce 1907 měla farnost 76 domů, kde žilo 632 katolíků, 2 evangelíci, 23 židé.^[1]

Kostel Nanebevzetí P. Marie je orientovaná, původně románská stavba. Kostel byl mnohokrát přestavován a upravován a z původního románského vzhledu se zachovalo pouze okénko ve východní stěně presbytáře.

Loď kostela je obdélníková 13,87 x 6,12 m^[8]. Do kněžiště vede polokruhový triumfální oblouk bez profilace. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby, která se opírá o přízední pilíře. Klenba je cihlová o síle půl cihly a pochází z renesanční přestavby koncem 16. století. Před tím měla loď pravděpodobně dřevěný trámový strop.^[7]

V západní části lodi je tribuna (kruchta). Ta byla s největší pravděpodobností spojena se sousední tvrzí dřevěnou lávkou nebo mostkem, neboť v sousední východní části dnešního zámku jsou zachovány zbytky původní gotické tvrze.^[7]

K severozápadnímu nároží lodi přiléhá hranolová věž, která byla postavena během gotické přestavby po husitských válkách. V jejím přízemí je klenutá sakristie do které vede z lodi pozdně gotický portálek, pravděpodobně ze začátku 15. století.^[1][7]

• Loď kostela
• 
  Pohled do lodi směrem ke kněžišti
• 
  Pohled od kněžiště do lodi

Presbytář je obdélníkový o rozměrech 3,7 x 3,05 m a je zaklenut kamennou valenou klenbou.^[8] Ve východní stěně je zachováno románské okénko - jediný viditelný zbytek původního kostela. Okénko má rozměry 11 x 56 cm, široce rozevřené špalety a mírně stlačené záklenky.^[7] V roce 1887 byla k severní straně presbytáře přistavěna panská oratoř v podobě apsidy.^[1]

V roce 2004 byly objeveny v presbytáři románské nástěnné malby z první poloviny 13. století. Provedeny byly technikou fresco-secco. Na východní stěně je nad románským oknem zobrazen Trůnící Kristus mezi dvěma anděly. Tento výjev je oddělen pásem s rostlinnými motivy od nižších výjevů, kde nalevo od okna je zovrazena scéna Zvěstování pastýřům, kde anděl ukazuje dvěma postavám pastýřů k betlémské hvězdě. Třetí postava byla patrně zobrazena v pravé dolní části.^[9] Na pravé straně je zobrazen výjev Navštívení Panny Marie.^[10] Uprostřed pod špaletou východního okna je zobrazeno Ukřižování Ježíše Krista.^[3]

Na severní stěně presbytáře je pravděpodobně zobrazeno narození Krista.^[11] Na jižní stěně je pak zobrazen Kristův vjezd do Jeruzaléma. Napravo jsou potom zbytky další neidentifikované scény, na které jsou dvě mužské postavy, z toho jedna s typickým židovským kloboukem.^[3]

Malby podle historiků umění vykazují podobnost s malbami v kostele svatého Benedikta v Krnově.^[3]

Malby byly v letech 2010-2014 zrestaurovány Miroslavem Koželuhem.^[3]

• Presbytář
• 
  Kněžiště
• 
  Severní stěna presbytáře, pravděpodobně výjev Narození Páně
• 
  Východní stěna presbytáře, výjev Zvěstování pastýřům
• 
  Východní stěna presbytáře, výjev Navštívení Panny Marie
• 
  Jižní stěna presbytáře vlevo, Kristův vjezd do Jeruzaléma
• 
  Jižní stěna presbytáře vpravo, neidentifikovaná scéna se dvěma mužskými postavami

Věž byla zbudována během druhé gotické přestavby a převzala patrně úlohu obranného opevnění. V přízemí i v patře jsou prostory věže zaklenuty nepravidelnou křížovou klenbou. V devatenáctém století byla věž zvýšena o jedno patro, do kterého byl umístěn i hodinový stroj s ciferníky, a zastřešena klasicistní helmicí. Tato podoba je zachycena na vedutě Počernic z publikace Beschreibende und malerische Darstellung der K. K. österreichischen Staatseisenbahn von Olmütz bis Prag z roku 1845.^[12]

Po přestavbě na přelomu 19. a 20. století se v kostele nacházel rokokový hlavní oltář z roku 1749, s figurkami andílků. Nad brankami po stranách oltáře byly sošky sv. Petra a Pavla. Po stranách svatostánku sochy klečících andělů s trojramennými svícny. Na vrchu oltáře byla kartuše s mariánským monogramem. Původní obraz Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1863 nahrazen novým obrazem Panna Maria s Ježíškem od Josefa Vojtěcha Hellicha. V roce 1904 byl původní obraz na oltář vrácen a Hellichův obraz byl umístěn na kruchtě.

Raně barokní boční oltáře byly z roku 1678. Oltářní obrazy sv. Josefa a sv. Anny namaloval Josef Vojtěch Hellich v roce 1863.

Na vítězném oblouku byla barokní kartuše s nápisem Gaude et laetare Virgo Maria alleluja (Raduj se a plesej Panno Maria alleluja), kterou nesly postavy andělů v obláčcích.

Barokní kazatelna se soškami evangelistů na řečništi.^[1]

Po roce 1989 se kostel stal cílem několika loupeží (8. ledna 1991, 13. srpna 1991, 6. srpna 1993), kdy byly uloupeny sochy, oltářní obraz, křížová cesta i liturgické předměty. Zbytek oltáře byl zapůjčen do kostela Narození sv. Jana Křtitele ve Velízi. Postranní oltáře s Hellichovými obrazy svatého Josefa a svaté Anny byly zrestaurovány a v roce 2016 vráceny do kostela. Kartuše na vítězném oblouku byla nahrazena ikonou Zesnutí Panny Marie.^[13]

Na věži byly před rokem 1914 zavěšeny dva zvony:

1. zvon s latinským nápisem "Od blesku a bouře vysvoboď nás Pane Ježíši Kriste. Roku 1734". Tento zvon byl ulit pražským zvonařem Zachariášem Ditrichem za 180 zlatých a váží asi 150 kg (290 a 1/2 libry),
2. zvon bez nápisu, v roce 1781 jej přelil Jan Krist. Schunke.^[1]

Okolo kostela se nalézal hřbitov, který byl používán do roku 1786.^[7] Na pilíři vstupních vrat je barokní socha svatého Vavřince. Pod schodištěm na jižní straně kostela je barokní socha sv. Jana Nepomuckého.

• PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 15, politický okres Karlínský. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901. (Soupis památek). Dostupné online. Kapitola Počernice dolní - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 281–284. (německy) 
• PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém: díl I.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907. (Posvátná místa Království českého). Dostupné online. Kapitola Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 278-279. 
• KAŠIČKA, František; NECHVÁTAL, Bořivoj. Stavební vývoj zámku a farního kostela v Dolních Počernicích. Památky a příroda. 1975, čís. 35, s. 173–185. ISSN 0139-9853. 
• kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. Svazek 1. A-J. Praha: Academia, 1977. 643 s. Kapitola Dolní Počernice - Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 303–304. 
• VŠETEČKOVÁ, Zuzana, Hana Hlaváčková, Jaroslava Kroupová, Pavel Kroupa, Marcela Stránská. Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. 2. vyd. Praha: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze: Lepton studio, 2011. 351 s. ISBN 978-80-904503-2-5, ISBN 978-80-86516-42-4. Kapitola Dolní Počernice - kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 83–88. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons
• Farnost při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích - stránka farnosti