Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek, okres Teplice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova
Klášterní kostel v Oseku
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Teplice
Obec	Osek u Duchcova
Souřadnice	50°37′15,6″ s. š., 13°41′37,68″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	teplický
Farnost	Osek u Duchcova
Status	klášterní kostel
Užívání	bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení	Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Architekt	Octavio Broggio
Stavební sloh	románský, barokní
Typ stavby	trojlodní bazilika
Výstavba	1207-1220; 1712-1718
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	kámen, cihly, štuk
Další informace
Adresa	Rooseveltova 1 417 05 Osek u Duchcova
Ulice	Rooseveltova
Kód památky	42489/5-2722 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter Osek)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova je součástí areálu cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova na Teplicku. Původní románská trojlodní basilika byla barokně přestavěna a bohatě vyzdobena v letech 1712–1719. Památkově chráněný areál kláštera^[1] byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou.^[2]

Cisterciáci přišli do Oseka z mateřského kláštera ve Waldsassenu koncem 12. století (v letech 1197–1197) a usadili se při pravděpodobně již existujícím románském kostelíku, který stával na místě kostela dnešního. V letech 1207–1220 byla postavena první trojlodní bazilika, kterou v letech 1421 a 1429 poničili husité. Za opata Scipia, který zastával úřad v letech 1650–1691, byla zahájena barokizace celého zpustlého klášterního areálu, dokončená za jeho nástupců, Benedikta Littweriga a Jeronýma Besneckera. Autorem přestavby kostela byl litoměřický architekt Octavio Broggio, který zachoval původní půdorys (a patrně i základové zdivo), kostel zaklenul a vyzdobil barokními sochami a štuky.^[3] Osecký klášterní kostel vykazuje stylovou příbuznost s jinými realizacemi tohoto architekta (například s litoměřickým kostelem sv. Václava).

Opatský kostel má podobu mohutné trojlodní baziliky s vnějšími opěráky a s trojosým, konkávně zvlněným průčelím s plasticky vyloženými římsami a s pětiosým portikem. Zdobí je celkem 13 soch, které jsou uspořádány do čtyř etáží. Po stranách vchodu to jsou sochy evangelistů Matouše, Marka, Jana a Lukáše. Na attice: po stranách stojí sochy apoštolů Petra a Pavla s popiskami, v popředí Církevní otcové: sv. Augustin v biskupském oděvu s mitrou (nesprávně označovaný za Tomáše Akvinského) a sv. Jeroným (v cárech poustevníka a se lvem u nohou). Nad nimi ve výklenku patron celého kláštera sv. Jan Křtitel a po stranách štítu svatí Ambrož s úlem a sv. Řehoř Veliký. Autorem všech soch je František Antonín Kuen (1714–1716).

Kostel v souladu s cisterciáckými zvyklostmi nemá velkou věž. Nad křížením lodi a transeptu je vztyčena pouze malá sanktusová vížka se zvonem.

Bazilika má hlavní loď zaklenutou osmi poli stlačených valených kleneb s výsečemi, zdobených žebry křížové klenby a štukaturami, se dvěma výrazně nižšími bočními loděmi, oddělenými mohutnými pilíři a zakončenými vysokou příčnou lodí (transeptem) a obdélným závěrem se třemi klenebními poli. Nad křížením je zdvižena kupole s lucernou. Boční lodi pokračují kolem chóru a na východě končí nízkými válcovými věžemi s kupolemi. Chór a boční lodi jsou zaklenuty tzv. českými plackami.

Fresky na klenbě hlavní lodi znázorňují ambroziánský hymnus Te Deum laudamus a k němu příslušné typologické scény ze Starého zákona, dále Seslání Ducha svatého; namaloval je Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu v letech 1713–1714, Klenby mají bohatou štukovou výzdobu, která byla nově restaurována. Štukatury na klenbách i na stěnách vytvořil Giacomo Antonio Corbellini v letech 1713–1718.

Fresky v chóru, transeptu, bočních lodích a v sakristii zpodobují Umučení apoštolů sv. Ondřeje a Jakuba, sv. Petra jako trůnícího papeže, alegorické a biblické výjevy; namalovali je Václav Vavřinec Reiner v letech 1714 a 1719, Jan Petr Molitor a Josef Kramolín.^[4]

Chórová část kostela s presbytářem je od ostatních prostor oddělena chórovou přepažkou se železnou kovanou mříží (tzv. lettnerem).

Obraz Nanebevzetí Panny Marie je dílem Jana Kryštofa Lišky z roku 1696, sochy vytvořil G. A. Corbellini.

• Mučednictví sv. Mořice, 1702; Mučednictví sv. Šebestiána, obrazy Michael Leopold Willmann:
• Mučednictví sv. Petra a sv. Pavla, obrazy Jan Kryštof Liška, 1702
• Vidění sv. Bernarda z Clairvaux – obraz na oltáři u chórových lavic, Václav Vavřinec Reiner, 1719
• Zázrak sv. Benedikta – obraz na oltáři u chórových lavic, Václav Vavřinec Reiner, 1719
• Antonín Kern: sv. Jan Evangelista na Patmu, sv. Křtitel, sv. Prokop.

Predely těchto oltářů vyzdobil pestrobarevnou plochou ornamentální výzdobou, zvanou scagliola, malíř a mramorář Jan Vilém Hennevogel.

• Kruchta – v transeptu je vložena malá kruchta s varhanami z roku 1715 a s malovanvýzdobou od Benedikta Kerna.

• Chórové lavice řeholníků (stally) se sochami andělů jsou cenným dílem Františka Antonína Kuena z let 1714–1716.jsou vyzdobeny oválnými obrazy světců a blahoslavených řádu cisterciáků: sv. Vilém, sv. Robert, bl. Evžen, bl. Konrád
• Řadové lavice v hlavní lodi mají dřevořezby s iniciálami B.L. opata Benedikta Littweriga z roku 1694^[5].

Pochází z roku 1715 a má bohatou sochařskou výzdobu se skupinou Kristova křtu na stříšce, všechny sochy pocházejí z dílny Františka Antonína Kuena. ^[6] V západní části hlavní lodi je velká kruchta s většími varhanami.

Kenotaf zakladatele kláštera Slavka z rodu Hrabišiců vytvořil Giacomo Antonio Corbellini roku 1717. Má podobu sarkofágu s obeliskem a dvěma alegorickými postavami: okřídleného boha času Chróna, který se v žalu sklání na sarkofág, a sedící truchlící ženu – alegorii Času, která v pravici drží lebku. Protějškový kenotaf patří vnukovi zakladatele, opatu Slavkovi II. z rodu Hrabišiců.

Budovy konventu s křížovou chodbou a kapitulní síní a prelatura ke kostelu přiléhají z jižní strany. Na rozhraní presbytáře a chóru je v podlaze vstup do někdejší opatské hrobky, kde je od roku 2010 pohřben zatím poslední osecký opat, Jindřich Bernhard Thebes (opatem 1990–2010, který v klášteře žil v letech 1991–2007). Další náhrobní deska opata se dochovala v rajském dvoře.

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1997–2014 na opravu památky čerpáno 21 453 000 Kč.^[7]

• HORYNA Mojmír (ed.), Oktavián Broggio 1670–1742. Katalog výstavy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 11. 6. 1992 – 13. 9. 1992. Praha 1992
• KUČA Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. díl, Ml – Pan. Praha 2000
• POCHE Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1978
• PREISS Pavel, Václav Vavřinec Reiner: Dílo, život a doba malíře českého baroka. Praha 2013, s. 133–165
• STEHLÍKOVÁ Dana (ed.), 800 let kláštera v Oseku (1196–1996). Katalog výstavy Opatství cisterciáků v Oseku, konané 25. 5. 1996 – 20. 10. 1996. Unicornis Praha 1996
• TYLOVÁ Kateřina. Kulturně historické dědictví kláštera cisterciáků v Oseku (bakalářská práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Osek 2013
• VLČEK Pavel, SOMMER Petr, FOLTÝN Dušan (eds.), Encyklopedie českých klášterů. Libri Praha 1998, s. 403–406

• Klášter Osek
• Seznam opatů cisterciáckého kláštera v Oseku
• Octavio Broggio
• Jan Kryštof Liška
• Římskokatolická farnost-děkanství Osek u Duchcova

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku na Wikimedia Commons
• Pořad bohoslužeb v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie, Osek u Duchcova (katalog biskupství litoměřického)
• Průvodce klášterem v Oseku