Kostel Navštívení Panny Marie (Zašová)

Kostel Navštívení Panny Marie
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Zašová
Souřadnice	49°28′38,31″ s. š., 18°2′34,51″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická církev
Diecéze	Arcidiecéze olomoucká
Děkanát	Děkanát Valašské Meziříčí
Farnost	Římskokatolická farnost Zašová
Zasvěcení	Navštívení Panny Marie
Datum posvěcení	22. července 1742
Světitel	Jakub Arnošt z Lichtenštejna
Architektonický popis
Architekt	Jiří Kocourek z Kroměříže
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1714–1725
Specifikace
Délka	36 m
Šířka	17 m
Výška	16 m
Další informace
Oficiální web	http://www.zasova.net/
Kód památky	19659/8-368 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter trinitářů)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Navštívení Panny Marie je barokní stavba postavená v letech 1714–1725. Nachází se ve středu obce Zašová a je součástí bývalého kláštera trinitářů. Byl zapsán do seznamu kulturních památek ČR před rokem 1988.^[1] Farní kostel patří Římskokatolické farnosti Zašová, děkanát Valašské Meziříčí, arcidiecéze olomoucká. Součástí kulturní památky kostel s areálem je dvoupatrová budova kláštera a kamenná sousoší svatého Jana Nepomuckého a krucifix.

Historie

První písemná zmínka o Zašové je z roku 1370. V době husitských válek zanikla fara ze 14. století. K obnovení farnosti došlo až v roce 1580 jako protestantské. Od roku 1628 byla dána v rámci rekatolizace katolíkům a fara zrušena.^[2] V Zašové stál dřevěný kostelík zasvěcený svaté Anně obklopený hřbitovem.^[3][4] V interiéru byly dva oltáře. Na hlavním oltáři měl být umístěn milostný obraz Panny Marie Zašovské. K obrazu jsou první písemné zmínky z roku 1672 spojené s popsanými votivními dary a poutí. Nárůstu poutníků k zázračnému obrazu nestačila kapacita kostela a také nepřítomnost duchovních.

Vedle dřevěného kostela byl v roce 1714 postaven nový zděný kostel, který nechal postavit Karel Jindřich ze Žerotína, majitel Zašové. Základní kámen byl položen 14. srpna 1714. Architekt je neznámý, stavbu provedl stavitel Jiří Kocourek z Kroměříže, vrchní dozor prováděl arendátor panství meziříčského Václav Rozenzweig. Dne 27. února 1716 Karel Jindřich ze Žerotína zemřel. Kostel byl dokončen v roce 1725 za Františka Ludvíka, hraběte ze Žerotína a dědice Zašové. Dne 15. července 1725 byl kostel zasvěcen olomouckým kanovníkem Janem Matějem z Thurnu a Valssassina. Při této příležitosti byl milostný obraz Panny Marie Zašovské přenesen z dřevěného kostela svaté Anny do nového. Před konsekrací v roce 1742 byl kostel opraven. Dne 29. července 1742 byl konsekrován olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Lichtenštena.^[5] V roce 1768 byly postaveny dvě nové věže a v roce 1773 zavěšeny nové zvony.

Zabezpečení duchovní správy měli vykonávat povolaní řeholníci Řádu trinitářů. V roce 1722 byla vyhotovena zakládací listina Františkem Ludvíkem hrabětem ze Žerotína, v roce 1724 stavbu kláštera povolil císař Karel VI. Dne 4. října 1725 byl položen základní kámen kláštera trinitářů. Klášter byl zrušen císařem Josefem II. v roce 1783. Část kláštera tvořila fara, zbytek byl prodán do soukromých rukou. V roce 1800 získala část obec Zašová, která tam umístila školu, od roku 1901 byl v klášteře sirotčinec.^[6] První farář nastoupil v roce 1785. Opravy kostela probíhaly v letech 1850–1854. V roce 1871 kostel a fara vyhořely. Opravy kostela se protáhly až do roku 1892. V roce 1892 byly opraveny věže v průčelí kostela a sanktusník.^[7] Další oprava byla zahájena v roce 1912, ta byla přerušena první světovou válkou. V roce 1929 byl opravován hlavní oltář, v roce 1930 byla zaveden elektrický proud. Ve čtyřicátých letech byl vymalován interiér kostela a podle návrhu architekta Čestmíra Šlapety z Olomouce byl postaven nový oltář. V roce 1984 byla opravena fasáda kostela, opraveny střechy a v roce 1985 upraveno okolí a postaveno schodiště k bočnímu vstupu. V roce 2009 byl kostel zasažen povodní. V roce 2015 byla zahájena generální oprava kostela. Při restaurátorském průzkumu byly objeveny konsekrační kříže z období svěcení v roce 1742.^[8]

Stavební podoba

Exteriér

Kostel je orientovaná jednolodní zděná omítaná stavba s odsazeným pětibokým kněžištěm se dvěma bočními emporami s balustrádou a dvěma věžemi v průčelí.^[3] Obdélný půdorys o rozměrech 36 × 17 m a výšce klenby 16 m.^[6][9] K pravé straně je lodi je přistavena předsíň, z levé strany přiléhá budova kláštera a fara. Boční fasáda lodi je členěná lizénami v jejíchž jednotlivých polích jsou obdélná okna s půlkruhovým zakončením v šambráně s klenákem. Průčelí je členěno pilastry a bohatě profilovanou korunní římsou. V ose průčelí je pískovcový portál, na soklech jsou polopilíře s kompozitní hlavicí. V rozeklaném segmentovém frontonu s koulemi po bocích je erb Žerotínů. Nad portálem je vysoké okno s půlkulatým záklenkem v šambráně. V trojúhelníkovém štítu mezi věžemi ve výklenku je pískovcová socha svatého Michala, štít je ukončen křížem.^[10] Výklenek je v šambráně s uchy a ve vrcholu je zdoben mušlí. Věže jsou zakončeny cibulovitou střechou s lucernami. Ve stěnách věže (průčelí) jsou výklenky ve kterých jsou umístěny sochy svatého Jana z Mathy, a svatého Felixe z Valois, zakladatelů řádu. Okna ve věžích jsou obdélná s valeným záklenkem, v šambránách s uchy a parapetní výplní. Pod nimi jsou malá oválná okénka.^[11]

Interiér

Loď je zaklenuta třemi valenými klenbami na pasech s lunetami. Pasy nasedají na svasčité pilastry s profilovanými římskými hlavicemi. Kněžiště má přistavenou sakristii se zazděnou klášterní oratoří v patře. Sakristie má valenou klenbu. Kruchta je vsazena do dvou pilířů, je otevřena do lodi třemi oblouky (střední je větší, jsou v ní píšťaly varhan). Dřevěná poprseň kruchty před stavební úpravou v roce 1991 byla barokně zprohýbaná. Po úpravě pilíře procházejí kruchtou a její poprseň v oblouku předstupuje před ně. V roce 1743 byly pořízeny nové varhany, které byly nahrazeny v roce 1905 novými pneumatickými od firmy Mölzer z Kutné Hory, zakoupené farářem Janem Jandáskem. V roce 1991 byl upraven hudební kůr a posvěceny nové varhany od firmy Rieger-Kloss z Krnova, které mají 1772 píšťal.^[6]

V kněžišti je barokní hlavní oltář z roku 1823 s milostným obrazem Panny Marie Zašovské. Na podstavci menzy mezi adorujícími anděly je tabernákl se sloupy s volutovými hlavicemi a květinovým motivem na jejich podstavcích. Na čelní straně tabernáklu jsou otáčivé skříňky pro ciborium a monstranci. Nad tabernáklem je pod baldachýnem umístěn milostný obraz Panny Marie Zašovské.

Nad hlavním oltářem nad kartuší s kolorovaným erbem hrabat ze Žerotína je zavěšen obraz Nejsvětější Trojice s řádovými světci z roku 1742. Po bocích obrazu na římsách pilastrů jsou sochy barokních andělů.

Kněžiště a loď dělí vítězný oblouk u jehož paty na epištolní straně je rokoková křtitelnice upravená jako oltář s obrazem Kristovy tváře pod ním obraz Křest Krista a Svatý Salvátor. Obraz Křest Krista je dílem olomouckého malíře Josefa Františka Pilze z padesátých let 18. století. V horní části oltáře je barokní portrét Ježíše Krista.

Na evangelijní straně vítězného oblouku je barokní dřevěná kazatelna k níž vedou kryté schody ze sakristie. Na čtyřech volutách spočívá řečniště jehož poprseň zdobí sochy čtyř evangelistů Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Nad řečništěm je bohatě zdobený baldachýn s anděly a obrazem Nejsvětější Trojice. Kazatelna je zmiňována v písemných pramenech už v roce 1783, předpokládá se, že podle výzdoby může pocházet z třicátých let 18. století.^[12]

Na epištolní straně je boční barokní celodřevěný oltář svaté Otýlie. Před oltářem jsou dva stupně. Na kamennou kvádrovou mensu je posazeno dvoukřídlé retabulum se sloupy, pilastry a kladí. Oltářní obraz svaté Otýlie je vsazen doprostřed retabula. Na mense je jehlancový relikviář se svatými ostatky. Protějškem je na evangelijní straně boční barokní oltář Všech svatých s obdobnou architekturou a zdobením. Rozdílem je námět oltářního obrazu a relikviář.

Na epištolní straně je boční oltář svatého Jana Nepomuckého z roku 1887, nahradil starší z roku 1734 od fundátora Františka Geisteigera z Gasthoffenu.^[13]

Na evangelijní straně je novorenesanční boční oltář svatého Kříže s dvoumetrovou plastikou ukřižovaného Krista a obraz Panny Marie Bolestné. Oltář byl vyroben za působení faráře Františka Svobody v letech 1863–1873, pravděpodobně po požáru v roce 1871. Oltář byl v roce 1909 obnoven farářem Janem Jandáskem. Na tumbě je položena mensa na ní nástavec v podobě edikuly s ukřižovaným Kristem. Obraz Panny Marie je umístěn mezi dvěma andílky, které zhotovil olomoucký sochař Rudolf Doležal.^[5]

Pod kruchtou je Lurdská jeskyň se sochou Panny Marie a svaté Bernadety.

Milostný obraz Panny Marie Zašovské

Milostný obraz Panny Marie je tempera na dřevě z padesátých let 15. století v masivním rámu , který je pobitý zlaceným měděným plechem. Malba zachycuje Pannu Marii s Ježíškem, která stojí na zelené louce před hustým zeleným keřem. V horních rozích obrazu jsou vznášející se andělé v červeném a zeleném rouchu nesoucí pásky s nápisy. Madona stojí v kontrapostu, na pravé ruce drží Ježíška.

První písemné zmínky o obrazu jsou z roku 1672, kdy byl přemístěn na hlavní oltář dřevěného kostela svaté Anny. Další údaje jsou v souvislosti votivními dary s roku 1673 a 1690. První pokus o určení datace obrazu bylo v roce 1710 Janem Jiřím Středovským. Následně pozvaný malíř odhadl stáří obrazu na 300 let. V roce 1725 byl obraz přenesen do nového kostela Navštívení Panny Marie a o rok později (1726) byl vsazen do nového rámu, který daroval hrabě Antonín Rottal s manželkou. V 18. a 19. století byl obraz několikrát přemalován. Poslední přemalba byla v letech 1873–1875 po požáru v roce 1871. V roce 1883 byl obraz přemístěn na evangelijní stranu a na jeho místo byla vsazena kopie od brněnského malíře Josefa Šichana. V roce 1953 byla pořízena kopie obrazu Marií Bognerovou, která zachytila stav obrazu před restaurováním. V období 1955–1956 byl obraz restaurováván v ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze. Při tomto zásahu byla odkryta a restaurována původní středověká malba. Obraz byl před restaurováním podroben průzkumu rentgenovými paprsky a ultrafialovým zářením. Restaurování provedl akademický malíř Jaroslav Alt. Obraz byl znovu osazen do hlavního oltáře 26. května 1957. Další restaurátorský zásah byl proveden v roce 2007. Na oltář byla umístěna kopie, kterou provedl MgA. Marek Nespěšný. Restaurování prováděla Mgr. Radana Hamsíková, která v období 2007–2008 provedla moderními technikami revizi restaurátorského zásahu z padesátých let. ^[14][15]

K obrazu se vztahuje legenda podle které je vysvětlena podoba obrazu a důvod uctívání. První písemný záznam pochází z roku 1725 zaznamenaný v rodinné kronice rektora zašovského kláštera Jana Bartoloměje Vranečky.

Legenda vypráví o křesťanském rytíři, který byl pronásledovaném Tatary a bloudil v hlubokých lesích. Po modlitbě k Panně Marii únavou usnul, ve snu se mu zjevila Matku Boží s děťátkem na ruce a spustila mu svou levou rukou šňůru, aby se jejího konce chytil a kráčel za ní. Po probuzení, zjistil, že je v neznámé krajině, na kraji lesa na dohled chalup. Rytíř z vděčnosti za záchranu učinil slib, že postaví kapličku a daruje do ní obraz Panny Marie té podoby, v jaké se mu zjevila ve snu. (upraveno a zkráceno).^[16][17]

Ukřižovaný ze Zašové

Je to plastika z lipového dřeva o výšce 205 cm, rozpětí rukou 190 cm, hloubce 43 cm. Socha Krista je propracovaná i v zádových partiích. Kristus na kříži má vodorovně roztažené paže, takže celá proporce připomíná písmeno T. Propracování i v zádových partiích napovídá, že původně byla umístěna v prostoru.

Na dřevěnou sochu ukřižovaného Krista bylo upozorněno v roce 1999 profesorem Ivo Hlobilem, který poukázal na gotizující prvky. Do té doby se předpokládalo, že pochází z 19. nebo snad 18. století. V roce 2003 byla provedena sondáž do polychromie sochy restaurátorkou Mgr. Radanou Hamsíkovou. Podle nalezených pěti barevných vrstev poslední nejstarší poukazovala na období 16. století. V letech 2004–2007 byly jednotlivé přemalby mechanicky ručně skalpelem odstraněny a socha nabyla podoby z doby jejího vzniku. Srovnáváním obdobných plastik je považováno místo vzniku Sedmihradsko v Rumunsku.^[18][13][5]

Zvony

První zvon je připomínán v dřevěném kostelu, pocházel z roku 1583.^[17] Do roku 1767 byl jen jeden zvon z roku 1722 v sanktusníku. V roce 1773 byly zakoupeny dva nové zvony sv. Jana z Mathy a sv. Felixe z Valois, které byly zavěšeny 2. března 1773.^[19] Při požáru v roce 1871 vyhořely věže a pět zvonů se roztavilo a zřítilo dolů. Zvonovina byla odeslána zvonaři Ignáci Helzerovi z Nového města ve Vídni k ulití čtyř nových zvonů. V roce 1892 byl pořízen zvon svatý Josef a zavěšen do sanktusníku.

Dne 4. května 1917 byly rekvírovány zvony Nejsvětější Svátost oltářní (524 kg), svatý Alois (30 kg) a cínové píšťaly varhan.^[20] V roce 1927 zakoupeny sv. Josef (490 kg) a po vysvěcení 4. září 1927 zavěšen. V roce 1942 rekvírovány sv. Josef (490 kg), Panna Marie (270 kg) a Cyril a Metoděj (160 kg) zůstal zvon v sanktusníku sv. Josef (40 kg).

Po válce byly v roce 1957 zakoupeny čtyři zvony Panna Marie,svatý Josef,svatý Alois a svatý Ludvík. ^[21][22] Zvony byly ulity v roce 1956 ve firmě Kovolit, Česká u Brna (dříve Rudolf Manoušek). Zavěšeny byly v roce 1957.^[23]

Na zvonech je označení místa Zašová L.P. 1956, jméno firmy Ulil Kovolit Česká u Brna, obraz světce a nápis (ladění):

• Panna Marie: Svatá Maria, chraň zašovskou farnost (gis),
• svatý Josef: Duším pokoj - svobodné vlasti mír (h),
• svatý Alois: Co válka vzala, štědrost farníků nahradila (cis),
• svatý Ludvík jen nápis : Bohu díky (e)

Odkazy

Reference

Literatura

• ODEHNAL, František. Poutní místa Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Debora, 1995. 144 s.ISBN 80-85923-08-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Navštívení Panny Marie v Zašové na Wikimedia Commons
• Seznam kulturních památek v okrese Vsetín