Kostel Panny Marie Na louži

Kostel Panny Marie Na louži
Pískovcový sloup z bývalého staroměstského kostela Panny Marie Na louži z doby kolem roku 1200. Je uložen v Lapidáriu Národního muzea v Praze, č. kat. 67.
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Staré Město
Souřadnice	50°5′12,2″ s. š., 14°25′3,57″ v. d.
Základní informace
Zasvěcení	Panna Maria
Architektonický popis
Výstavba	12. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaniklý kostel Panny Marie Na louži stával poblíž dnešního Clam-Gallasovského paláce čp. 158 na rohu Husovy ulice a Mariánského náměstí na Starém Městě v Praze.

Název

Kostel dostal své jméno podle zaniklé osady Na Louži, která v jeho okolí bývala před vznikem Starého Města ve 13. století, místo často ohrožovaly povodně. Latinský název zněl Maria in Lacu.

Podle kostela se zdejšímu prostranství říkalo také U Matky Boží, později Mariánský plac či plácek, odtud i dnešní název náměstí.^[1]

Historie

Doba vzniku kostelíka se odhaduje do poloviny 12. století. Byl postaven v románském slohu, avšak jeho tehdejší podoba je nejasná. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1268, kdy byl jeho plebánem jakýsi Sachaeus.^[2]

Původní objekt byl přestavěn v gotickou trojlodní baziliku s hranolovou věží. Její vzhled se dochoval na dvou rytinách z poloviny 18. století a na kopii bouracích plánů z r. 1780 s půdorysem a dvěma řezy.^[3]

Kostel měl sice malé rozměry, ale byl bohatě dotován a velmi nákladně vybaven. Kromě hlavního oltáře Mariánského měl pět dalších oltářů. V roce 1405 byl vztyčen nový oltář svatých apoštolů. V roce 1410 dal Albík z Uničova pořídit oltář sv. Kosmy a Damiána. Roku 1412 byl postaven nový oltář sv. Václava. Roku 1414 se uvádí oltář sv. Marie Magdalény a roku 1415 byl vysvěcen oltář sv. Kateřiny.^[4]

Na počátku husitských válek, 18. srpna roku 1419 byl podle kronikáře Vavřince z Březové kostel vypleněn, oltářní obrazy roztřískány a došlo i k rozbití náhrobní tumby z bílého mramoru, kterou si zde do své kaple dal zhotovit vyšehradský probošt a pražský arcibiskup Albík z Uničova.^[5]

V kostele měl od svého založení roku 1348 duchovní středisko pražský staroměstský cech malířů a štítařů, jehož členové se scházeli u oltáře sv. Lukáše, patrona malířů. Řada členů cechu v okolí kostela i bydlela.^[6]

Ke kostelu přiléhal domek fary a byla zde i farní škola. Kolem kostela byl hřbitov, který zasahoval do severozápadní části dnešní parcely paláce Clam-Gallasů.

Zánik

Kostel i hřbitov byly zrušeny během josefinských reforem a krátce nato, v roce 1791,^[7] byl kostel zbořen. Dvě náhrobní desky se dostaly do sbírek Lapidária Národního muzea. Zvon z roku 1596 od zvonaře Brikcí z Cimperka byl přenesen do zvonice v Zámrsku.

Odkazy

Reference

Literatura

• VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 186. ISBN 80-200-0563-3
• EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883-1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Údy dědictví svatojanského; 1883, č. 70; 1884; č. 71. Dědictwj Swatého Jana Nepomuckého. Svazek II. Kapitola VII: Farní osada sv. Františka Seraf. S. 379-383. Dostupné online.

Externí odkazy