Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce v Klatovech
Místo
Stát	Česko Česko
Souřadnice	49°23′41,95″ s. š., 13°17′32,78″ v. d.
Základní informace
Diecéze	plzeňská
Farnost	Klatovy
Zasvěcení	Ignác z Loyoly
Architektonický popis
Architekt	Carlo Lurago, Giovanni Domenico Orsi
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1656-1671
Další informace
Ulice	nám. Míru
Kód památky	41220/4-2646 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a svatého Ignáce je římskokatolický chrám na Náměstí Míru v Klatovech. Vznikl jako barokní novostavba v 17. století z iniciativy jezuitského řádu s podporou mecenášů z řad šlechty. S přestávkami probíhala výstavba více než sto let a na výsledné podobě se podíleli přední architekti a umělci (Carlo Lurago, Giovanni Domenico Orsi, Kilián Ignác Dientzenhofer, Jan Hiebel). Od roku 1958 je kostel zapsán na seznamu kulturních památek České republiky.

Historie

Barokní chrám Neposkvrněného Početí Panny Marie patří k výrazným dominantám Klatov, jeho výstavba souvisí s působením jezuitského řádu a rekatolizací Čech po bitvě na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání získal značný majetek v Klatovech císařský vojevůdce Martin de Hoeff-Huerta. Od něj nemovitosti v Klatovech v roce 1635 získal pro jezuitský řád Albrecht Chanovský, který měl podporu i dalších katolických šlechticů v regionu. Byli to především Martinicové, kteří na Klatovsku vlastnili rozsáhlé statky. Lucie Otýlie Kolovratová, rozená z Martinic (1609–1651), odkázala klatovským jezuitům 50 000 zlatých. Do roku 1655 získali jezuité celkem 17 měšťanských domů, které byly zbourány a na jejich místě byla v roce 1655 zahájena výstavba jezuitské koleje, v roce 1656 byl položen základní kámen kostela. Autorem projektů obou staveb byl architekt Carlo Lurago, kvůli problémům se statikou byla v roce 1666 uzavřena nová smlouva s Giovannim Domenikem Orsim. Hrubá stavba kostela byla dokončena v roce 1671, první mše byla odsloužena v roce 1675, k vysvěcení došlo v roce 1679, tehdy ale kostel nebyl stále zcela dokončen.

V roce 1689 postihl Klatovy rozsáhlý požár, při němž vyhořel i kostel, jeho renovace trvala do roku 1712, znovu byl vysvěcen v roce 1717. Teprve pak byl kostel vybaven a vymalován, vstupní portál z let 1730–1735 je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera^[1], sochařská výzdoba v nikách průčelí pochází až z roku 1743. Po zrušení jezuitského řádu (1773) převzalo kostel do svého majetku město, po dalším požáru v roce 1791 musely být obnoveny věže, jejich současná podoba pochází z roku 1817.

Popis

Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže, čímž dodržuje architekturu dalších jezuitských chrámů, vzorem pro Luragův projekt byl kostel Nejsvětějšího Jména Ježíšova v Římě. Tato inspirace je patrná především v bohatě zdobeném vstupním průčelí. Kvůli efektu architektonického pojetí bylo upuštěno od tradičního umístění presbytáře východním směrem a průčelí obrácené směrem na náměstí bylo navíc obohaceno dvěma věžemi. Malířská výzdoba doplněná bohatou barokní štukaturou pochází z počátku 18. století, hlavní oltář z let 1716–1717 je dílem Jana Hiebela.

Bezprostředně na presbytář kostela navazovala budova latinského gymnázia, součástí jezuitského areálu byla také kolej v Balbínově ulici. Významnou památkou jsou katakomby pod západní částí kostela, budované společně s chrámem v letech 1656-1676. Katakomby byly určeny jako pohřebiště pro příslušníky jezuitského řádu a mecenáše z řad šlechty a měšťanů.

Reference

Literatura

• PROCHÁZKA, Zdeněk; VÁŇOVÁ, Ladislava: Klatovy město. Historicko-turistický průvodce č. 14; Klatovy, 2000 ISBN 80-86125-18-1
• RUBÁŠ, Iwan: Klatovská historie I. Zajímavosti klatovského náměstí; Klatovy, 2012

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jezuitský kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a svatého Ignáce na Wikimedia Commons
• Klatovské katakomby Archivováno 23. 1. 2019 na Wayback Machine.
• Kostel na webu Národního památkového ústavu