Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Klokoty)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Poutní areál v Klokotech
Poutní areál v Klokotech
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihočeský
OkresTábor
ObecKlokoty
Souřadnice
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
Diecézečeskobudějovická
FarnostTábor-Klokoty
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1701 - 1730
Specifikace
Stavební materiálzděný
Další informace
AdresaKlokoty 1
Kód památky33854/3-4878 (PkMISSezObrWD) (součást památky klášter Klokoty)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech u Tábora je významné poutní místo a součást poutního areálu s klokotským klášterem v jižních Čechách. Mariánská poutní tradice se datuje již od středověku, současný barokní areál s kostelem a ambity vznikl v letech 17011730. Celý komplex je od roku 1958 zapsán na seznamu kulturních památek a v roce 2018 byl prohlášen národní kulturní památkou.

Historie klokotských poutí

Závěr kostela
Farní poutní dům Emauzy

Ves Klokoty se připomíná poprvé ve 13. století jako majetek Vítka z Klokot, který patřil k mocnému rodu Vítkovců. Tehdy byla v Klokotech tvrz, farní kostel se uvádí v roce 1361, jeho zasvěcení Panně Marii je datováno v roce 1389, kdy vesnice patřila k příběnickému panství pánů z Rožmberka. K historii poutí k Panně Marii Klokotské se váže středověká legenda zaznamenaná v rukopisu z 19. století. Dětem pasoucím dobytek na stráních nad řekou Lužnicí se zjevila Panna Marie a na místě zázraku u studánky Dobrá Voda byla postavena kaple. Rostoucí počet poutníků si vyžádal výstavbu kostela doloženého v roce 1392[1].

Za husitských válek byl kostel zničen a na faře bylo na příkaz Jana Žižky upáleno několik desítek sekty adamitů. Klokoty později přešly do majetku města Tábora a nová kaple se připomíná až v roce 1520. V roce 1547 byla kaple rozšířena do podoby kostela, k němuž byly v roce 1661 přistavěny dvě kaple. Město Tábor prodalo Klokoty v roce 1679 za 4 000 grošů českých řádu benediktinů. Představený benediktinů Didaco di Convero zahájil v roce 1701 výstavbu nového poutního chrámu. Didaco di Convero byl později povolán do Vídně a správu Klokot předal benediktinům z rakouského kláštera v Melku. Ti pro velkou vzdálenost prodali Klokoty zpět městu Tábor. Dostavba areálu se protáhla do roku 1730, na realizaci se podíleli převážně čeští zedničtí mistři, doložen je mistr Jiří Beránek a štukatér Jan Kykinwais. Dokončení jednotlivých částí a jejich výzdoby bylo umožněno díky finančním příspěvkům z řad jihočeské šlechty i bohatých táborských měšťanů. Mezi nejvýznamnější donátory patří Schwarzenbergové a Lobkovicové, dále například Bechyňové z Lažan, Hodějovští z Hodějova nebo Deymové ze Stříteže.

V období baroka vrcholila obliba poutí a po dokončení areálu v Klokotech sem každoročně mířily tisíce poutníků na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). Doloženo je několik poutí vypravených z Prahy, v době sucha později i z Moravy. Počátkem 18. století, kdy Klokoty spadaly pod klášter Melk, sem mířili i poutníci z Rakouska. Nejvýznamnější poutě se konaly v letech 1836 a 1936 při připomenutí výročí přenesení obrazu Panny Marie z táborského děkanství do kostela. Po skončení druhé světové války přišlo v srpnu 1945 do Klokot přes 20 000 poutníků. V době komunismu byla tradice poutí potlačována, přesto v Klokotech došlo v roce 1980 k zavěšení osmi zvonů (dnes je jich celkem 11).

Po roce 1989 došlo k obnovení poutních tradic, pořádají se tu kulturní akce, setkání křesťanské mládeže, v kostele se konají svatby, koncerty atd. Po několika staletích byla v Klokotech v roce 1995 obnovena farnost a od roku 1998 probíhá postupná rekonstrukce celého areálu. Po opravě fasád byly v letech 20042005 přestavěny varhany, v letech 2010–2012 proběhly opravy věží, v roce 2017 byly dokončeny restaurátorské práce v hlavní lodi chrámu.

Popis poutního areálu

Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie je postaven na půdorysu dvojramenného kříže, nádvoří je obklopeno ambity s nárožními kaplemi. Cílem poutí je obraz Panny Marie Klokotské na hlavním oltáři, namalovaný pražským malířem Johannem Andreasem Burgerem v roce 1636. Od roku 1743 je obraz umístěn na stříbrném oltáři pražského zlatníka Františka Seitze, který pracoval také pro poutní místo ve Svaté Hoře u Příbrami nebo pro katedrálu sv. Víta. Interiér kostela byl často opravován, kazatelna má svou nynější podobu z roku 1867, malířská výzdoba stropu je dílem akademického malíře Václava Bartůňka z roku 1892, hlavní oltář byl opraven v roce 1935.

Z postranních kaplí v chrámu je nejvýznamnější kaple sv. Václava dokončená v roce 1712 nákladem rodu Schwarzenbergů (proto je někdy zvána též jako kaple schwarzenberská). Proti ní se nachází kaple sv. Josefa z roku 1714 pořízená z financí knížat Lobkowiczů. Další vnitřní výzdobu chrámu financovali bohatí táborští měšťané, na jejich náklady byly v letech 17231730 postaveny i ambity s nárožními kaplemi. Do jižní části ambitů byla v roce 1743 vestavěna tzv. rezidence, která dnes funguje jako fara. Ze západních ambitů vede brána na klokotský hřbitov.

Panorama klokotského poutního areálu tvoří deset věží na kostele a kaplích v ambitech. Počet věží má znázorňovat deset prstů sepjatých na rukou modlící se Panny Marie. Do Klokot vede z Tábora od údolí řeky Lužnice křížová cesta s lipovou alejí vysazenou v roce 1836. Druhá přístupová cesta vede od Bechyňské brány (ulice U Klokotského kláštera) a zde je kaple sv. Antonína Paduánského. Od hřbitova vede západně turisticky značená trasa k barokní kapli Panny Marie Klokotské, která stojí na původním místě zázračného zjevení Panny Marie.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998), s. 402 ISBN 80-7185-200-7

Literatura

  • OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila: Klokoty. Poutní místo; Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty; 2013 101 s. ISBN 978-80-260-3991-4
  • ŠOTEK, Ladislav st.: Mariánské poutní místo Klokoty; Vranov nad Dyjí, 2014

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Klokoty kostel Panny Marie 4.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Tábor-Klokoty klášter a okolí
Klokoty (7).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Hlavní brána do areálu cestou od Tábora
Klokoty (5).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Severní ambit s kaplí sv. Vavřince
Klokoty poutní dům Emauzy 2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Tábor-Klokoty klášter a okolí
Klokoty (8).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Východní ambity a severní oratoř
Klokoty (1).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie
Klokoty kostel Panny Marie 3.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Tábor-Klokoty klášter a okolí
Klokoty kostel Panny Marie 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Tábor-Klokoty klášter a okolí
Klokoty (3).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Kněžská rezidence z roku 1743 v jižních ambitech
Klokoty (2).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Závěr křížové cesty a Růžencová kaple