Kostel Povýšení svatého Kříže (Jaroměřice)
| Kostel Povýšení svatého Kříže v Jaroměřicích u Jevíčka | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Pardubický |
| Okres | Svitavy |
| Obec | Jaroměřice |
| Souřadnice | 49°37′14,61″ s. š., 16°45′5,16″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | Římskokatolická |
| Provincie | Moravská |
| Diecéze | Olomoucká |
| Děkanát | Svitavy |
| Farnost | Jaroměřice u Jevíčka |
| Zasvěcení | Povýšení svatého Kříže |
| Datum posvěcení | 14. září 1713 |
| Světitel | Vilém Vojtěch Kolovrat-Libštejnský |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1712 - 1713 |
| Další informace | |
| Oficiální web | https://www.kalvariejaromerice.cz/kostel-povyseni-svateho-krize-kalvarie |
| Kód památky | 33315/6-3054 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Povýšení svatého Kříže v Jaroměřicích u Jevíčka je cennou památkou barokní architektury, chráněnou jako kulturní památka ČR. Je farním kostelem farnosti Jaroměřice a je součástí poutního areálu na Kalvárii. Dříve bylo autorství jeho stavby připisováno architektu Santinimu, ale Mojmír Horyna přesvědčivě prokázal, že "průčelí jaroměřického kostela je zřejmě dílem epigona dobře poučeného Santiniho architekturou, jehož vlastní projev však byl nesrovnatelně jednodušší..."[1] Horyna uvažuje spíše o autorském podílu Santiniho následovníka brněnského architekta Františka Benedikta Klíčníka.
Exteriér
Jde o centrální stavbu protaženého šestilistého půdorysu s lukovitě prohnutým průčelím. V průčelí se nacházejí tři portály (střední je zazděn), v arkádách nad nimi jsou dřevěné krucifixy s plochými malovanými korpusy.
Interiér
Podélný, na obou koncích půlkruhově uzavřený prostor, na konci obou stran jsou připojeny z obou stran půlkruhové prostory, v levém zadním prostoru je sakristie a oratoř. Hlavní oltář je z konce 18. století a nese kopii obrazu Veraikon, jehož originál se nachází v Římě. Za hlavním oltářem je krápníková jeskyně Getsemanské zahrady s tzv. Jaroměřickou Pietou.
Program záchrany architektonického dědictví
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 10 885 000 Kč.[2]
| rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| částka | 900 | 700 | 900 | 800 | 2 050 | 1 000 | 1 050 | 1 060 | 1 385 | 520 | 520 |
Reference
- ↑ HORYNA, Mojmír. Santini : Jan Blažej Santini-Aichel. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 1998. 487 s. ISBN 80-7184-664-3.
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 98–99.
Literatura
- Poche, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 1 [A/J]. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. s. 573-575.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Povýšení svatého Kříže na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: xkomczax, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“